Město žen (1980)

V porovnání s jinými filmy od Felliniho byl tento film pro mne poměrně snadno čitelný na první shlédnutí. Myslím si že Fellini byl poměrně hodně ovlivněn psychoanalýzou (zcela jasně Jungem, zda Freudem nevím) a tento film je pokusem o psychoanalýzu duše muže ve vztahu k ženám. Jung tomu říkalanima. Reprezentace ženy v duši muže (a vztah muže k ženám) je poměrně komplexní, muž ve svém životě zažívá ženy v různých rolích - jako matky a pečovatelky, jako objekty sexuálního zájmu, jako objekty touhy, a lásky, partnerky, a stejně tak i spektrum emocí mužů vůči ženám může být dost komplexní, od touhy až po strach, od pocitů nadřazenosti až k pocitům méněcennosti, ženy můžou zraňovat. No a tento film je poměrně geniální pokus popsat duši muže ve vztahu k ženám. Film k tomu používá poměrně jednoduchý nápad. Muž jménem Snàporaz (Mastroianni) jede ve vlaku a v tom vlaku na dvě hodiny usne (to že to celé byl sen se však dozvíme až na konci filmu, ale v případě Felliniho na spoilerech nezáleží, ba přímo doporučuju si děj přečíst před sledováním), a zdá se mu 2 dvouhodinový surrealistický sen či noční můra o ženách. Nejprve zahlédne ve vlaku krásnou ženu (která symbolizuje ženu jako sexuální přitažlivost) a začne ji následovat, žena jej zavede do jakéhosi hotelu, kde se odehrává kongres feministek (jeden z vrcholů filmu), kde je ženami celou dobu ponižován a zesměšňován, a odtud jej zachrání žena jménem Donatella (symbol ženy jako ideálu), odtud uprchne, cestou je ženou znásilněn (symbol ženy jako zraňujícího objektu) a je týrán jakousi bandou mladistvých žen, je zachráněn jistým Dr. Katzonem. Dr. Katzone je symbol mužského machismu a pocitů nadřazenosti, právě slaví, že se v životě vyspal s 10000 ženami má tam dort od 10000 svíčkách, které hodlá sfouknout. V této vile potká i svou manželku, od které slyší výčitky (symbol reálné ženy), pak se po jakési surrealistické skluzavce sklouzne do dětství, kde potkává ženy jako matku, učitelky, autority, a nakonec se ocitne před ženským soudem, kde jej ženy soudí a vyčítají mu různé hříchy. Myslím si že film celkem dobře zobrazuje, že podstatou mužského machismu či šovinismu je podvědomý strach ze žen či pocit méněcennosti (proto je ve filmu zachráněn Katzonem). Tento film celkem dobře objasňuje Felliniho vztah k ženám a doporučuji jej sledovat např. před filmemCasanova, kde se objevují ty samé motivy, jen jsou hůře čitelné

Fellini nikdy nebyl můj šálek čaje, ale v posledních letech mám velmi ráda některé z jeho oněch silně opulentních, barvami hýřících, "slušně zhýralých" patlanin. ...Tahle k nim ale nepatří=pouze několik zajímavých sekvencí a ostatní je nastavovaná kaše. Ještě více přitvrdit choulostivé scény, mohl by si divák (neznalý už předem kdo že to zrežíroval) myslet, že režii má na svědomí Tinto Brass.  Živočišná scéna v igelitovém skleníku (Mastroianni a Jole Silvani) je přepychová! ...Mastroianni, jako vždy a všude, simpatico.

Francouzskou novou vlnu ještě nemám pořádně nakoukanou, ale viděl jsem řadu filmů, které vybočují ze standardizovaných postupů (Eraserhead,Holy Mountain,mother!,Men,Beau is Afraid), tudíž to pro mě nebyl zmatečný film. Je vlastně docela dobře čitelný, ačkoliv to, co se v něm odehrává, často nemá nějaké tradiční opodstatnění. Neetablují se třeba žádná pravidla fikčního světa a protagonista sám v jeden moment zalehne k zemi a ptá se "Co je tohle za film?" Onen protagonista není aktivní - je hnán okolnostmi (podobně jako Beau), načež se dostává do situací, jež lzeinterpretovattak, že se na nich rozvíjí téma, které siFellinipředsevzal (tedy feminismus, ženství, vztah mužů k ženám a žen k mužům...). Často si u filmů říkám, že přesně chápu, proč se děje to, co se tam zrovna děje, ale nechápu, proč by mě to mělo zajímat, jelikož to vlastně nic pořádného neříká. Filmy jako City of Women jsou pro mě tedy vítanou změnou.Prvních 45 minut jsem byl dokonale baven a několikrát se nahlas rozesmál. Pak tomu ale poněkud dojde dech, začne to být takové utahanější a nepříliš scénáristicky soustředěné a zacílené. Přesto to stále mělo své dobré momenty. Film však končí trapným klišé a výsledným dojmem tedy nebylo nadšení.

Vskutku dosť šialený titul, naplnený množstvom všelijakých, surrealistických výjavov, ako pomaly z tých úplne najbizarnejších príspevkov odDavida Lyncha, a ako keby priamo napísanými samotnýmCharlieom Kaufmanom, z čoho mi následne vychádzaLa Citta delle donne, alebo ak ešte zároveň chcete, tak podľa mňa vari vôbec ten „najzbytočnejší film” počas celej kariéry tohto, inak naprosto výnimočného autora, pričom jestvuje i potenciálna možnosť, že by bol niekedy prekonaným iným titulom, ktorý som doposiaľ nevidel? • Ak by sa dajme tomu u filmového strihačaRuggeroa Mastroianniho, mimochodom sa jednalo oMarcellovhobrata, vystrihlo aspoň nejakých 30-45 minút, a k tomu by sa tiež kompletne vyhodilo i niekoľko zbytočných pasáží, tak vtedy by som pevne uveril tomu, že výsledok by bol minimálne o celý stupeň priaznivejším, než teda zrovna v tomto natiahnutom prípade, ktorý sa bohužiaľ zaobalil do nie práve najlichotivejšieho výsledku, ktorý o to viac zamrzí, že sa v ňom objavil i Ma(e)stroianni, ktorý si tentoraz nevybral najlepšiu chvíľku, rovnako ako i jeho mentor v podaní FEDERICA Felliniho. • Tomuto titulu som sa mal radšej širokým oblúkom vyhnúť, keďže by som vonkoncom o nič svetoborného ani tak neprišiel!

Surrealistický obraz plný extravagantních scén, které dohromady odráží chaotický svět mužského života, jenž se střetává s groteskními společenskými situacemi. Ponoření se do světa feministického prostředí, ve kterémFellininafantasmagorickýcha propracovaných obrazech s bujností surrealismu reprezentuje životní situace šarmantního sukničkáře, který s postupným vývojem propadá emancipace žen.