Cabiriiny noci (1957)

Fellini netočil příliš zábavné, ani dějově přehledné filmy. Přesto, když se člověk dokáže do takového filmu ponořit, získá umělecký zážitek, stejně jako člověk, který se naučil milovat operu nebo složité prózy Thomase Manna. Giulietta Masina je zde kouzelná a zcela mimořádná. Samotné její kreace, pod skvělým vedením jejího manžela, stojí za pět hvězdiček. Její tragická postava je plná ryzího života, avšak obklopená jeho bídou...

"Všetko, čo si prial, som mu dala. Tak prečo to urobil?"Silná, melancholicky ladená dráma z raného tvorivého obdobia Federica Felliniho, zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Odohráva sa v nie zrovna všednom prostredí - v prostredí žien, ktoré sa pretĺkajú životom, ako len vedia, pričom ich neľahký chlebíček, ktorý ich živí, zahŕňa pravidelnú nočnú "prácu v teréne". Jednou z týchto žien je i hlavná hrdinka, poriadne horkokrvná Cabiria, ktorú kvôli jej naivite prenasleduje samá smola (ako magnet priťahuje práve tých najpodlejších predstaviteľov opačného pohlavia). Skvelým spôsobom ju stvárňuje Giulietta Masina, ktorá je tu vo vrcholnej forme a v dosť odlišnej polohe než vo filmeLa strada (1954)(čo len dokazuje, aká tvárna herečka to je). Cabiriin príbeh sa končí veľmi podobne (smutne, ale krásne), ako sa i začína, čím sa akoby pre Cabiriu uzatváral ten kolobeh mizérie (ide v podstate o takúPretty Womannaruby). Snímka prináša množstvo pôsobivých výjavov so sociálnym podtónom, ako sú zraz "terénnych pracovníc" a ich vzájomné škriepky, veľkolepá procesia, v ktorej sa masy prostých ľudí (biednych, či chorých), snažia vyprosiť si pre seba nejaký zázrak a obytné jaskyne, v ktorých končia aj "terénne pracovnice", ktoré už nezvládajú svoje remeslo. No a výbornou zložkou snímky je i príhodná hudba Nina Rotu, ktorá významným spôsobom spoluvytvára celkovú silnú atmosféru."Madona, Madona moja, daj, aby som zmenila život. Dopraj milosť aj mne."

Fellini mě zatím nikdy nezklamal, a ani tenhle film není výjimkou. Giulieta Masini mě tady dost možná bavila ještě víc, než v La Strada, a ačkoli je film víceméně od začátku do konce protkán smutkem, moc příjemně se sleduje. Závěr je celkem fantastický, i když nevím jestli úplně rozumím postavě Oskara. Každopádně banger. 9/10

Asi je pošetilé si u italského filmu vyprávějícího o světě římských pouličních prostitutek stěžovat na afektovanost a uřvanost, ale co mám zastírat, bylo to na mě příliš afektované a uřvané. Ač je Cabiria takřka nepoučitelná, dočká se svého charakterového oblouku, nicméně dojde k tomu po necelých dvou hodinách, které jsou v tak epizodickém podání těžko snesitelné. Byl jsem z toho značně unavený. [LFŠ 2024]

Dovršení neorealistické filmové tradice. Fellini je věčný mág, který dokáže pobavit i rozplakat navzdory tomu, že jeho dílo oslaví letos 70 let. Cabiriiny noci navazují tam, kde Silnice skončila. Giulietta Masina je tu stejně dojemně-tragickou bytostí, vytrvale toužící po troše štěstí. Tam, kde klaunka Gelsomina byla typem mnohem prostším a z podstaty srdečnějším, je prostitutka Cabiria rozvernější i hysteričtější. Přesto obě postavy pojí jakási tragika vlastního osudu, leč Cabiriin závěrečný přechod (tak trochu na cestě do "sladkého života") vybízí k lepším vyhlídkám.