Podvodník (1955)

Podvodník je teprve třetím filmem Felliniho, který jsem viděl. A přestože na mě ty předchozí udělaly dojem, tak na členství v klubu jeho často nekritických obdivovatelů, to zatím nevidím. Podvodník mě ohledně Felliniho geniality, zase vrací zpět na zem. Sice nesouhlasím, že je to jen banální moralitka, ale přesto mě pointa velmi míjí. Fellini se k pouhému moralizování nesnižuje, nechává to totiž na divákovi. A v tom, dle mého názoru selhává. Rádoby odlehčenou formou ukazuje, jak podvodníci okrádají chudé lidi...v očích člověka, kterému morální kompas funguje, je to čistý hyenismus. A to i když se tvůrci snažili vykreslit podvodníky jako vcelku sympatické lidi, kteří mají své problémy. Na mě to nefungovalo...pořád to byly hyeny a pro mě byl tím pádemcelý film bez špetky humoru. Což v očekávání komedie dost zamrzí. Zvlášť, když jsem byl natěšený na další představení Giulietty Masiny...která si ve vedlejší a vcelku nevýrazné roli, zahrála manželku jednoho z lotrů; navíc tato linie vyšuměla do prázdna. Takže o čem to celé bylo? Když ne moralizování, tak co? Že si vás karma najde? To je žalostně málo. Vůbec mě to nebavilo.Tři hvězdy za řemeslo, sotva dvě za obsah. PS: Velmi nedoporučuji sledovat dlouhou nadabovanou verzi, která sice obsahuje materiál, který být vystřižen neměl, ale titulkované "vstupy", byly dost rušivé.

Obsahově a tematickypokračující-navazujícína předchozíFellinihotvorbu. Vědomě sociální, neorealistické v obsahu aminimalisticky poetický realismumsplný životaschopnosti, který se distancuje od zavedenéitalské konvencezobrazení podvodníků jako legračních figur komického dobrodružství, přičemž k vážnému klasickémugangsterskému filmumá taktéž daleko. Bez přítomné sentimentality s působivými scénami, které tvrdě a zřetelně vykreslují každodenní ponurý život skrz realistický popis okolního prostředí a osamělost. Zároveň při hlubší analýze jesociální kritikaakřesťanská perspektivazajímavým obsahovým prvkem na pozadí.

První polovina byla nudná a vůbec mě nezaujala, takže jsem se bál, že poprvé bych musel dát Felliniho filmu nižší hodnocení, než 4*. Ale bál jsem se zbytečně, protože v druhé polovině se to naštěstí zvedlo a posledních 20 minut bylo silných. Hodně se mi líbil i metaforický závěr, který se dá vyložit více způsoby (SPOILER vážně zraněný zloděj se snaží vyšplhat zpět na silnici - což se dá vyložit i tak, že se snaží v hlavě dostat ze své situace, změnit se - ale nakonec ten svůj boj prohraje, jelikož těsně před silnicí zemře KONEC SPOILERU (snad chápete, jak to myslím, teď mě nenapadá, jak to napsat srozumitelněji)). Pro celý film však platí, že má skvělou kameru a skvělé herecké výkony. A nakonec se mi ten film i líbil, byť první polovina fakt byla taková nijaká. Fellini ale samozřejmě má i lepší filmy. 4*

Zlodej ostane zlodejom aj napriek ranám, ktoré zato schytá. Dobehne ho chamtivosť do slepej ulice na rohu spravodlivosti a hanby. Jeho šrám na svedomí nie je nikdy sám, tak komu by sa to všetko chcelo naprávať. Kariéru podvodníkov na pomedzí biedy a chvíľkového luxusu vystihol Fellini s temperamentom sebe vlastným. A mňa teší, že keď som niekedy o jeho známejších filmoch pochyboval, môže ma o svojej kvalite naopak presvedčiť ten nenápadnejší.

Kdyby někdo navrhoval pět Felliniho filmů, které obklopují Podvodníka, na nejlepší filmy všech dob, určitě bych měl vlastní nápady, ale bez velkých protestů. Darmošlapové (1953), Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1959), 8 a 1/2 (1963) mají hluboký otisk ve filmové historii, zatímco Podvodník (1955) je "chybným krokem" (Bosley Crowther, New York Times). Hodně se jim podobá ("Fellini ... donekonečna opakuje, co vymyslel"), ale ještě více se od nich liší, dokonce bych pověděl, že v jejich společnosti je skutečným "odpadem!", nicméně člověk je soudný a ví, že filmy nenatáčel jenom Fellini a jenom na přelomu 50. a 60. let. Při mém prvním shlédnutí film zachránila druhá polovina (snímek je rozdělen na dvě divné půlky). Při druhé projekci, kdy už byly všechny karty na stole, jsem trpěl. Vůbec neútočím na "špatný vkus" (ač se producenti po úspěchu Silnice o režiséra prali, De Laurentiis řekl po přečtení námětu ne), protože dokážu přát i antihrdinům, i když není úplně jasné, o jakého "podvodníka" tu jde. Scéna, kdy se Masinová a Basehart objeví ve filmu naposled, mi přijde vystřižená někde v půli. Režisér tyhle postavy nechal zmizet (nenechal je umřít, prostě zmizely), protože mu byly úplně fuk. Na chybějící části ukazuje skutečnost, že při svém prvním veřejném uvedení na benátském festivalu 9. září 1955 trval film přes dvě hodiny. Že jsme na druhou stranu o nic nepřišli, dokládá tamní výsledek. Jedna z dobových kritik: "Naprosto nezdařený film, patřící mezi nejhorší a nejnešťastnější díla dějin filmu, navíc hloupě namyšlený."