A loď pluje (1983)

Titanicpro intelektuály aneb další brilantní Felliniho film, jasně většinově nepochopen, proto se lze dočíst, že "Fellini byl na sklonku života již upadající a vykrádal sám sebe" a podobné nesmysly.Děj filmu: Na výletní lodi jménem Gloria vyplouvá z přístavu sbor prominentních umělců, význačných členů operního světa, sopranistů, barytonistů, primadon, ale také hudebníků, komiků a politiků, aby vzdali poslední hold božské divě Edmuee Tuetě, která si přála, aby její popel byl rozptýlen na moři poblíž rodného ostrova Erimo. Byla uctívána a označována za největší zpěvačku, která kdy žila, měla božský hlas a byla slavná. Plavba této lodi je časově zasazena do roku 1917, kdy všude kolem zuří 1. světová válka. Film sleduje tyto excentrické umělce očima novináře Orlanda, který slouží jako náš průvodce. Asi ve 2/3 filmu se tato loď nalezne na moři skupiny srbských trosečníků, válečných uprchlíků a vezme je k sobě na loď, a později narazí na válečnou loď Rakouska-Uherska, která se dožaduje jejich vydání. Pak stojí před volbou, vydat či nevydat. Rozhodnou se vydat, jenže když tito utečenci připlouvají k válečné lodi, jeden mladý srb na válečnou loď hodí bombu, trefí se do kanonu, který vystřelí a loď Gloria se potopí.Interpretace filmu: hlavním motivem filmu je kritika narcismu, zahleděnosti do sebe, sobectví, touhy po slávě, nevím zda Fellini kritizoval pouze umělce nebo celou společnost, ale je to celkem jedno. Klíčů k pochopení filmu je zde několik, jednak samotný název lodi Gloria (což v latině znamená sláva), pak je třeba vnímat chování všech těch umělců, jak vždycky a pořád mluví jen sami o sobě, jsou do sebe zahledění. O skutečnou pěvkyni jim ve skutečnosti nejde, jen chtějí sami sebe povýšit v odlesku její slávy, přiživit se na její slávě, jako člověk je vůbec nezajímala, zajímá je pouze ta sláva. O samotné pěvkyni bylo ve filmu řečeno, že byla skromná, chtěla, aby její jméno bylo vyškrtnuto z plakátů, nezajímala se o finanční odměny, a tvrdila, že její hlas není její, ale že pochází od Boha, že ona je pouze kanálem, přes který proudí inspirace. Když se na palubě lodi objeví ti trosečníci, tak ti umělci jim venku na palubě vyhradí prostor, který nesmí opustit, a odmítají jim dát i jídlo, zatímco sami sebe nacpávají v salonku dobrotami a zatáhnou i záclony, aby nebyli rušeni pohledem na ně, chovájí se k nim velmi sobecky. Dalším klíčem je podivná dívka v bílém s věnečkem na hlavě, která se ve filmu vždy jen párkrát mihne, a ta symbolizuje skutečnou inspiraci, lásku. Když se umělci rozhodnou vydat uprchlíky válečné lodi a oni nastupují do člunu, tak tato podivná dívka začne uprchlíky objímat a do člunu vstupí s nimi. Jejich vlastní sobeckost nakonec vedla k jejich destrukci. Jak je u Felliniho zvykem, tak forma je přesně zvolena tak, aby podporovala myšlenky filmu. Na té palubě je těch umělců hodně a je jim věnováno jen málo času, a je těžké pro diváka si vůbec jejich jména zapamovat, tj tato jejich nedůležitost a zaměnitelnost ostře konstrastuje s jejích vlastním pocitem sebedůležitost, který každý z nich má. Film je navíc provázen skvělou hudbou (což mne jako milovníka klasické hudby včetně opery potěšilo). Je tu spousta zapamatovatelných scén jako hraní na skleničky. Film rozhodně není jen náhodnou směsicí scén, jak se někteří domnívají, ale má zcela jasné centrální téma i myšlenky, jako všechny Felliniho filmy

Mám z Felliniho filmů vždycky smíšené pocity. Ale u tohohle filmu jsem si uvědomil, že vždycky, když je film aspoň trochu epický a nejde jen o obrazy, lyriku, impresionismus a symboly, tak mi všechna ta kulisová podívaná a naplno exponovaná forma dává větší smysl a více si to užiju. Myslím si, že Fellini je vynikající vypravěč, akorát mnohdy mám pocit, že forma zastiňuje to podstatné sdělení. U tohohle filmu se tak nestalo a já si s chutí užil krásně výpravné, ale i epické dílo. Netvrdím, že jsem všemu porozuměl a rozklíčoval veškeré metafory, ale i přesto mám pocit z dobře stráveného času.

Strašně mě to moje hodnocení štve, ale nemůžu jinak. Felliniho filmy ve většině případů mám hrozně rád a to i ty jeho poetické, které jsou třeba jen sledem scének (Amarcord, Roma). Zatím ve všech u mě vždycky převládala pozitiva, ale tady je to poprvé naopak. Ta jednoduchost kulis fungovala třeba v Satyriconu, tam je geniální a navíc výrazným plusem, ale tady to působí spíš jen lacině a prvoplánově. Do toho celou dobu sledujeme plavbu (a zábavu) boháčů a aristokratů v luxusní lodi, přičemž všichni na ní jsou dobrosrdeční, hodní, veselí a snad i bezchybní. A po cca třech pětinách filmu se tam objeví srbští uprchlíci (jelikož se to odehrává na začátku první světové války) a skoro všichni boháči na lodi na ně reagují naprosto přívětivě a berou je jako "svoje vlastní". A mě to celé přišlo neskutečně mdlé a nudné jak vizuálně, tak "dějově". Prostě mě tady ta poetika hodně míjí a dost to kazí i ten fakt, že to celé vlastně je nepřiznaná pohádka. Od srdíčka hodní boháči, co takřka bez zaváhání pomáhají a okamžitě se přátelí s chudými... uf. To je dost mimo realitu. Kdyby to aspoň opravdu byla přiznaná pohádka (nebo fantasy svět, chcete-li), ale tohle se tváří jako příjemný poetický film stále však ukotvený v realitě. A tenhle můj dojem jenom potvrdilo závěrečných 15 minut, které sice jako jediné fungují po stránce té působivé Felliniho poetiky (zbytek filmu totiž opravdu vypadá, jako by se o jeho styl snažil nějaký jeho fanoušek), ale zase přijdou s SPOILER mindfuck tragédií, ve které jeden ze srbských uprchlíků hodí do té lodi (ano, do té, kde se nejen k němu, ale i k ostatním, chovali tak krásné) bombu a ta se následně potopí. KONEC SPOILERU Netuším, jestli je to podle nějakých skutečných událostí nebo je to celé fikce (což by v tomhle případě bylo horší), nicméně to je podpoří nefunkčnost celého tohohle filmu. Líbila se mi ta dvě operní čísla, úplný začátek docela taky, pak ještě posledních 15 minut a postava vypravěče, která mě tu jako jediná zaujala a dodávala filmu nějaký ten šmrnc + ta poslední scéna s ním je taky skvělá. Jinak tohle šlo ale dost mimo mě. Třeba to docení časem, jinak to pochopím, fakt netuším, ale teď se mi to nelíbilo, nezaujalo mě to a ačkoli jsem nikdy ani nemyslel na to, že se to někdy stane, musím nějakému Felliniho filmu dát dvě hvězdičky. Už mám před sebou jen Město žen (jeho údajně nejslabší film) a Sladký život (jeho nejslavnější film - který se nechávám záměrně na úplný závěr), tak doufám, že nic horšího než tohle už od něj neuvidím. 2*

Opulentní a typicky felliniovský antiexteriérový opus složený z jednotlivých scének na velké titanikovské výletní lodi, jejíž posádka plná důležitých osobností se vydává na cestu posledního rozloučení slavné operní pěvkyně. You can't be more Fellini-sh. Et vogue le navire má jako boat trip všechno, ztřeštěného novináře-průvodce-vypravěče, skomírajícího nosorožce v podpalubí, luxusní prostředí vyzdobené jídelny, konflikt s rakousko-uherským válečným křižníkem ve dnech vyhlášení první světové války, skupinu srbských uprchlíků, malého německého Ottu von Bismarcka i všední problémy bohatých lidí - skrývaná homosexualita, nenapravitelné poběhlictví či závody v největším rozsahu hrdla. Fellini i na sklonku filmařské kariéry zůstává věrný levicovým myšlenkám z mládí, a zrovna tady to sedne jak na hrnec. Byť divácky poměrně náročné, velmi zásadní počin. Jasné 4*

Úvod je priam skvostný, ako z roku 1914, keď bola kinematografia takpovediac v plienkach, a podľa toho režisér s kameramanom štylizujú, a ja som si naozaj pripadal, ako v tých starých časoch. Po krátkej chvíli prechádzajú do farby, následne sa všelijakí populárni speváci nalodili na akýsi parník s názvom Gloria N, a tak vyplávajú na šíre more, aby vzdali hold zosnulej speváčke, „že jej popol vysypú do oceánu” . Avizoval som, kedy je dej situovaný, a tak si nie je ťažké už domyslieť, aká „významná” časová fáza toto bola... ? ...Čiže, „čierni pasažieri” budú zavalení samým strachom z toho, čo má prísť... _ Zase som videl “STREDNÝ” film od významného talianskeho machra- Federica Felliniho, a to už tretí za sebou, predtým : Amarcord a Casanova, ale k tomuto vzťahovému prídavnému menu „stredný” by som rád doplnil i synonymum = priemerný, že ľudovo sa vyjadrím: „Ďakujem, ale už nikdy viac” ! FELLINI ma najviac zaujímal do Giulietta a duchovia, dovtedy to boli poväčšinou všetko maximálne hodnotenia, a potom ? Zatiaľ : 60% - 4 krát. Dúfam, že nájdem ešte čosi nadpriemerné ?