Podivuhodné příběhy (1968)

Názov je veľmi výstižný, fakt sú to podivné príbehy, kde hlavná postava je vždy dosť mignutá. No ako-tak ma dokázala zaujať len tá druhá poviedka s Delonom, prvá s Fondovou je nuda a tretia Felliniho je taká typická Felliniovská, že som mal chuť to vypnúť po pár minútach a neviem, čo táto tretia má spoločné s Poeom, za jeho čias sa asi ešte na Ferrari nejazdilo.

Můj první film s Brigitte Bardot a zároveň Jane Fonda (pokud si jsem jistý). Brigitte byla ve své době symbol překrásné ženy kterou chtěl každý muž (já v ní vidím Margot Robbie dřívějších let). První část je taková jaký říká sám název, tedy podivuhodný příběh a vlastně si nejsem moc jistý co měl vyobrazovat (každou půlminutu jiný kostým, líbání každý s každým a podivné chování). Ve středu pozornosti je především Brigitte, na kterou se pěkně kouká a to i když hraje nepříjemnou mrchu (a hraje celkem dobře). Po scénáristické stránce se zázrak nekoná. Ovšem smysl pro detail a kulisy, na tom si dal režisér záležet a to musím aspoň minimálně ocenit, ať byl příběh jakkoliv nudný a nijaký - 2*. Druhá část je příběh sadistického grázla. Nechápu proč ho najednou jakoby osvítil duch svatý a šel se vyzpovídat a nakonec se stejně zabil. Zpracováno slušně - 3*. Třetí část se přesouvá do současnosti (respektive někde kolem roku 1968, nejspíš) což (ze začátku) kazí pojetí filmu jako celku. Příběh zaměřený na úspěšného a výstředního herce. Italská projížďka byla pěkně natočená. Pokud jde o konec, co tím chtěl básník (režisér/spisovatel/oba) říci? - 2*. Vzhledem k jménům na tomto snímku jsem čekal alespoň lehký nadprůměr. Každá ze tří povídek nabídne slušné herecké výkony, ovšem příběhy pokulhávají. Celkově nabídne snímek pokoukání hlavně pro milovníky podobných stylů (já se mezi tyto moc neřadím).

Podivuhodné příběhyjsou ovlivněny prostředím doby šedesátých let a touhou provokovat. Jde o nález erotické stimulace a fetišismu v povídkách Edgara Allana Poea, nadsázka je povinností, stylizace se vyznává z hravosti. Každý příběh se drží vyznání svého vlastního filmového režiséra, někomu sedí ten, druhému onen, třetímu ani jeden. Sarkasmus a odlehčení s vitalitou a touhou mají schopnost pobavit.Roger VadimpředložilMetzengersteinv cynickém hledání a nalezení vrcholného stupně erotického dráždění, elektrizujícího stavu maximálního sexuálního vybuzení a slastné kopulace ve vášni prožitku. Hraběnka Frederique de Metzengerstein (Jane Fonda) zneužívá vlastní mocenské postavení za účelem extravagantního sexuálního prožitku. Zaujme hraběnčin bratranec a milovník koní baron Wilhelm Berlifitzing (Peter Fonda), svědomitý starý čalouník (Georges Douking), či hraběnčin všehoschopný poskok Hugues (Serge Marquand).Louis MallepředalWilliama Wilsona, kde s jemnou ironií narazil na niterný rozpor idu a superega. Ctižádostivý vojenský důstojník William Wilson (Alain Delon, jako chlapec Marco Stefanelli) nutně potřebuje opojnou vůni sadismu k dosažení erekce a ejakulace. Zaujme hrdá kurtizána Giuseppina (Brigitte Bardot), neochotně zpovídající kněz (Renzo Palmer), univerzitní profesor medicíny (Daniele Vargas), či pitevním stolem k smrti vyděšená a navždy znechucená mladá dívka (Katia Christine). AFederico Fellinirázně rozhodil rozjásaný sarkasmus jménemToby Dammit. Dostává se nám lehká forma niterného sebepoznání, surrealisticky rozježené odlehčení a roztomilé znevážení filmového světa. Toby Dammit (Terence Stamp) je rozkošnou ukázkou rozkladu cynismu při hledání útěků a volného pádu. Zaujme mámivé provokování skutečné potřeby (Antonia Pietrosi), připravená televizní moderátorka (Anne Tonietti), režiséři filmu a bratři Manettiové (Ivan Angeli a Ernesto Colli), či provokativní obraz skutečného ďábla (Marina Yaru).Podivuhodné příběhynemají vystrašit, ale naopak rozveselit a rozvášnit. Nadsázka a hravost si nedokáží odpustit provokace a vztyčené prostředníčky, stylizace je vkusnou oporou choreografického rozmaru a rozjařeného odlehčení. Potěšitelně zábavné.

Jen velmi těžce se dá hodnotit film jako celek, když každá z povídek má úplně jinou úroveň. "Metzengerstein" - 50% : Roger Vadim je tentokrát ne v obležení božské BB (která je součástí hned další povídky), ale stejně blonďaté a stejně sexy Jane Fondy. Přestože Vadim má své dobré filmy, tady byl scénář plytký, provedení nudné, kostýmy laciné a můžeme proto pouze obdivovat půvaby zmíněné JF. I v další povídce "William Wilson" - 72% - můžeme obdivovat krásnou ženu, tentokrát výjimečně neblonďatou BB, které stačí pouhých dvanáct minut, aby nás oslnila svým dekoltem, ale i hereckým výkonem, stejně tak jako zde skvělý a charismatický Alain Delon - povídka už má lepší gradaci, ovšem pořád je prvoplánová. Na celé čáře vyhrává pak poslední povídka "Toby Dammit" - 80%, které se ujal režisérský mistr Fellini. Na rozdíl od předchozích povídek, zde nezáří žádné známé herecké eso, ovšem svébytné Felliniho zpracování dodává divákovi pocit, že vidí něco, co mu je ušito na míru, rozvíjí představivost, fantazii, a zároveň metaforicky strhává masku pokrytecké společnosti v záři filmových kamer. Příběh anglického herce na italském udílení filmových cen dává Fellinimu širokou paletu barev, kde se může vyřádit.. Jen mě napadá, že je škoda, že dnes už se nejlepší z nejlepších nedokážou spojit a vytvořit společný film sestávající z jednotlivých povídek, plných subjektivních představ a vizí.

Dva ultimátní sexsymboly šedesátek a sedmdesátek v jednom filmu. Tomu se přeci nedá říct ne, že? Jenže když se na to mrkneme postupně, dostaneme Jane Fondu, která je taková kost, že ji jako herečku (alespoň v tomhle filmu) prostě nemůžete brát vážně, nudnou Bardotku s turbanoidním černým účesem, Terrence Stampa jakožto už po deseti minutách nudící předobraz Keatonova Beetlejuice a jediné, co za něco stojí je charisma a projev Alaina Delona a Felliniho nadhled. Poe mě nikdy moc nebral, ale ani jsem proti němu nic neměl. Stejně na tom jsou i Podivuhodné příběhy, z nichž každý má něco do sebe, ale žádný nestojí za zapamatování.