Giulietta a duchové (1965)

„Manžel tvůj dnes s mladší leží, sopka bouchla v ráji! Fellini poradí stěží, stejně budeš v... háji.“ To je taky nápad, lehat si kvůli záletníkovi na terapeutický gauč zrovna u Feliniho. On přece není žádný manželský poradce, alébrž mistr dekadentní obrazotvornosti, hraničící často až se samoúčelnou nabubřelostí, který se neustále (byť oprávněně) rozplývá sám nad sebou, coby malířem úžasných filmových obrazů, jenže samotný příběh se u něj dvě hodiny krčí v koutku, stejně jako nebohá Giulietta. Fellini jí sice dával různé (i hrůzné) rady, jak se s traumatem vyrovnat, ale Giulietta je pouštěla druhým uchem ven. Což se jí nedivím. Pro kariéru prostitutky jí ujel vlak a kdyby si, po vzoru nymfomanky Susy, vybudovala apartmán v korunách stromů a rumpálem si tam v koši tahala bujné koloušky, udělala by si akorát kýlu. Nedočkali jsme se ani dramatické zápletky a zbrklé pomsty manželovi: „Když ty, tak já taky.“ Duchové z dětství se sice zjevovali, ale ani oni neporadili. Giulieta se ve všech prekérních situacích, uprostřed ordinérních až perverzních Felliniho obrazů, jen útrpně usmívala, očividně duchem nepřítomná, a je otázka, zda si z filmu vůbec něco odnesla. To já si odnesl aspoňsochusamice orla, ale Faustka byla proti a vetešník řekl, že mi za ni dá maximálně tři hvězdy. Za tu sochu.

Giuliettu jsem viděla zhruba před 20 lety a nyní jsem si dala opáčko. Vizuální lahůdka, kterou jsem si užila již s perfektním obrazem jako u nového snímku, což právě takový typ filmu vyzdvihuje výše. Masina jako vždy výborná, uměla zahrát všechny typy žen. Vychutnala jsem si kromě barev a kostýmů hlavně snové a fantazijní prvky, všímala si různých detailů a hravosti, kterou jsem měla u Felliniho vždy tak ráda. A samozřejmě hudba Roty nesměla chybět.

Keď všetkých ostatných zaujíma iba telo, neostáva nič iné než žiadať o pomoc duchov. Neskutočná imaginácia neskutočnosti. Vizuálne pôžitkárstvo, v ktorom sa na vyprázdnenosť netreba sťažovať, lebo obraz predbieha dej takým spôsobom a kadenciou, že nejde o ťažký art, ale naopak o zábavu. Zároveň nie je film povrchný. Dozvedáme sa, že hlavná hrdinka je krehká, lebo matke sa nevedela zavďačiť a otec bol príliš ochranársky. Všetko na jednom mieste. Asi ako vziať na rozlúčku so slobodou svojho terapeuta. Zážitok.

"Giulietta,máštaknevinnýpohľad!Vyzerášakosvätá."Tento Felliniho film je v prvom rade doslova (audio)vizuálnym obžerstvom, úžasne hry s hýrivými, kontrastnými farbami (Fellini vo svojom prvom farebnom filme skúšal nové možnosti) z neho robia uhrančivé výtvarné dielo. No a nádherná hudba Nina Rotu (v karnevalovom štýle, miestami krásne disonančná) je s obrazom v dokonalom súlade. Felliniho bezbrehá fantázia ani na chvíľu neprestáva udivovať, jednotlivé fantazijné výjavy sú ako z iného sveta. Extravagantný dizajn kostýmov a kulís dokáže ohúriť ešte aj dnes, po viac ako pol storočí, Felliniho modernistické vízie veľmi nezostarli, pôsobia stále sviežo. Poetickým príbehom bez jasnej dejovej linky nás sprevádza dobrosrdečná, detská tvár Giulietty Masiny, ktorej postava je obeťou jednak náboženskej výchovy a tiež svojej nadmernej predstavivosti. Vstupujeme do hrdinkinej mysle, podvedomia, fantázií, ktoré pôsobia ohurujúco, ale nie samoúčelne. Hranice medzi skutočnosťou a fantáziou sú značne rozostrené, ako celok je to opojné a prekvapivo jednoliate. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete."Tiež by som rada milovala len jedného muža. Ale ako sa to robí?"

Ženská střední krizeo vizi, vzpomínkách a mystice, ve snaze nalezení vnitřní síly za účelem ukončení dosavadního manželství.Fellinihovnitřní představivost ve své době procházela fází neomezenosti, čemuž nahrává působivý ornamentální, dekorativní a blahodární vzhled veškerých scénografií, které svým luxusem, výkřikem, něžností barev a bizarností nádherných kostýmů, vytváří experimentální abstrakci obrazu a symboliky. Takřka fantasmagorie tvarů a barev, jenž zhmotňuje objektivní myšlenky, sny a vize hlavní postavy. Bouřlivá extravagantní barokní esejFellinihofilmového světa, který bohužel trpí stejnotvárnou plynulostí a pohyblivostí, která značným způsobem omezuje divákovo vnitřní osvobození nad pohádkovým světem plného výjimečného umění světla a barev, a zcela hlubokého vnímání veškerých symbolismů.