Ovoce stromů rajských jíme (1969)

Po mistrovskýchSedmikráskáchkvalitativní krok zpět. Přiznávám, měl jsem velké oči (na režisérské sesli seděla V. Chytilová, na scénáři se podílela E. Krumbachová), ale ani progresivní stylistické a formotvorné prostředky, jichž Chytilová užívá, nezabránily tomu, abych odcházel nezasažen, naopak, s přibývajícími minutami jsem byl čím dál tím víc otrávenější ze všech těch vršících se skrytých významů, omrzelo se mi si sám pro sebe formulovat hypotézy, k čemu odkazuje "tento prvek" a co má zastupovat "onen prvek", jaký je vztah "této části" k celku; asi jsem ale ve finále pochopil, co že seOvoce stromů rajských jíme(mimo jiné?) snažilo říct (totiž žespoilerhistorickou úlohu zkonzumování rajského jablka jakožto nositele prvotního hříchu, vyhánějícího člověka z ráje, by mohla hrát mimomanželská aférkaspoiler), ale ta křivolaká cesta k cíli... Ale nevadí, zas to beru tak, že jsem možnost se rozloučit s nedávno zesnulým Janem Schmidem, v roli tajemného (spoilerzřejmě vrahaspoiler) Roberta zazářil (že by v tomto snímku předvedl svůj životní výkon?), jeho herecký projev dalece převýšil výkony Jitky Nováková a Karla Nováka (zajímavostí budiž, že v době natáčeni byli manželi i v civilním životě). 60 %

Ovoce stromů rajských jíme: nejvhodnějšími přívlastky pro druhou spolupráci trojlístku Chytilová - Kučera - Krumbachová jsou abstrakce a symbolismus (tedy nikoli surrealismus). Pravda, o ni tu vlastně běží. Pravda nám může zůstat utajena, můžeme ji nazřít, zjistit, vypátrat, odtajnit, ale také ji můžeme skrývat, ignorovat, nebo dokonce odmítnout. Pravdu je možné kriticky zkoumat, nebo též bezvýhradně přijmout jako mýtický obzor a základní strukturu našeho bytí. Pravda může být rovněž zakazovaná a trestaná, potom však již po získání zakázané pravdy není možné vrátit se zpátky do rajského, blaženého stavu nevědomí, neznalosti. Biblický motiv je zdůrazněný, zaznamenat však lze taktéž Carrollovu Alenku. Neodpustím si připomenout Eliadeho poznámku: biblické zobrazení ráje je modifikací starších mezopotámských mýtů, z čehož vyplývá, že had nebyl svůdcem ani ďábelským zmocněncem, nýbrž úspěšným strážcem stromu života, tedy člověk byl neúspěšný při iniciační zkoušce, potřebné k získání nesmrtelnosti. Podmanivou silou působící vizuální stránka filmu je umocněna atmosférickým tlakem hudebního prokreslení Zdeňka Lišky i příhodně zvoleným prostředím. Hlavním protagonistou hrátek okolo pravdy je Eva (Jitka Nováková). Pozadu však nezůstává ani svůdce - had Robert (Jan Schmid s hlasem Jana Klusáka) či Evin manžel Josef (Karel Novák s hlasem Josefa Somra). Vztahy, láska, nevšímavost, nevěra, lži, svádění, důvěra, strach, chvění, zklamání, barvy. Kde je však pravda? Kdo má pravdu? Kdo je svůdce a kdo sváděn? Komu lze věřit? Kdo lže? Kdo se přizná? Milujeme, a přísaháme, též zrazujeme a ničíme. Červená je barvou vášně a touhy, ale také krvavého zločinu. Abstrakce a symboly všude kolem a do toho se vrývá na povrchu i do hloubky a vším rezonuje pojem pravdy. Pravda, toužíme po ni a bojíme se jí. Doba byla taková, že se významových rovin s pravdou nabízelo samo několik. Pravda uvnitř i vně, pravda týkající se lidských vztahů i politicko-společenských doktrín, pravda niterná i ta univerzální, pravda bytostná a stálá i pomíjivá, pravda subjektivní i těch druhých. Zjištění a zajištění pravdy navždy mění svět, i když je to pravda mizerná.Ovoce stromů rajských jíme: abstrakce a symbolismus získaly ve filmu novou dimenzi. Osobitě ojedinělý a originálně stylizovaný (a to po všech stránkách) filmový požitek!

Název Ovoce stromů rajských jíme.Věra Chytilová,Zdeněk Liška,Ester Krumbachová,Jaroslav Kučeraa konec šedesátých let. I člověku který se jen zběžně pohybuje v tuzemské kinematografii musí být po těchto indiciích jasné, že uvidí něco nevšedního. Extravagantní režisérka, skladatel od pánaboha a návrhářka/scenáristka (a samozřejmě mnohé jiné) která byla jakousi šedou eminencí tehdejšího CS filmu. Co očekávat?Psychedelii. Avantgardu. Pochopitelně nepochopení. Kontrast. Mnoho červené. Mnoho sborového zpěvu, ne nepodobného tomu zeSpalovače mrtvol, jen více rytmizovaného.Jitce Novákovéto v těch oblečcích od Ester, které ji dělají mladší, moc sluší a je palivem pro kameru i diváka.Luděk Sobotase kouzelně ztratí v rákosí. Herci si většinu času hrají jako malé děti, ale něco mi říká že na place asi moc srandy nebylo... Racionálně smýšlející divák dá nízké hodnocení, my ostatní si možná povzdechem, že tu nějakáChytilovádnes chybí. Která by čeřila stojatou vodu, a nemuselo by to být zrovna petrželovou natí. Pěkné čtyři hvězdy nejen za vizuální zážitek!

Přiznám se, že Chytilovou nijak zvlášť nemusím, a tohle bylo opravdu něco strašného. Je to film pro opravdové fajnšmekry (nebo masochisty?) a bylo velice těžké jej dokoukat. Při úvodní psychedelické scéně si divák pomyslí, že tvůrci filmu museli ujíždět na silných dávkách LSD a bůh ví čeho ještě. Film byl vysílán v rámci sekce Pocta Zdeňku Liškovi, a právě jeho hudba je jedna z věcí, pro kterou stojí tomuto osobitému snímku dát šanci. 2/10 (KVIFF 2022)

Sám se divím, že přesto, že jsem ze snímku máloco pochopil, mě téměř ani minutu nenudil. I z toho se zřejmě pozná talent - Chytilová už tehdy zkoušela, co lidé snesou a jestli je bude bavit hodnotit jednotlivé významy. Já jsem v tomto došel tak na půl cesty - alegorie a metafory mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš, film je pak sám proti sobě a svému přijetí diváky.