Vlčí bouda (1986)

Hnusný film. Hnusný snad po všech stránkách a všech úrovních. Jeho hnus je perfekcionisticky vytvarovaný a dodržený, že už to je zkrátka ovšem hotová  dokonalá estetika hnusu.:D  V podstatě, ze všeho, co je zde přítomné jsem měl osypky. Nelyžuji a nesnáším tábory.   Zdejší  ďábelské heslo kurzu ,,Jeden za všichni a všichni za jednoho´´  se tváří jako  pouhý motivační prostředek ke hře, ve které si zdánlivě má každý uvědomit, že jedinec je zoodpovědný za celou skupinu. To vše je ve skutečnosti pouhá ideologická zástěrka pro formy nátlaku, které mají útočit na nejnižšší lidské pudy a probudit v lidech až schopnost někoho zabít.  Jakoby zdejší trojice  mimozenšťanů odkazovala obecně na totalitní režimy, které se zpočátku zaklínají ušlechtilými myšlenkami , jenže nakonec  vyústí do brutálních následků, vyrábějí si úmělé nepřátele a jedinec v nich dokáže prosperovat pouze na úkor jiných.   Jsem sice ucho narozené  až dlouho po samerové revoluce, ale z těchto některých filmů z konce 80.let na mě dokázala silně dýchnout pochtivý duch upachtěné normalizace s její všudypřítomnou šedivostí, ušmudlaností a odcízenosti. Zde navíc je vše umocněné nehostinným děsivým  prostředím ošuntělé chudé lyžarské boudy  s vlčí hlavou , kdesi na vrcholku hor, na konci světa, zavaleném lavinou, kde je člověk zcela odříznut od civlizace a nemůže se nikam dostat.  Dokonce i ty odpudivé výkony mladistvých neherců zde mají něco do sebe a příspívají oné podivuhodně děsivé odcizené atmosféře. Je to v podstatě úplně unikátní typ filmu - Jakýsi teen normalizační hororr doby. A té unikátnosti odpovídá i mé hodnocení.

Československý horor, který se neplíží nocí… ale do lidské mysli. Vlčí bouda je film, který rozděluje publikum už desítky let. Na jedné straně obdiv — na druhé nepochopení. Je to dílo, které nesází na krev a monstra. Místo toho si bere na mušku nejtemnější místa lidské psychiky. Děj je zdánlivě jednoduchý: Skupina mladých lyžařů je odříznuta v zasněžené horské chatě. Jejich vedoucí působí nečitelně, prostředí je zvláštně nepřátelské a s ubíhajícím časem narůstá paranoidní atmosféra. Hranice mezi realitou a halucinací se rozpadá — stejně jako jistota, kdo je vlastně nebezpečný. To, co se zpočátku jeví jako sportovní výcvik, se postupně mění ve psychologický experiment. A nejděsivější na tom všem je, že žádné „skutečné“ monstrum se neukáže. Monstrem je člověk pod tlakem.

Vydržel jsem až do konce, takže ty dvě hvězdičky udělím, ale tento film je hrozná sračka s amatérským herectvím. Vůbec se nedozvíme, jestli jsou ti vedoucí mimozemšťané či ne, jak vlastně dopadnou ti účastníci kurzu atd. Celé je to takové amatérské, ke konci zazní děsně filozofické "vy lidé jste tak zlí, že se vyvraždíte sami" a pak zase hovno. Devadesát minut čekáte aspoň na nějakou pointu, a ona vůbec nepřijde. Tohle neobstojí ani jako absolventský film.

Podle mě film funguje daleko lépe až na třeba druhé zhlédnutí, kdy už tak nějak tušíte o co tu jde a všechny ty prapodivné scénky u kterých jsem zprvu nevěřičně kroutil hlavou si můžete konečně racionálně vysvětlit a že jich tady není zrovna málo. Pro hlavní dětské herce jde většinou o jejich filmovou prvotinu, takže to podle toho vypadá, ale možná to byl účel, aby film alespoň trošku působil obyčejně a věrohodně. Mno ale co si budeme povídat už z logiky věci je to blbost. Proč by se mimozemšťani pachtovali zrovna s naší planetou, když mají v naši Sluneční soustavě k dispozici mnohem větší a chladnější kousky… třeba Uran. 😅

Tak trochu úplně jiný horor než kterýkoli jiný aneb psycho Sněženky a machři. Věra Chytilová (jak už je u ní obvyklé) si příliš neláme hlavu s tím, proč a jak nastala nějaká situace, zkrátka je to tady a osazenstvo se s ním nyní musí vyrovnat. Je zvláštní, že je divákovi předložena parta výrostků, kteří ho už od prvních minut serou, a přesto se nemůže od filmu odtrhnout. A i když člověk při sledování účastníků experimentu chvílemi zalituje, že nejde o klasickou vyvražďovačku, je dobře, že film jde úplně jiným směrem a je originálnější než kterýkoli jiný horor, který jsem kdy viděl. Pojetí opět osciluje kdesi mezi neumětelstvím, ujetostí a genialitou, přesto jde o jeden z mála filmů režisérky Chytilové, který má nějakou hlavu a patu. "Herecký" projev účastníků kurzu je velice převelice amatérský, ale přesto velice autentický, pokud bylo režisérčiným záměrem, aby divák osazenstvo nenáviděl už po pár minutách a tato emoce se do konce filmu nezměnila. Film je v podstatě o tom, zda tato banda nesnesitelných debilů dokáže sestoupit až na úplné morální dno. Naprosto skvělý je Miroslav Macháček, který zde podává jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy ve filmu viděl.