Hra o jablko (1976)

Nevkusný až úchylný film se zbytečnými naturalistickými záběry, halící se do pláštíku umění. Chytilová tím zřejmě chtěla šokovat a přitáhnout pozornost, ale vyprodukovala něco, co není ani komedií, ani dramatem. Všichni se tu chovají jako magoři, chcípák Menzel v hlavní roli, rádoby filozof mezi komedianty, Bláhová se svléká do studeného větru, aby přitáhla primitivního diváka... Promiňte mi ta ostrá slova, ale měl jsem tím filmem zkažený večer a ještě ráno jsem si musel odplivnout. Myslím, že s odstupem času se tento film sesune do odpadu. Filmy Chytilové jsou podle mého názoru nekriticky přeceňované, což jsem si uvědomil již při opětovném zhlédnutí Faunova velmi pozdního odpoledne...

To se pořád říká, jak bylo socialistické zdravotnictví vyspělé, a přitom jak vyplývá nejen z tohoto filmu, ženy ani muži neznali antikoncepci. Člověk by řekl, že Menzel coby doktor a navíc porodník bude vědět, jakým způsobem vznikají děti, takže nebude moct být překvapen, že Bláhová je v tom. Jako kdyby byl ornitolog, tak bych se mu nedivil, že se diví, čáp se v Praze jen tak nevidí. Pochybuji, že by používal metodu přerušované soulože, snažil se dejme tomu o rekordíčky "co nejvíckrát za sebou" a to dítě by bylo, jak říkáme my odborníci, zbytkáček. Na rekordíčky Menzel nevypadal. Pokud byl zodpovědný a to dítě byla náhoda, stojím na jeho straně. Žádné ženské nic nesliboval, měl pověst jakou měl, to musela být Bláhová pěkně bláhová, že to považovala za vážný vztah. No a pokud zodpovědný nebyl a prostě jen doufal, že z toho nic nebude, tak nezbývá než zvolat, dobře ti tak, jelito, nakup kočárek a učebnici Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika, ať se ti to nestane znova!

Pro obyčejného diváka možná nejlepší snímekVěry Chytilové, tedy řekněme spíš nejlépe snesitelný, pro mě jako obdivovatelePanelstorya hlavněOvoce stromů rajských jímevizuálně dost nuda. Sice vidíme mnoho ženských klínů ze kterých se kluboulidští vetřelci, ale jinak jde prakticky jen ovztahovkujednohomamánkovskéhodoktorajednak s vdanoupaničkou, druhak s mladousestřičkou. Pryč je psychedelie, exprese, hudební kakofonie, nervy konzumentovy drásající scény.A já se tak těšil...

Chytilová je pro mě těžký oříšek. Hru o jablko jsem viděl mnohokrát po kouskách, dnes konečně celou. Rukopis režisérčiných filmů je mi znám, obsah tohoto jsem objevil dnes. Příběh záletného doktůrka, kdy padne kosa na kámen, zodpovědnost,  vztahy. Semtam zajímavé, občas vtipné, někdy příliš naturalistické. Jiná díla autorky jsou mi bližší.

Miestami až reportážne-dokumentárna kamera v kombinácii s fiction látkou pôsobí stále veľmi fresh a to isté platí aj o postavách a ich konfliktoch. Chytilová v roku 1976 vytvorila univerzálnu a v princípe nestarnúcu komediálnu štúdiu vzťahov a strachu zo zodpovednosti moderného (súčasného) človeka. Bez didaktickosti a zbytočného moralizovania.