Šašek a královna (1987)

Polívkovo představení Šašek a královna je fenomenální. Nakonec zmiňuje ho například pan Smoljak ve filmu Nejistá sezóna. A když kolem roku 2010 (?) vyšla edice slavných her na dvd (jež bohužel pro mě postrádala naprosto zásadní Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho), mohl se o tom přesvědčit každý. Filmová verze však postrádá něco podstatného. Nevím přesně co, ale něco mi chybělo. Možná nějaká soudržnost a jednota.

Veľmi dobrá vzťahová spoločenská dráma, ktorej základom jedivadelná hra. Věra Chytilová sa však neuspokojila s pôvodnou klauniádou, ale rozšírila jej ducha až do prítomnosti, ktorá je akousi nadstavbou pôvodného pelmelu okolo vzťahu šaška a královny, do tej miery, že z pôvodnej hry zostali len akési citácie. Ocitá sa tu množstvo nových postáv, ale pre samotnú drámu má najväčší význam kráľ, respektíve aj jeho súčasná verzia s vtipným menom Konig. Podobne trefné meno, Regina, má aktuálna inkarnácia kráľovnej. Produkcia nie je hollywoodsky dokonalá a kamera často poletuje akoby hľadajúc, čo vlastne má zachytiť. Snaha o atmosféru tu síce je, ale väčšinu emócií aj tak zaobstará Bolek Polívka a Chantal Poullain, ktorí svojím skvelým hereckým výkonom vynikajúco stvárňujú dynamický citový vzťah plný vášne a hry s mocou. 70%

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví .Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno.

„Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoliv mě to nebaví...“Je to skutečně už déle, asi tak 5 let, co jsem tenhle film viděl poprvé, vůbec jsem tenkrát nepobral jeho smysl a narozdíl od jiného vysoce stylizovaného podobenství Věry ChytilovéOvoce stromů rajských jímejsem se tady (snad kvůli minimu scénické hudby) ani v čistě pocitové rovině nedočkal silnějšího zážitku. S odstupem pár let jsem se dočkal překvapení, protože najednou připraven jsem vŠaškovi a královněod počátku plně vnímal i výraznou vztahovou rovinu, rozvíjející otázku manipulace, nadvlády, využívání, v protikladu k vynucené poslušnosti na straně podřízeného. Což jsou témata, která zde Chytilová poměrně chytře zabalila do divadelní hříčky předvedené na plátno s excelentní výtvarní stránkou, a zakomponovala do toho i nejednu hořce vtipnou politickou narážku na tehdejší dobu nebo národní minulost („Jsou tady Němci, bude se zase střílet!“). Vedle skutečně neobyčejných stylizovaných kreací poslušného šaška Bolka Polívky a démonické královny Chantal Poullain je pak určitě zajímavé sledovat v jednotlivých výjevech i zmíněná rozehraná témata v rámci trojuhelníku německého krála (výborný Jiří Kodet !), francouzské královny a českého šaška, přičemž v jedné chvíli se tu situace ve věci mocnosti a podřízenosti v rámci hry i nečekaně obrátí. Rovněž originální je nepochybně i propojení současností s klasickým středověkým příběhem, nebo mysteriózní vyvrcholení propojující v závěru sen a skutečnost. Spomezi domácí tvorby 80. let jde dle mého názoru určitě o jeden z nejpozoruhodnějších artových snímků, byť některé dlouhé pantomimické pasáže byly pro mě občas náročněji ztrávitelné a celý film mírně zdlouhavý, abych dokázal být plně nadšen po celý čas. Ale tak co už, jak říká jeden ze štamgastů přímo v tomto filmu, když už není pivo, pořád máme alespoň ten rum. :o)[75%]

Cha cha směji se když jsem film viděl v TV někdy roku 1989 a jak mi připadal zvláštně o ničem a přitom o sadomasochistickém vztahu překrásné Chantal mocné královny a současné hysterické Francouzky a submisivním kastelánem a šaškem z 14 stol. Prostě jen muž a žena osudové setkání, láska, závislost, posedlost prostě Freudovsky vztah. V 1989 všichni si na něj naimplementovali politiku, všichni rozumovali jak je dílo geniální politickou satirou, jedna studentka tvrdila že film se musí pochopit  apod. Nic nemohlo být vzdálenější pravdě. I podle překvapeného Bolka Polívky který pravil že politika se na něj prostě nalepila, nic z toho neměli tvůrci v úmyslu, proto se film líbil svoji dvojsmyslnosti, když se zjistilo že nic z toho není pravda film je spíše v zapomění moc se nereprízuje. Přitom ten sadomasochismus vztahu muže ženy je skvělý a geniálně natočený aby v závěru ukázal že vše je jinak a sadomaso královna je v současnosti Pokorná žena která je upoutání na invalidní vozík.