Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983)

Pustit si po nádeníkovi Olmerovi ostrou Chytilovou, to je jako skočit ze studny na střechu. Srovnání je sice nefér, ale holt to tak dnesvyšlo. Přestože Faun stojí na předloze J. Brdečky, po obsahové stránce perfektně zapadá do tvorby Věry Chytilové. Podobně jako veHře o jablko, i zde jsou vztahy mezi mužem a ženou zvláštně pokřivené. Muž lovec, žena objekt touhy. Muž toužící po lásce, ale nabízejíc pouze souložení. Ženy, které touží po opětované lásce, jsou odstrkávány. Protože láska je past a pasti přece kladou lovci. A navíc...co je v domě, není pro mě...říká se. Jenže čas je neúprosný a na lovce číhá nejen smrt. Vzít si z tohoto filmu můžete ledasco. Cinefilové, kteří mají srovnání se světovou tvorbou; nebojí se sáhnout po nemainstreamových filmech, nejspíš spokojeně poznamenají, že jsme měli v Chytilové jednu z posledních opravdu výrazných režisérských osobností. Ocení sarkasmus a jakým způsobem příběh o stárnoucím faunovi pojmula. Naproti tomu se jistě najde mnoho lidí, kterým přesně tohle bude vadit. S Faunem to mám v podstatě stejně, jako sPanelstory aneb Jak se rodí sídlištěa Hra o jablko. Všechno to jsounakyslé a nahořklé komedie, které v sobě nesou nepěkné pravdy a jsou poznamenány pokřivenou optikou nepřívětivého soudce(nasrané režisérky, která viděla muže jako otroky vlastní sexuality).Vtipné scény nebo občasná nahota, mají podobnou funkci jako hudba. Tlumí trpkost obsahu a udržují diváka v iluzi, že sleduje komedii. Ani tentokrát nemůžu dát jen tři hvězdy.Sice jsem se nijak zvlášť nebavil, ale "temný filozof" ve mě, opět dostal nažrat. Hodně dělá také to, že jsem cca v letech fauna... .

Neumělecký chaotický pohled na úchyláka, představeného ošklivým Židem Suchařípou. Tomu je tu 51 let, ale vypadá na 70. Že by tak odporný zjev dokázal zlákat do svého podkroví 20leté, není podobné pravdě. Hodinu a půl kamera zabírá jeho drzý, nestydatý obličej s odulým pyskem, jak slintá chtíčem po mladistvých dívkách. Výsledkem je zbytečný amorální film, který není ani vtipnou komedií, ani vážnějším pdobenstvím. Kupodivu, dodnes pořád přeceňovaný (29.10.25 74%)..

Leoš Suchařípa je skvělý! A do jisté míry utáhl i tento film. Ovšem zvažovaný Miloš Kopecký by mi do postavy stárnoucího svůdce mladých naivních slečinek sedl daleko víc. Jemu bych světáckého lovce a dravce věřil daleko spíš, než "kouzelnému dědečkovi" Suchařípovi. Filmu také chybí nějaký nosný děj. Je to vlastně velmi kreativně opentlená, výbornými vizuálními i dialogovými nápady našlapaná povídka. Hlavní hrdina své stárnutí řeší/neřeší dost povrchně. Spíš ho jen vnímá a příznaky nastupujícího podzimu života se projeví pouze nějakým tím lupnutím v zádech, docházením dechu při zdolávání nekonečných schodů nebo poznámkami starších. Jinak mu mladé dívky stále padají do náruče a sexuální neúspěchy jsou zapříčiněny především jeho neobratností než odcházející mízou. Škoda, že hrdinu nezrazuje častější disfunkce, škoda, že ho nepřestává bavit stereotyp svádění, škoda, že svou posedlost nezkouší řešit jako drogovou závislost, škoda že se zkrátka se svým stárnutím víc nevypořádává. A co když si vlastně na stáří jen hraje? Co když jen přebírá stereotypy společnosti? Co když si hraje na mladšího? Zkrátka hlavní hrdina, postaven tváří v tvář těmto dilematům by z filmu vytěžil daleko víc děje. Myšlenka je skvělá, hromady nápadů a celkové provedení jsou skvělé, jen ta kostra má nějak málo kostí. Na čtyři hvězdičky to pořád ovšem přebohatě stačí.

S tvorbou dámy českého filmu Věry Chytilové se sice teprve pomalu seznamuji. Částečně se ji trochu děsím, ale určitě  mě jako naprosto specifická jednotka domácího filmu a osobitá osobnost zajímá. A musím říct, že toto je od paní režisérky naprostý master piece. Důkazem budiž, že jsem si Fauna vychutnal hned podruhé za sebou s odstupem pouhého měsíce...a zvyšuji na pátou hvězdu. Sice se dá Faun vychutnat i  jako JEN  obyčejná rozverná svížná nápaditá komedie ze života jednoho sukničkáře, na což nabízí skvělé tempo, úžasnou nadsázkou a bohatý počet hlašek. Bylo by ale škoda nevidět i vyšší rozměr filmu.  Věra Chytilová později tvrdila, že si s Krumbachovou chtěly vzít   mušku mužské slabosti. Jejich hypochondrii, narcismus, štítivost, sobectví, rozporuplnost. Myslím, že tohle všechno se povedlo vystihnout opravdu pozoruhodně....Faun je skutečně kritická jízlivá sonda do mužské době prostřednictvím portértu starnoucího   manekýna  a pozéra. Pan  Faun je opravdu muž pouze do přepychu.  Však si dokonce stěžuje, že neprší pokud nemůže využít svůj krásný deštník.:D Zároveň se ale ve filmu projevuje, že je to muž, který nestíhá běžet s dobou a jako by mu ujížděl vlak. V tomto směru zaujme hned několik nadčasových motivů. V době stárnutí populace mě především rozsekala  explicitní zmínka,  o tom, že v roce 2025 bude dvakrát tolik starých lidí. Chytilová s Krumbachovou ale tepou svého hrdinu opravdu v mnoha momentech a různých směrech. Snímek je ve výsledku vážně mnohovrstvý. Pan Faun například má opravdu problém smířit se s faktem stárnutí. Svou sousedku označuje za babu neestetickou, aby si následně uvědomil, že je stejně stará jako on (:D) a když zakopne na ulici, dědeček ho upozorňuje, že už není žádný mladík. Pan Faun také sbírá původní staré věci. Jelikož tvrdí, že si cení toho, co je pravé. Jednu z holek právě proto pokárá, že by si neměla malovat oči. Právě z toho důvodu, že  nejkrásnější je přece to,  co je PRAVÉ, NEFALŠOVANÉ A PŘIROZENÉ.  Když ale tytéž holka začne vyzdvihovat své přirozené nehty, pan Faun se začne pohoršovat, jak jsou neskutečné špinavé, že v pořádku přece spočívá kultura. A to tak nějak celé vše vystihuje.  Pan Faun má se sice chce navenek  obklopovat pravými věcmi.  Přitom sám v sobě uvnitř už to vypadá jako by všechny kousky opravdovosti ztratil. Anarchonisticky se zaklíná pravidly a vystupováním na úrovni. V momentě, kdy mu ale první dívka na světě vypoví skutečnou lásku, se ale nezmůže na nic jiného než cynickou reakci, ze které na víc vypadá jako by zamilovanost k jeho osobě bral jako naprostou samozřejmost. Jako pouhý další materiál pro své ego...a z celé situace si záhy zapamatuje jenom to, že mu bylo poté řečeno, že je nula. Na konec se ukáže, že pro něj může být láska i prostředkem, jak zničit jiného člověka....Ano, pro pana Fauna je sice něžné pohlaví a láska věčným tématem, ale jako by to  pro něj ani nemělo žádnou hodnotu. Všechny jeho milenky se mu  začínají ztrácet ve  změti ústřižků neživých vzpomínek, které se mu vybaví, například pokud najde v bytě neuklizenou naušnici. Milenky jsou pro něj jenom jakousi dočasnou hračkou, kterou zahodí, zapomene a vezme si jinou. A jak se hračky hromadí, tak jedna splývá v jinou. Na konec se mu celý život začíná ztrácet v šedi prchavých avantýr....jako by celý proklouzl mezi prsty. A tady už se dostávám k tomu, že ačkoli je postava pana Fauna odpudivá, tak ve mě občas dokázala vyvolat zvrhlé sympatie. Gigantický vliv na mé nadšené přijetí filmu má zřejmě i Leoš Suchařípa. O jeho výkonu by šlo napsat mnohé....hodně snad znamená jenom to, že jsem se pokaždé ani s odstupem několika hodin nemohl v hlavě zbavit jeho totálně specifické dikce.:D Bude to možná znít šíleně, ale pro mě je tady Suchařípa něco jako Hrušínský pro Spalovače mrvol.:D Možná je to i tím, že jde rovněž o formu, kdy hlavní  postava  provází diváka celým filmem,  vše vnímáme snad ryze z jeho pohledu a je to vlastně jedna velká  zvrhlá  one man show. Suchařípa měl vadu  řeči a jeho  projev je neskutečně osobitý. Kombinace zvláštní artikulace, něžného literálního vyjadřování a  buranského chování vytváří fascinující kontrastní kombinaci a s mixem s grotestkním herectvím mě tady Suchařípa vážně dostává. A ano, pan Faun je sice tak trochu obluda, ale tohle je zkrátka sonda do mužské ješitné duše a funguje to.:D, protože jsem se přistihl, jak v několika momentech s tím chlípníkem i souzním a začíná se mi líbit.:D Chytilová se ve chlapech hold fakt vyznala.:D  Film je přeplněn četnými vypečenými monology. A  pan Faun dokáže být občas opravdu trefný glosator, se kterým bych si zřejmě dovedl ve slabé chvilce i místy přitakávat:Takovej  krásnej podvečer a já jsem sám. Každej  někoho má, každý má něco svýho,. Co človek zmůže sám?Teď už je na všechnopozdě.....hmmm, na to bych si byl schopen asi vzpomenout hóooodně často, a v poslední době prakticky pořád.D To je vážně trefné.  Nebo musím vypíchnout ikonické:To je samej sex...a nikde žádná láska.Ostrý kritický film najednou dokáže občas vytvořit paradoxně vytvořit určitou poezii a pěknou poetickou náladu, příjemně hořkosladce navodit atmosféru podzimu a navést na otázky smyslu života. To celé podporují i krásné průlety kamery prohlížející si osmdesátkovou Prahu. A Suchařípovy  jeho monology se vážně dobře poslouchají.Všechno  je to zvyk. My  žijeme, o něco se snažíme, trápíme se. A on je to vlastně všechno jenom zvyk. Prostě jsme si zvykli. Ať se děje, co se děje, my už jsme si na všechno zvykli.Zvyk, je to, co  je hezké.Zároveň odporná postava Fauna může přinést jistý soucit v rovině pomíjivého ztraceného života, který se utopil ve změti marnotratného  lovení milenek (Co já jsem to celou dobu vlastně dělal? Snad jsem jenom nesouložil?)...Pan Faun se začíná uvědomovat................JEŠTĚ JSEM NIC NEUDĚLAL!.Chytilová také podotkla, že chtěly s Krumbachovou natočit mimo jiné i film o stárnutí. To celé podtrhne závěrečná sekvence setkání se smrtí, která je myslím velice dobrou hořkou tečkou. Snad tedy nebudou i má poslední slova:JÁ JEŠTĚ CHCI NĚCO DOKÁZAT!

Faunovo Velmi Pozdní Odpoledneje čtvrtý film,Věry Chytilový, k němuž jsem se dostal (přes knihu Kamila Fily) a náramně jsem si ho užil, ačkoliv mnoho neočekával.Vlčí Bouda(1986) je podle mě vyloženě špatná.Sedmikrásky(1966)jsou naopak dobré a tak hravé a taky se pravidelně objevují ve vrchních příčkách nejlepších filmů všech dob (S&S 2022#28). To je ostatně pochopitelné a objektivně, historicky, akademicky či cinefilsky to asi lepší film fakt je, jenže já si neskonale více užíval právě Faunovo počínání zde. Není to přísně vzato lepší film, ale já ho mám radši díky protagonistovi, který je ve svém patetickém staromládenectví tak dokonale směšný a zábavný. Vyjevuje totiž onen tabuizovaný mužský hormonálního přechod - andropauzu, během níž muži přicházejí o svou mužnost, pevnost tkání, konzistenci myšlení a stávají se nemohoucími. Pitvořící seLeoš Suchařípaje ve své roli perfektní a i díky němu to komediálně tak dobře funguje. Je to takový českýSnaporazíčeka já prostě zbožňuju filmy o vyjebancích! Faun by vlastně se Sedmikráskami tvořil vhodný autorčin double feature, protože v Sedmikráskách dvě bláznivé Káči motaj postarší pány, kteří je ovšem nezvládaj a ve Velmi Pozdním Odpoledne je zase Faun tím postarším pánem, který celý život běhal za pipkami, až vlastně zjistil, že už je podzim a on ještě nic pořádnýho nevykonal ani nestihl. Vzhledem k tomu, že se s postavou setkáváme až v jeho pozdním věku, tak jeho uhánění mladších dívek není rámováno jako hromadění trofejí, nýbrž jako zoufalý boj s vlastním stárnutím a strachem ze smrti, čemuž samotný závěr nasadí korunku. Chytilová zde vlastně tematizuje jistý typ muže tak zdařile, že tím nastavuje zrcadlo všem mužům, kteří by náhodou propadly donchuánskému mýtu.