Kluci na řece (1943)

Až nezvyklý, ryze klukovský film o objevování tajemných míst, přátelství, bojích s jinou partou i zradě. Jen na chvilku se jejich eskapády přeruší realita, jinak je to letní dobrodružství u vody se vším, co k tomu patří. Jindřich Plachta navíc partě dělá čestného člena, kluky chrání a nepokrytě jim závidí. Příjemný snímek, který mě překvapil a bavil až do konce.

Veľmi pekný nostalgický príbeh pre mládež o vyrastaní pri rieke do ktorého je citlivo zakomponovaný príbeh starej panej, ktorej syn odišiel do sveta. Chlapčenské partie, dobrodružstvo, priateľstvo a prvé lásky. Šťastný koniec musí byť aj keď sa nepochopiteľne syn starej pani nevrátil, hoci sa obšmietal okolo. 70%

Film poplatný době vzniku. Kromě fanclubu města Písek (ke kterému patřím jako moravský nacista) mě v něm nic nezaujalo. Točeno částečně na pravém břehu. Dnes stojí na břehu řeky paneláky a to daleko horší, než u nás v Třebíči. Děj je prakticky o ničem, nebo o tom, co jsme viděli již 50x. Láska chudého chlapce ze slamu k slečně z jiné společenské třídy.

Dokonalost ženskou krásou, v mladičké Zorce Janů, která je ozdobou celého filmu. Vůbec první film, ve kterém jsem viděl Jindřicha Plachtu a hladově začal hltat všechny jeho filmy. Zamiloval si jeho uhrančivý hlasový tón, inteligentní smysl pro humor, profesionálně neprofesionální reakce, které střílí od boku s naprostou přesností.

Václav Krška poetické nostalgické filmy uměl (Stříbrný vítr, Řeka čaruje, Měsíc nad řekou). Toto je další z nich. Tentokrát o klučičích partách, věčném dobrodružství a nekonečných soubojích. Mě se film moc líbil, protože to co zažívali kluci, láká každého chlapa ještě po letech. Všimněte si, že běhali bosky a všude se dostali rychle a snadno. Znali cestičky, zkratky. Trošku mi to přišlo jako Rychlé šípy, když lezli v Praze po střechách. A přestože byla válka v plném proudu, a rok zbýval do jejího konce, nebylo to na filmu ani náznakem poznat. Do snímku se perfektně hodil i Jindřich Plachta, pro nějž tato role byla typická. Dobrosrdečné chlapíky hrál pořád a člověk by věřil, že takový opravdu byl.