Poslední růže od Casanovy (1966)

Fantasticky zahrané od okouzlující Mileny Dvorské. I ostatní výborní. Krška prostě uměl. A to nemám rád konverzační komedie. Neuvěřitelně skvělý konec. Film začíná lehce nadprůměrně, po celou dobu se zlepšuje a zlepšuje, ale konec mě uchvátil. Pozitivně optimistický konec v té nejkrásnější podobě. Celým filmem se line jemný vytříbený humor a půvabná hudba. Le Breux ve svých 48 letech výborně zahrál starce. Postřehy: Nechat svoji manželku celý den samotnou s největším svůdníkem a milovníkem znamená obdivuhodnou důvěru. Klobouk dolů. Přesto je to lehkomyslnost a naprosto zbytečný hazard. Hlášky – dávkování pravdy: „Láska i růže – obojí je pomíjivé jako každá krása.“ // „Mnohé historické události by se nestaly, kdyby nebyly předpovězeny.“ Hlášky poučné: „Žena je vždycky spokojena se svým společníkem, když se mu podaří, aby byla spokojena sama se sebou.“ Symbolika: 18:36 – rozměrný globus na psacím stole; 19:28 – ještě rozměrnější globus na zemi; 20:02 – další globus na podstavci; 20:53 – čtyři globusy najednou. Místnost přeplněná globusy; 21:01 – Casanova se mazlí s globusem. Něco může být mapa hvězdné oblohy, ale většinou to budou zaručeně globusy.

Vůbec netuším, jak je možné, že jsem se díval až do konce. Netuším proč. Vůbec mne to nezaujalo. Ne, že bych nebyl na romantiku, to trošku jsem, ale tady se to prostě nedalo. Možná, že je to tím, že jsem také ve věku kdy odcházím, ale kvůli tomu tak špatné hodnocení nedávám. Protože si pamatuji, že kdysi jsem to viděl, když jsem byl v rozpuku svého života a nudil jsem se stejně. Jenže tehdy jsem asi v polovině znechuceně odešel. Tohle prostě není pro mne.

Československý historický romantický film popisující závěrečnou etapu života italského spisovatele, dobrodruha, milovníka žen a diplomata Giacoma Casanovy (1725-1798), který své poslední roky trávil na zámku v Duchcově, zaměstnaný u hrabětě Valdštejna jako knihovník. Světoznámého rodilého Benátčana v pokročilém věku ztvárnil F. le Breux ve své snad jediné hlavní filmové roli. Snímek se především zabývá sázkou, kterou uzavřel známý milovník s hrabětem Valdštejnem v podání B. Záhorského o to, zda se mu podaří přesvědčit mladou šlechtičnu Valerii, která přicestovala na zámek se svým manželem, aby přijala Casanovův požitkářský pohled na svět. Tato mladá šlechtična v podání M. Dvorské působí upjatě a rezervovaně, ale přesto se zkušenému a výřečnému Italovi podaří v ní probudit náklonnost a krátkodobé milostné poblouznění. Její manžel, šlechtic z rodu Valdštejnů, jehož ztvárnil V. Brabec, na mě působil poněkud přihlouple a o navázání bližšího kontaktu jeho ženy s Casanovou měl pouze vzdálené povědomí. Zato představitel hlavní role, herec s francouzskými kořeny, se mi jevil velmi dobře, zejména jeho přednes, přirozená elegance a moudrosti obsažené v jeho projevech stojí za zmínku. Jak už to bývá v dílech V. Kršky, je ve filmu znát romantická a poetická atmosféra, přičemž dramatické prvky se téměř nevyskytují a přesto film nepůsobí nudně. V dalších, méně významných rolích se objevil O. Šimánek jako zámecký lékař irského původu či hlučná dáma L. Havelková. Jeden z posledních filmů V. Kršky hodnotím průměrně, snímek sice nenabízí dechberoucí, napínavé dramatické scény, ale i tak jsem film shlédl s přiměřeným zaujetím, jehož příčinou byl zejména herecký výkon pana le Breux.

Je to TV inscenace z  roku 1966 jako bič. Jediné exteriéry jsou pohledy z okna na sáňky. Jízdy na sněhu jsou ostudná ateliérovka se zadní projekcí a s běháním větví. Přesto je to ale docela dobrá herecká rozehrávka - Milena Dvorská - Felix le Breux - Bohuš Záhorský, kterou trochu kazí major Zeman a Pan Tau.

Nebylo to špatné, ale čekala jsem od toho více elánu. Nemám moc ráda filmy kde se jenom mluví a žádné pořádné vzrušení. Ale moc se mi líbily ty historické kostýmy. A kdybych mohla, tak tam ženě čmajznu ty bílé šaty s náhrdelníkem. To byl dokonalý model. Jinak se mi tam ještě líbily zámecké interiéry. Je škoda že se tento film nenatočil v barevném provedení. To bych pak určitě přidala hvězdičku navíc. Hlavně že komanči měli plno energie vytvořit barevně Rudou záři nad Kladnem a zítra se bude tančit všude. Jaká to prasácká nespravedlnost k pohodovým šedesátým létům.