Z mého života (1955)

Ideově splývavá a konformní životopisná selanka o idealizovaném národním umělci, který oproti Dvořákovi nenačichnul odporným Západem, takže ho komunisté milovali. Karel Höger ale opravdu výborný. A opravdu působivý obrazový doprovod jednotlivých oper, který využívá filmové neomezenosti oproti omezenosti divadelního jeviště.

Smetanův život viděný z rychlíku. A taký je i film. Text distributora tentokrát (výjimečně) nelže. Jsou to jen fragmenty, žádný příběh, které vyplňují mezeru mezi jednotlivými hudebními výstupy. Smetana sám hraje jen druhé housle, dominantní je hudba, což vede k domněnce, k čemu je pak film a proč si raději nepustit hudbu samotnou. Přehršel herců jen čekají na svou několika vteřinovou scénu, aby pak nadobro opět zmizeli. Svůj text jen deklarují, jakoby jste slyšeli úryvky z novin, nebo odborné literatury. Film je sice plný hudby, ale vyzařuje chlad. Jde o příklad, jak by životopisný film vypadat neměl. Napsat, že film zestárnul, by byl omyl. On už v domě premiéry starý byl. V rámci žánru za 3.

Po shlédnutí tohoto filmu jsem poznala že opery nejsou můj šálek kávy. A co se týká veselé barevné krajiny, tak vím že tento film není budovatelský, ale zkrátka nemůžu si pomoct ale tu hroznou dobu padesátých let kterou se snažili filmově zkreslit krásným slunečním dnem v tom prostě vidím a nelíbilo se mi to. Avšak oceňuji hudební umění ať už je jakékoli a alespoň jsem si mohla zopakovat názvy Smetanových oper.

Nemám rád životopisné filmy a jsem hudební analfabet. Prakticky nerozeznám hornu od kombajnu. V tomto snímku se jen blábolilo, nebo ječelo. Takže bych v klidu nedal ani bodík do plusů, ale přesto… Pamatuji si jak hluboce na mne působila scéna, kdy Smetana ohluchl. Nemohl jsem to pochopit a matka měla co vysvětlovat. Zdařilost této scény je neoddiskutovatelná a do hodnocení se musela promítnout spolu s někdy krásnou hudbou dala filmu alespoň tu dvacítku.

Asi by se tomu filmu dalo leccos vytknout (např. až přepjaté vlastenectví nebo filmová podoba jeho oper - fakt nechápu, proč byla snaha je točit v exteriérech, když jsou pak prostřihy na diváky v divadle). Zvláště když se na to koukám teď po delší době a s jistým odstupem času. A asi bych mohl jednu hvězdičku ubrat, protože bezchybné to vskutku není (třeba moc nerozumím proč do tónů Libušina proroctví v závěru filmu vstupuje česká hymna), ale neudělám to. Jednak si furt říkám, že některá ta negativa jsou trošku i odrazem doby, ve které film vznikal (přeci jen jde o polovičku padesátých let). A pak hlavně z úcty k Högerovo mistrovství, které je hlavní devízou tohoto filmu. V jeho podání je Smetana jako živý...Celkově je ten film hodně poučný. Smetanu automaticky beru jako nejvíc českého hudebního skladatele, ale ve své době to opravdu neměl lehké. Přitom fakt nechápu to obviňování z wagnerismu. Tím byli čeští "vlastenci" tehdy zřejmě naprosto posedlí. Nejvíce to odnesl Fibich, ale je vidět, že se tomu nevyhnul ani Smetana. Přitom i v tom Daliborovi jsou tak krásně slyšet ty typické smetanovské melodie. Krásně je tu žel ukázána ta naše česká malost a potřeba držet se toho našeho malého českého "dvorečku"...