Revoluční rok 1848 (1949)

"Kde máte ten svůj lid? Vy ho nevidíte, protože se ho bojíte. My ho milujeme, a proto bojujeme za jeho svobodu."Přes nepochybný ideologický nádech (viz zejména závěr, kdy je krach revoluce dáván za vinu liknavému postoji pražského měšťanstva), je tento Krškův film až překvapivě silný. Není to přitom Krška, jak ho známe z jeho další (po většinu poetické) tvorby, tohle má místy až charakter jakéhosi velkofilmu (viz zejména zobrazení bojových scén). Po herecké stránce je vynikající zejména Vladimír Ráž v roli neohroženého J.V: Friče.

Je smutnou pravdou, že dnešní historické filmy se omezují převážně na 2. světovou válku a socialismus. Sem se tam se objeví snímek ze středověku a 1. světové války. Pokud tedy chcete vidět nějakou historii z dob dřívějších, pak je třeba hledat v letech 30., max 40. a poté během 40 let komunismu. Samozřejmostí ale je, že si soudruzi tu přidali, tu ubrali a hlavně v roce 1949 z toho stříká ideologie. Dělníci jsou ti, kteří nemají práci a nedaří se jim dobře. Následují hesla o tom, jak se mít dobře budou až přijde ta doba. A ta přišla de facto přesně za 100 let. Já tedy nejsem bůhvíjakým znalcem historie, ale pár obrozenců je zde lehce natřeno, zvláště Havlíček Borovský. Úsměvné je to, jak se všichni scházejí v jedné místnosti. Což o to, vlastenecké schůze bývaly, ale v takovém počtu se nejspíš nesešli nikdy. Plusem jsou naopak velké válečné s davové scény, které se komunisté nezdráhali zaplatit a dnes by se asi nenašel producent, který by takové peníze sehnal. A to je rozhodně škoda. Pořád říkám, že naše historie je bohatá, velkolepá a bohatá na dramatické události. Kdyby se toho nějaký nadšenec ujal, tak z každé doby by šlo udělat nejméně deset dvouhodinových filmů. Je o čem točit, leč filmaři se toho bojí nebo zkrátka není zájem.

O rok 1848 se zajímám již 15 let pomocí renomovaných českých historiků. Všichni revolucionáři jsou skvěle oblečeni a dělají hovno. Žvaní po salónech  a přednášej si básně pochybné kvality. Jen chudák Václav Voska nemá co žrát a topinky si maže rozpuštěnou svíčkou. Havlíček Karel musí být ve vyhnanství v Brixenu. Ve vytopeném baráku s kuchařkou.  Kdyby žil v r. 1950, byl by v uranových dolech v táboře Nikolaj bez topení a kuchty. A najednou se tam čirou náhodou objeví dělnické hnutí. Ale o tom mi naši historikové neřekli ani hovno. Proč? Protože dělnické hnutí nebylo, je to prostě Vávrovo-Krškovská konstrukce.  Vydržel jsem 30 min.

Hned první záběr: Smolík - zase Merkelsign. Úvodní sedánek elity - máme tu Palackého, Friče (2x), Havlíčka, Němcovou, Smetanu, Sabinu... Samej prominentní politik, novinář, spisovatel - jedna parta. Dodnes povinně uctívané "osobnosti". Každý se o nich ve škole musí učit. Nikdo se nedostane do nejvyšších kruhů, pokud s nima není v jedné partě. Politické filmy vůbec nemá cenu brát vážně. Vypovídací hodnota: nula. Film přesně odpovídá pravému významu slova historický - his story. K nulové důvěryhodnosti přispívá i bohatá přehlídka globusů. Propaganda 100 %. Žádná revoluce nikdy nevznikla na popud "lidu".

Rok 1848 se v české historii zapsal historickou událostí, která bývá označována jako vůbec první česká revoluce. Podrobnosti ponechme odborné literatuřehttps://www.dejepis.com/ucebnice/revolucni-rok-1848-1849/důležité je, jak se s tím poprali filmaři. Snímek mající stopáž něco málo přes dvě hodiny se snaží divákům osvětlit to nejdůležitější v dobře uchopitelném pojetí. Když bychom to měli porovnat s husitskou trilogií Otakara Vávry, který je mimochodem na tomto snímku uveden jako spoluautor scénáře, veze se to celé na stejném konceptu. Pevný děj, pevné herecké výkony, pevné podchycení dramatické atmosféry a dokonale zvládnuté bitevní scény. Výprava je skvostná, byť místy viditelně levná. Kulisy jsou takové jaké jsou, ale dá se konstatovat, že černobílý obraz mnohé neduhy dokázal zakrýt. Vlivem doby svého vzniku je však už bohužel na snímku znatelný politický zásah, ale ještě to není tak hrozné, jako ve zmíněné husitské trilogii. V podstatě se jedná o jediný film přibližující onu událost v plné parádě, která se dnes už jedinou zmínkou nepřipomíná. A čert ví proč.