Místo v houfu (1964)

Těch 58% mi tu přijde trochu málo, anžto tahle mládežnická trilogie nabízí až bizarní pohled na strasti šedesátkové mládeže. Dosti zkratkovitý a v mnohém i naivní, ale stejně tak kouzelný. Gajerova snad až antibudovatelskáJak se kalí ocelmne zavedla do míst prakticky neprobádaných aneb nefalšovaná agitace mezi družstevníky, kteří se nachází až 52. místě, co do výnosů ze sklizní! Líná atmosféra léta se znuděným svazákem se přes rovněž nudící se funkcionáře SSM přenáší na krátkou, ale neuvěřitelnou cestu s Vlastimilem Haškem mezi venkovany na polích. Bodře přátelská satira zakončená dobovým sprejerstvím :-) aneb křídou malovaným HOV.. po celé ulici.  Za ten konec minimálněčtyřku.BrynychovoMístoz chmelové brigády baví hlavně kouzelným frájou Potměšilem, malou venkovankou Kotrbovou a hlavně naivními představami o rituálech party mládežníků, kde je třeba vyzvat na souboj hlavního kápa. Potměšilovy skopičiny tu pak zacházejí až do křečovitého absurdna, ale  nuda u téhle povídky rozhodně nehrozí. Silnějšítrojka.Poslední povídkaOptimistaje pak možná nejvíc idealizovaná, ale Krška to s poetikou zkrátka uměl a Vyskočilův tydýt mě v kontrastu s opravdu krásnou a mně zcela neznámouŠtěpánkou Cittovoudojímal a bavil ze všech příběhů nejvíc. A i když konec byl už možná až trochu moc, nevadí,čtyřkusi to opět zaslouží.

Povídkové filmy se těžko hodnotí. Jakýmsi jednotícím tématem tu má být sice stav "současné mládeže", ovšem zvláště u první povídky o jednom neúspěšném agitátorovi na venkově jsem neměl pocit, že by to bylo moc o mladých. Spíše je to jakási satira a asi nejzajímavější tu je postava řidiče v podání Vlastimila Haška. Spolu s výbornou Fišerovou hudbou. V Brynychově povídce Místo z prostředí chmelové brigády zaujme samotné v zásadě nadčasové téma o hledání vlastní hodnoty jedince  prostřednictvím ocenění od druhých lidí (v tomto případě od party spolužáků). Sám Ladislav Potměšil v hlavní roli mě tu však zas tolik neoslnil. Určitě ne tolik jako ve třetí povídce Ivan Vyskočil. Jeho student "optimista" srší vtipem a je neskonale zábavný. I celkovým uspořádáním (kamera) mi tahle povídka asi sedla nejvíce. Mistr Krška se zde holt nezapře.

Nová vlna přinesla do kinematografie nový svěží vítr. Tím samozřejmě neříkám, že v padesátých letech nevznikaly výborné filmy, ale ten kontrast těchto dvou dekád je obrovský. Ne vše ze žánru nové vlny je nutně kvalitní (něco může být i dost nudné), ale tento povídkový snímek je příjemný, nabízí neokoukané tváře a nadupanou dobovou muziku. Nejvíce se mi líbila poslední povídka.

První povídka: Neuvěřitelná ptákovina o agitaci mezi pracujícími družstevníky, že se nemají flákat, ale pořádně dělat. Hašek: sakrování a krucifixování. Nicméně začátek není špatný. Pěkná hudba, povedená atmosféra rozpáleného Pelhřimova a jako bonus originální verze Kytice. Ve druhé povídce předvede Potměšil své skvělé pohybové dovednosti. Dobrý Pleskot jako učitel na chmelové brigádě. Třetí povídka s famózním výkonem mladého Vyskočila. Krásný závěr. Symbolika: 17:24 – kino vesmír; 57:17 – Potměšil – one eye symbolism; 1:05:55 – vesmír podruhé; 1:21:06 – skrytá ruka; Vyskočil: „Šel jsem nahoru po ohromném schodišti.“ // „Jestlipak už někdo spočítal hvězdy?“ „No, na každý je přibitej evidenční lístek.“ Žalm 147:4 (Jahve)Sčítá počet hvězd, všem dává jména.

Panenkomarjá, to je řevu a k tomu ještě tuny přiblblých nápěvů a jiné nanervyjdoucí hudby. Myslím, že i v šedesátých letech v ČSSR žila mládež poněkud jinak, než jak se nám to tady snaží formou dekadentní "nové vlny" předvádět víceméně anti-rudý vyvrhel, scénárista Antonín Máša. Že mu trojice dosti významných režisérů čs.kina skočí na lep, je též s podivem. Ale asi viděli ve scénáři něco jiného než vidím já. Lidé jsou různé...Velmi hezký pohled na mladého Potměšila a úplně mě uchvátil mladý Vyskočil svým mládím a kouzelným přirozeným hereckým projevem. Za oba jedna hvězda!