Podobizna (1947)

První československý horor? Úvodní temná a zlá atmosféra snese srovnání i s takovým velikánem jako je Roman Polanski se svou Rosemary. Snímek změní v celé prostřední části nicméně zcela atmosféru a my sledujeme hereckou extratřídu mistra záporných rolí Vladimíra Šmerala. Jsem velmi rád, že tomuto snímku se dostalo opětovného vyzdvižení z dávných chodeb času. 75%

Dávám za pravdu distributorovi, že tento horor je dnes již silně vyšumělý. Navíc mě iritovala ta hrozná hudba. Akorát hra světel a stínů, ta byla dobrá, to jo, ale na víc než dvě hvězdičky nevydala. Naivní půvab hororů němého filmu to už nemá a k eleganci klasických noirových filmů to má daleko. Námět prokletých portrétů býval v minulosti docela v oblibě (Gogol, Wilde aj.), ale i ten už jaksi vyčpěl. Jde o jeden z posledních filmů natočených před únorem 1948. Pak nastoupili komunisté a začali nás strašit lépe a radostněji.

Československý propad do šílenství a učebnicový příklad přísloví pýcha předchází pád. Sugestivní vyprávění tvůrců diváka chytne v prvních minutách, a i když pro mě většina herců byla neznámých, tak chemie zafungovala v plné síle. Jak jsem nic nečekal, byl jsem velmi překvapen z toho, jaký film byl. Jedná se o drama jednoho malíře s prvky hororu s morálním přesahem.

Tohle byl nejděsivější horor, co jsem kdy viděl. Chtěl bych to přirovnat k filmu Tvář od Ingmara Bergmana, ale jeho dílo je oproti tomuhle labutí píseň, protože tohle ještě děsivější. Fascinující, na tom je, že člověk dokáže děsit tento film pohledem. Ano, opravdu stačí jenom pohled do tváře  a nemusí to být do slavných bububu v dnešních hororových filmech. Minule jsem se taky na to koukal, ale viděl jsem jenom konec, takže jsem si řekl, že se na to podívám znova. Po dnešku vím, že už se nebudu koukat na Kladivo na čarodějnice a na Podobiznu , či Spalovač mrtvol, protože tyto filmy ve vás nechají tak silný pocit dojmu  zážitek, který ať už pozitivní nebo negativní,  každopádně nic tak děsivějšího jsem v životě neviděl.U  Vladimíra Šmerala závěru filmu bylo v očích vidět ďábla. Řekl bych, že tento film mi dokonce trochu vzal energii. Nicméně nelituji toho, že tento snímek jsem viděl.

Solidní drama s hororovými prvky na motivy Gogolovy povídky, poněkud přenesené v prostoru, ale zachovávající základní dějovou linii, včetně závěrečné pointy. Věčná otázka hledání hranice umění a podbízivosti, jakož i jeho komercionalizace. Realisticky je nutno uznat, že i umělec si musí vydělat na chleba a že je něco hezké, neznamená, že to není umění (a naopak), každý by měl ale mít nějakou osobní hranici a nezahodit talent jen pro obdiv salónů. Zajímaví herci, samozřejmě je třeba zmínit budoucího inkvizitora Šmerala, který už tenkrát měl v sobě něco "ďábelského", a pak musím překvapeně konstatovat, že stará čarodějnice Luba Skořepová (jinak jsem ji doteď neznal) byla za mlada docela fešanda (ale ta móda 19. století holt udělá princeznu skoro z každé ženy).