Zde jsou lvi (1958)

Deset let po vítězství pracujícího lidu nebylo ještě úplně zřejmé, nad kým tento pracující lid zvítězil. Chyby systému se považovaly za chyby jednotlivců; odhalovaly se tedy a pranýřovaly pouze na "soukromé bázi", bez spojitosti se systémem. Předpokládalo se totiž, že komunistická nomenklatura bude stále vzdělanější, chytřejší, chyb bude ubývat, až vymizí zcela. Lvi ale zůstali tam, kde byli dosud, jenom drápů jim přibylo; komunistická idea byla rozdrásána vlastní žravostí. To se v roce 1958 asi už tušilo a zřejmě proto byl tento film o "nedostatcích vedoucích pracovníků" stažen. Měl zkrátka smůlu, za pár let by byl na vlně (české). Za rok natočil Ladislav Helge "Velkou smotu", v níž řeže do nepoměrně větší hloubky. Jedno však platí stále: film nemůže být dobrý, pokud jej nelze aktualizovat. Zde je to poměrně snadné, výskyt "komunistických chyb" je stále četnější.

Docela velké překvapení. Tento film jsem dosud neznal a pokud si vezmu dobu vzniku, tak se divím, že to prošlo komančskou cenzurou a nepřekvapuje mne, že si taky pár let poležel v trezoru. Ukazuje docela kriticky poměry v padesátých letech a také byrokracii, která převládá ve všem. Herecky dominují hlavně výkony Karla Högera a Dany Medřické.

„Kam jdeš?“ – „Chlastat! Prosit nebudu!“ Je mi jasný, proč tenhle film bylo na několik let stažen z kin, protože nevyhovoval tehdejším ideologickým normám. Karel Höger je tady za zkrachovalou existenci, která hodně chlastá, hulí jak fabrika a jako ideologicky závadná osoba není ve straně, proto je podrobován kádrování. Ty personálně stranické přetahované mě zpočátku nebavily, tuplem už ne to časté soudruhování, stejně tak motání se kolem jistého důlního zlepšováku, okořeněný malým náznakem manželčiny nevěry. Naštěstí zhruba po 50.minutách dojde ke zlomu, k zásadnímu flashbacku, který osvětlí, proč se věci doposud dějou, jak se dějou, a herectví mistra svého oboru Högera a jeho krásný zvučný hlas tomu všemu dá jistý emocionální náboj. Karel alkoholika zahrát uměl přesvědčivě, a když se k tomu přidá pěkná kamera a hezký, takový citově vypjatý tklivý konec, přesně jak to Václav Krška uměl, tak nakonec převládá spokojenost. Spíš ale v ranku „viděno a asi jednou stačilo“, ten socialistický odér v první půli byl na mě moc silný :o)

Drama z hornického prostředí napsal jako svůj první scénář Oldřich Daněk, který se později zaměřil na historické filmy. Dnes se tomu říká vyhoření, tenkrát pro tento stav nejspíš nebylo označení. Štěrba ale vyhořelý je. Mění proto neustále práci, manželku už stěhování nebaví a v práci ho jako šéfa ani neuznávají. A protože se nacházíme na konci 50. let, vyhodili ho ze strany, což je mu osobně nejspíš jedno, nicméně soudruzi to berou hodně vážně. Dobře obsazené drama pak v podstatě končí happy endem. Alkoholismus byl jedním z témat 50. let a problém, který se ve společnosti hodně řešil. Ovšem kolik asi bylo takových alkoholiků, kteří byli poznamenáni režimem nebo opovržením stranou? Nemylte se ovšem, stejného přístupu by se takovému člověku dostalo i dnes a co víc. Ještě by ho mohl kdekdo tahat po sociálních sítích a médiích.

Nezdieľam tunajšie filmové nadšenie z tohto starého filmu. Film je zostarnutý témou zlepšovákov v baníctve, spôsobom stvárnenia alkoholizmu aj formou rozprávania. No a keď nie je čo povedať, tak si každý zapáli a nefajčiari v tom svete snáď ani neexistovali. ––––Staŕí Řimané psali na mapy na místa, ktoré neznali, "Zde jsou lvi''.