Jarčin profesor (1937)

Další roztomilá variace na klasický příběh studentka/profesor. Mnohokrát cizelované oblíbené téma bylo výzvou již pro dvojice Anny Ondráková/Karel Lamač vKantoru Ideálovinebo Hana Vítová/Rolf Wanka vSextánce. Tentokrát se ale Hana Vítová utkala v milostné přetahované s Gustavem Nezvalem. Celé je to svěží podívaná, kterou výborně doplňuje klasické duo komiků Pešek/Plachta a klepavých drben Kysilková/Balek-Brodská. V širším kontextu zaujme téma ekonomicky náročného života při studiích a dobový humor s tzv. black facem.

Není to nakonec tak špatný film, ale už jen z principu shazuje sám sebe. Hlavním představitelům bylo totiž všem dávno kolem třiceti a ze studentských let tak byli odrostlí. Těch školních komedií bylo natočeno několik a lepších. Tato se však vyznává faktem, že se odehrává na venkově a jsou zde patrné stále zastaralé ohledy na majetek a postavení pro vdavky. Při své délce také divák musí přečkat značně toporný a málo zábavný úvod.

Je jasné, že ne všechno co se za první republiky natočilo je čisté zlato, ale od obsazení Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan a Ladislav Pešek jsem čekal o dost víc. Jarčin profesor je roztahaná, přespříliš uzpívaná veselohra, zajímavá jen scénkou s blackface kvartetem a venkovským prostředím. Není vyloženě špatná, jen zoufale průměrná.

Trvá rekordně dlouhý čas, než se objeví jedna z hlavních postav. Do 40. minuty má Vítová pohov, pak to ale nahrazuje parádním "studentským" výkonem, asi nejmilejším ze všech jejích rolí. Její Jarča je na gymnazistku trochu stará, ale krásně to maskuje svým uličnictvím a dětským oslovování rodičů "mamko" a "taťko". Další naprosto fantastický výkon předvádí Betty Kysilková v roli rázné ale maximálně vysmáté pomocnice na statku. Film oceňuji rovněž jako velmi pěkné zdokumentování všech možných reálií zaniklého venkovského života: silnice s patníky, pěšina ke statku, řezačka, lejta, všechny možné povozy a spřežení, nástroje i užitečné předměty denní potřeby. Je velká škoda, že scénář předepsal hercům velmi časté braní jména Božího nadarmo. Pešek rovněž použije jedno z nejhorších úsloví: vychází z Mon Dieu, ale místo Mon řekne: MORD!

První režijní práce Čeňka Šlégla a možná i jeho nejpovedenější. Klasické téma, kdy se dvojice lidí nejdřív nesnáší a potom se do sebe zamilují. V tomto případě je to Hana Vítová a Gustav Nezval. A to by bylo, aby v takové veselohře chyběla nějaká legrační dvojka kamarádů, která tropí vtipné kousky a zaručeně rozesmějí každého diváka a milovníka těchto filmů. Zde si toto vzali na starost Ladislav Pešek a Jindřich Plachta. V rolích manželů Drahanových pobaví Theodor Pištěk a Zdenka Baldová. Jako jejich služebná na statku je parádní Betty Kysilková a nápadníka, dvořícího se Jarce hraje Bedřich Veverka. Klasická lidová taškařice.