Komedie s Klikou (1964)

Některým filmů se nedá upřít příjemná atmosféra, skvělé obsazení a občas i zábavné a zajímavé scény, které jen občas proloží něco méně zábavného a zajímavého. Tady je to bohužel spíš naopak, forma by šla ale ten obsah je spíš tuctový. Takové náhodné potkání s dalšími náhodami a nedorozuměními. Copak ta 1/2 ještě jde, ta je alespoň roztomilá, ale ta druhá kde se najednou začně vyhrocovat žárlivost a další věci kolem to už tu zábavnost postrádá. Bohdalová i Höger jsou tu oba skvělí, ale scénář jim tu v rámci poslední půl hodiny dost zavařil. Znovu bych tuhle předsvatební taškařici vidět nemusel, a když tak bych u toho pil alespoň tak jak se pije ve filmu.

Jak to asi tak může dopadnout, když se na jednu noc "dají dohromady" rozjuchaná Bohdalka a seriózní Karel Höger? No rozhodně je to víc rozjuchané než seriózní. A to i přesto, že to celé režíroval veskrze seriózní Václav Krška....  Zrovna u něho bych nečekal, že se propůjčí k takové opilecké taškařici. "Vánoce vánoce přicházejí" v podání Jiřinky jsou ale docela vtipná kreace. Až tedy na toho Gotta, toho bych si zde tedy odpustil....

Nic strašnějšího s Bohdalovou jsem v životě neviděl. Katastrofální výkon. Děsivé postsynchrony – dabing. Už trénuje na Křemílka. Höger asi půl hodiny v ženském županu. Škoda, že to nebylo barevné. Mohli jsme obdivovat růžovou nebo červenou barvičku. Do balení Jiřiny se očividně musí nutit. Bohdalová minimálně osmkrát „Ježíši“. Höger se nenechá zahanbit a hlasitě volá: „pro Krista Pána“. Komedie musí být v názvu, jinak je to jen trapas a mělo by být přejmenováno na Tragedie.

Byl jsem hodně zvědavý, jak si specialista na vážné snímky pan Krška poradí s veselohrou. Výsledek mě hodně baví, je to milá, svižná komedie, nejvíce se mi asi líbily scény z noční Prahy - ona krásná swingující atmosféra šedesátých let, božský Kája atd. Poslední třetinu filmu obohatí herečky Chramostová, Gollová a krásná sekretářka Chadimová. Vánoce, Vánoce přicházejí...

V Komedii s Klikou se Krška pokoušel zvládnout tradicionalistickou, divadelně cítěnou konverzačku, v níž se objevuje populární motiv záměny. Jistě, konverzačka žila a bude žít snad navěky, velikost a osobitost Krškova talentu se ovšem nemusela vyčerpávat důkazy, že řemeslně zvládne i tento druh populární zábavy. Filmu by evidentně prospěla volba jiného typu režiséra, patrně Martina Friče, který by tento veselý příběh vedl nejspíš v překotnějším tempu, zřejmě by si více pohrával s bláznivostí a nepravděpodobností situací. Krškův humor je klidnější, tlumenější (což je dáno přítomností Karla Högera v jedné z hlavních rolí), nejde mu o to se hrdince jízlivě vysmívat. Jiřina Bohdalová obrací až agresivně pozornost ke svým nápaditým výstupům, dovede se kouzelně promeňovat – od poněkud stupidní naivky k ženské s šarmem, od uzavřenosti ke klaunské přemrštěnosti. Přestože ji Krška citlivě vede i k jisté komornosti, Bohdalka je natolik nespoutaný živel, že bourá architekturu vymyšleného příběhu ve jménu jisté autentičnosti. Přesto se ve filmu objeví několik nezapomenutelných výstupů (karaoke v nočním baru za asistence mladinkého Karla Gotta, útěk ze svatby) a vynikajících vedlejších figurek – od vlezlé domovní důvěrnice Rosůlkové až po zaskočené soudruhy v obřadní síni (Beyvl a jeho echtovní replikaV nedostatcích je naše síla). A pak, kde jinde uvidíte Karla Högera v dámském pyžama a v tak nemožné paruce?