Jarní vody (1968)

Velmi pěkně natočená adaptace pode Turgeněva, mně vždycky přišly tyhle filmy všechny stejné, ale tady jsem si nevím proč našel něco, co ten film od ostatních ruských filmových ztvárnění nějak odlišilo. Možná je to taková zvláštní jemnost filmu a přítomnost Víta Olmera nebo nějakou vedlejší skutečností, kterou jsem nedokázal odlišit. Film je vlastně takové dvoj dějství o lásce, krásném mladém citu a druhé o vypočítavosti a o sbírání kartiček. Květa Fialová je zde opravdu velkou dámou, která když něco chce tak to dostane a nejinak je to i v případě Sanina. Film, který je pro autorství a téma dávno zapomenutý v archivech jemně ukazuje to, co platí dnes dvojnásob a formou, která je již českému filmu dnes zcela cizí.

"...Mé blažené dni, jako jarní vody uběhly jste mi..."A mě zas pěkně uběhlo sledování tohoto filmového přepisu ruského klasika. Květa Fialová je vážně tuze pěkná "zmije" a ruský šlechtic Sanin (mladý Vít OLmer) nemá po jejímž "uštknutí" pražádnou šanci ubránit se jejím svodům. Václav Krška pojal tohle Turgeněvovo romantické drama poměrně lyricky. Stačí se třeba podívat na kratičkou scénu, kdy se mladičká dcera cukrářky pohupuje na houpačce, je vám jasno, na co klade režie důraz. Maximálně přitom využívá krásy přírodních scenérií (jezero, lesopark). A tuhle lyriku krásně podtrhuje hudba Jarmila Burghausera. Dosti strhující je pak jedna ze závěrečných scén, kdy Fialová s Olmerem sválejí na koni a ona na něj křičí: "teď jsme volní jako ptáci.."

Klenot zlatého fondu Československého filmu. Skvěle zvládnutá adaptace stejnojmenné Turgeněvovy novely s výborným hereckým obsazením. Stárnoucí ruský šlechtic Sanin vás ve svých vzpomínkách zavede na místa, na kterých potkává své osudové ženy. Zamilovanost, láska, uhranutí, vášeň a spalující touha ve spojení s nespoutaností a svobodou nezvratně poznamenají jeho život.

Adaptace ruských autorů se nikomu nepovedla. Tyto filmy jsou obecně omezené na vystupování z kočáru, žvanění v salonu o hovně, nekonečné scény z divadel a společenské fráze. Z úcty ke Krškovi jsem vydržel až do konce. Chování Víta Olmera, hlavního hrdiny souvisí se sexuálním psychopatem. Myslí jen koulema a hormonama. Jediný kdo tam hraje je Kemr a Fialová. Ostatní tupě čuměj do kamery a přeřikávaj text. Ani Pucholt by to nezachránil! Kamera Josefa Illíka je na úrovni, ale ani on to nezachránil.

Jsou filmy, které jednou shlédnu a potom už ani náhodou. Tenhle mezi ně rozhodně patří. Stejně jako Turgeněvovy povídky - strašně rozvleklé. Ta nekonečná jízda na koních (sedlali dubléři?) (Asexuální) Fialová mi v roli téhle "potvory" moc nesedla. Její éterické "duchovno" ji předurčilo k jiným typům rolí...