Řeka čaruje (1945)

Celkom dobrá dráma muža pod papučou túžiaceho sa vymaniť zo zlatej klietky, v ktorej uviazol sobášom s bohatou vdovou. Herci hrajú veľmi dobre a aj produkcia je dobrá. No príbeh je príliš romantizovaný a aj odhliadnuc od zázračného účinku rieky, pripomína film takmer selanku. Rozprávkový príbeh úteku od neznesiteľnosti moderného mestského života na vidiek a návratu k predchádzajúcemu stavu nevinnosti detstva symbolizovaného riekou a prírodou. Nájde sa tu aj za priehrštie humoru v podobe reakcií pani Kohákovej a tuláka, ktorý v snahe polepšiť si ukradne hlavnému hrdinovi oblečenie, aby zanedlho tiež prišiel k záveru, že v tých starých handrách mu bolo lepšie. Spiatočnícke radostné zajtrajšky nepokazí ani šťastný koniec. 70%

Řeka čaruje je pro mě úžasný film, ke kterému se vždycky vracím, protože řeka Sázava tak prostě omlazuje. Romantický film kde František Hanus výborně ztvárnil hlavní postavu postaršího muže, který uniká ze sveho nudného života a každým okamžikem hlavně se setkáním s Jindřichem Plachtou, ktery zde hraje tuláka zkrátka mládne. Vtipná okouzlující romantická komedie, která vás vezme za srdíčko. ❤️

Kdybych měl hodnotit všechny filmy pro pamětníky, co jsem viděl, seděl bych u PC půl dne. Proč zrovna tenhle? Má nade mnou nějakou magickou moc, či co. Vedle všech těch Kristiánů, Hadimršků, škol, so jsou základem života a pod. je tento nejspíš nižší kvality, ale je tu prima poselství. Nezáleží na věku, aby si člověk užíval života. Řeka nemusí čarovat, stačí si to uvědomit. A k těm pamětníkům. Posunul se nám věk a tudíž i středověk ve filmové tvorbě (řečeno ústy pana Wericha, tedy o tom středověku). Když byl ten hodnocený film pro pamětníky v 80.letech minulého století, jsou tedy aktuálně pro pamětníky filmy právě z té doby? Řekl bych, že ne. Film pro pamětníky je pro mne ten český, který byl natočen v 30. letech 19.století a v první polovině let čtyřicátých.

Trochu poetická a veskrze pozitivní pohádka o muži, který po vykoupání v řece omládne. Ač by to mohlo logicky způsobit mnoho nesnází, hrdina fakt přijme a podle něho se i zařídí. Užívá si nové svobody, okouzluje mladé dívky a je vlastně naprosto spokojený. A když se na to divák naladí už od začátku, tak si snímek užije celkem bez výhrad.

Trochu cynická oslava kultu mládí, ale vzhledem k době svého vzniku vcelku pochopitelná.  Postarší podpantoflák a pan rada se po návštěvě svého rozšafného přítele z dětství rozhodne vrátit na svou rodnou hroudu a vzepřít se tak svému dosavadnímu životu, v němž se zpronevěřil všem svým mladickým ideálům.  A po návratu ke své milované řece Sázavě zjišťuje, že putuje proti proudu času a dostává  tak druhou šanci žít.   Václav Krška pak se svým hrdinou Františkem Hanusem rozjíždí bezstarostnou jízdu plnou vášně, lásky i lehké erotiky doprovázenou poetickými obrazy naší krajiny a krásně formálně přizdobenou technickými kouzly s prolínačkami a líbivou hudbou.  Dysharmonický akord pak zazní ve scéně setkání s první láskou, kde zděšený pohled hrdiny na svůj zestárlý objekt prvotní touhy čpí právě oním cynismem v počátku zmíněným a je doražen její náhradou v podobě (až árijsky) dokonalé Lidušky, s kterou hlavní hrdina započne ten ideální nový život...  Ale ruku na srdce, kdo z nás by po takové šanci nesáhl?