Armádní dvojčata (1937)

Byla by to poměrně standardní prvorepubliková romantika o zamilovaném postarším továrníkovi, kterému jeho vyvolenou přebere švarný mladý důstojník, kdyby to všechno nebylo obaleno spoustou humorného zmatku, gagů a vtipných slovních výměn, které dodává skvěle sehrané duo Pešek-Plachta jako dvojice fotografů základní služby. A všem jim přitom kryjí záda František Kreuzmann a Theodor Pištěk v nezapomenutelné kreaci generála Ursakova. I po letech příjemně úsměvná pohodovka, které ovšem dodává temnější stíny nenápadně naroubovaná armádní agitka o službě vlasti v uniformě, odrážející napětí ve společnosti způsobené zhoršující se mezinárodní situací, problémy s radikalizující se německou menšinou a Hitlerovými nacisty podupávajícími na hranicích.

Na začátku jsem si říkal, že se konečně možná z nějakého filmu dozvíme, jak to vypadalo v Československé armádě. Leč žádná parodie se nekoná a jde jen o další prvorepublikovou komedii, která si vzala hlavní téma lásku. Ladislav Pešek a Jindřich Plachta excelují v hlavních rolích, byť jich se zmiňovaný ušlechtilý cit zrovna netýká. I tak je mi ale záhadou, jak mohl osmatřicetiletý Plachta představovat člověka, který teprve jde na vojnu. I Jaroslav Marvan si střihl neobvyklou roli milovníka, byť postaršího přetahujícího se o dívku se synem. A Theodor Pištěk nám přiblíží tehdejší pohled na již Socialistické Rusko.

Ne že by nebylo čemu se pousmát, ale bylo to takové od začátku průhledné, starý seladon a mladá slečinka, mladý nadporučík a mladá slečinka, starý seladon a mladý nadporučík = otec a syn; z čehož vyplynulo, že starý utře hubu. Ovšem aby ten film měl v prostředku pokračování, nesměl chtít syn vidět otcovu milenku a otec zase synovu - tedy na fotografiích.
Všechno zasazeno do prostředí fotografického ateliéru, který si zřídila "armádní dvojčata" v rámci povinné vojenské služby. Uniformy a pár pochodujících vojáčků, resp. klientů fotoateliéru, to bylo jediné, co vojnu vzdáleně připomínalo. Takže to asi měl být film, propagující armádu, ale tento námět byl úplně zbytečný a klidně by sedal vsunout do civilního života. Theodor Pištěk jako perevoschodítělstvo byl ovšem výborný, Plachta s Lálou průměrní, Vítová spíše podprůměrná stejně jako Gustav Nezval.

Film sice nemá všech pět P, ale dvě má- Pešek-Plachta. Tato dvojice zachránila vcelku nenápaditou, bezdějovou komedii. Jinak se totiž ve filmu vůbec nic neděje, nebylo by v něm ani nic pro zasmání. Hana Vítová jest ženou, o kterou zápasí otec i syn a u toho Pešek s Plachtou asistují. Zvítězí mládí, jak je již zvykem ve starých filmech. Mládí a láska. 60%

Velmi příjemná romantická komedie o tom, jak se Jaroušek Marvan a jeho "synek" zamilují do stejné slečny, aniž by o tom do poslední chvíle věděli. Velmi se mi líbilo, s jakou grácií pan Marvan nakonec přenechal slečnu svému synovi, aniž by mu sdělil, že právě tuto slečnu miluje i on sám. Pešek s Plachtou výborní jako vždy.