Stříbrný vítr (1954)

Začíná to velmi slibně, ale postupně to celé zabředne pouze do patetického blábolení o mládí, které rozpíná svá mladá křídla, aby se vzneslo do nekonečných výšin, než spadne opět na zem do tvrdé reality života. Krásné exteriéry a začínající herecká elita vedle už slavných hereckých es. Film, který mohu, ale nemusím.

"Slyším najednou takovou krásnou melodii ve svém srdci... Stříbrný vítr. Takové poselství krásné, slibování mámivé. Odněkud zdaleka a přeci jakoby na dost ruky. Ještě tu není, ale už je blízko."Přemýšlím, natolik lyricky vyznívá již samotný Šrámkův originál a nakolik je to ještě v tomto filmu posíleno zejména jímavou (ba přímo rajskou) hudbou Jiřího Srnky. Ale i samotný Krškův filmový jazyk má v sobě hodně lyriky a poetismu (zejména v pasážích odehrávajících se v přírodě). Šrámkova předloha a zejména pak některé dialogy či verše mohou  dnes již působil poněkud vyčpěle, stále je zde ale poměrně silná výpověď o ideálech mladých či jejich prvních láskách ("....Aničko posedlá"). Za poměrnou silnou pak považuji pasáž, kdy mladý profesor (Vladimír Ráž) brání mladé (zejména pak Radkina) před přehnanou kritičností a podezřívavostí zdejšího kněze. Hodně působivá obhajoba.

Zvláštna zmes zasnenej romantiky zmiešaná s mladíckym vzdorom a voľnomyšlienkárstvom. Mladík Ratkin a jeho rovesníci sú tak zmietaní z extrému do extrému takým spôsobom až je ich správanie mätúce a neuveriteľné. Či už je to Ratkinov vzťah s Aničkou alebo inými ženami. Sexualita tu prebubláva na povrch. Stabilnými postavami sú tu naopak dospelí aj keď romanticky čiernobieli. Na jednej strane prudérny katechét, na druhej profesor Ramler či strýc Jiří. Atmosféru doby tak vytvára puritánstvo, ktoré stavia prostitúciu a stýkanie sa s prostitútkami či hercami za opovrhnutiahodný čin ba až zločin. 70%

Fráňu Šrámka mám moc ráda a  Eduard Cupák je v Krškově filmu přesně takový, jaký by měl být Jeník Ratkin.  Mládí je sice krásné, ale těžké období. Spousta iluzí o lásce, o životě...a pak přichází zklamání. Ty krásné verše, které Jeník recituje, znám všechny nazpaměť už celá léta, nedají se zapomenout. Okouzlovaly mě kdysi a okouzlují i dnes. Výborní herci - Ráž, Lukavský, Lackovič...a půvabná Jana Rybářová (krásná scéna na kolotoči). Nejlepší role Eduarda Cupáka - věčně mladý Jeník Ratkin.

AčkolivBarthesby u tohoto filmu jen smutněl nad tím, že všichni ti herci už jsou po smrti, mě subjektivní teorie žánru filmu (očividně i přes profesní postižení) nechalo chladným a překvapivě jsem si toto volání Stříbrného větru užil. Silně mi imponovaly tvrdé a velmi patrné odkazy naOscara Wilda, ať už ve formě jeho divadelní Salomé nebo skrze bonmoty, které ve filmu pronášela cynická smetánka a mátla tím mladé a naivní desátníky a slečny. Působivý byl vztah Jeníka a Aničky, mezi sympatické postavy zcela přirozeně a neoriginálně patří charakterově podobní pan profesor a strýc Jiří. Silný podnět k přečtení si původníhoŠrámkovadíla.