Kavárna Eletric (1927)

Skvělý snímek, kde se objevuje Marlene Dietrich jako dcera boháče, která je svedena podvodníkem a udělala by pro něj všechno, dokonce i okradla svého otce. Hlavními postavami jsou však mladý inženýr, který kvůli oné krádeži přijde o práci a Hansi, lehká dívka, která v Café Electric loví klienty. Tito dva se do sebe zamilují, vezmou se, ale nemají peníze. I konec, jenž se nezachoval, je věnovaný jim, zatímco o osudu Erni nic nevíme. Film má zajímavou atmosféru, která jednoduše vtáhne do děje a nepustí stejně jako skvělé herecké výkony.(18.03.2023)

Fascinující film, ve kterém Marlene poprvé tak skvěle pracovala s tím, co ji později proslavilo - s vlastníma nohama. Kdo se vážněji zajímal o její mýtus, ví, že dráždivou femme fatale výborně hrála už v mnoha němých filmech a zvukový ji jen posunul dál a otevřel jí cestu do Ameriky. Tehdy, v roce 1927, se jedenkráte podívala s filmovým štábem do Vídně, kde hostovala s Willi Forstem v populárním divadelním představení Broadway. V Berlíně ponechala celou svou rodinu a svůj výlet věnovala také hře na pilu, což bohatě využila za 2. světové války. Dále pilovala své fatální herectví a brzy ji čekali výhradně hlavní role. V příběhu o tanečním podniku Café Elektric představovala Erni Göttlingerovou, která pro lásku k gigolovi okradla vlastního otce. Místní podnik plný pochybných existencí přitahující k sobě všechny hlavní postavy děje je ideálním katalyzátorem všech jejich strastí i radostí. Nejinak je tomu v příběhu prodejného děvčete Hansi (v podání rozkošné Niny Vanny) a jejího přítele, který odhalí Erni jako zlodějku... Jakoby zde v jednom momentu Erni radostně tančila Black Bottom a v dalším okamžiku přihlížela zatčení svého milence. I takový život nabízí Café Elektric, výtečně realizované drama dle hry Felixe Fischera v produkci slavné Sascha Filmindustrie, A. G. (a ačkoli se film nedochoval celý, 90 minut není rozhodně zanedbatelně málo). Smekám tedy před jedním z mnoha němých filmů, který se konečně dočkal v roce 2008 satisfakce díky DVD vydání v rakouské Edition der Standard, po té, co dlouhá léta koloval soukromými sbírkami největších fanoušků MD (mezi které patřím). Ostatně pro LFŠ je typické, že si všimne jen skvostů, které jsou jí naservírovány až příliš pohodlně, o vydávání rakouského filmu za německý ani nemluvě.(13.02.2009)

Působivá atmosféra, které jen malinko zestárla.(max.70%(19.05.2024)

35. LFŠ Kdyby tento film dostal zvuk a barvu, tak nikdo nepozná že je přes 80 let starý. Punc zvláštnosti mu dodáva i chybějící konec.(03.08.2009)

LFŠ 2009 Výjimečný hudební doprovod Gerharda Grubera. To je vše co si pamatuji.(03.08.2009)