Frankenstein (1931)

Samozřejmě naprostý kult a klasika, která dala základ hororu jako žánru... To je bez debat. Osobně jsem však orientovaný na jiný styl a druh hororu, takže tento hodnotím zejména dle jeho historického významu. Ani jako film (herecké výkony, prostředí apod.) na mě film nějak výrazně nezapůsobil, kromě excelentního Karloffa, ze kterého jde fakt docela hrůza./70%/

Frankensteinpodle Jamese Whala je skutečným gigantem nejen filmové historie. Jedná se o kongeniální dílo, které samo o sobě je esenciální a zároveň představuje určitý bod nula. Scénář je dílem pěti tvůrců, kteří se museli vypořádat s dědictvím naprosté klasiky Mary ShelleyFrankenstein; or, The Modern Prometheus(1818), ale také divadelní hryFrankenstein: An Adventure in the MacabrePeggy Webling (1927). Zároveň je i dědicem golemovského mýtu a zejména filmuDer Golem, wie er in die Welt kam. A přitom na počátku byla jen potřeba dalšího hororu po zásadním universalovském úspěchuDraculy. No a dnes je film součástí amerického National Film Registry. Je mnoho aspektů, které se neustále analyzují a připomínají. Například cenzura, která film zjemnila pro příští generace (protože nesmíme zapomínat, žeFrankensteinpatří mmj. mezi zásadní díla i precode éry). Pak tu máme americké zobrazení vesnice v bavorských alpách, archetyp šíleného doktora s quasimodovským asistentem a v neposlední řadě celou sérii navazujících filmůBride of Frankenstein,Son of Frankenstein,The Ghost of Frankenstein,House of Frankensteina parodiiAbbott and Costello Meet Frankenstein. Dědictví Universal Monsters byla vždycky radost, která nikdy nezastárne.

Šlape to dobře. Nějaké věci jsou tam možná poprvé použity kinematografii. Známá situace, kdy divák křičí: "Otoč se!", ale především čtení dopisu. V němém filmu se prostě text, ať šlo o dopis nebo o jiný text,  nasnímal na kameru a filmaři to tak pak dělali dlouho i ve filmu zvukovém (v československém snad celou dekádu).

Frankensteinz roku 1931 je film, který nikdy nebudou davy senzacechtivých diváků považovat za dokonalý. A přitom dokonalý je. S ubíhajícím časem neztrácí své kouzlo, jen je jeho významová hodnota v dnešní době jiná. Začíná jednou z nejlepších úvodních scén v dějinách filmu, která navozuje teatrální a pathetickou atmosféru - a to myslím v dobrém. Celý požitek z filmu ještě tisíckrát umocňuje démonický a charismatickýBoris Karloff, který i s tunami make-upu na tvářích nepřichází o svůj děsuplný výraz. Příběh se dělí na dvě stěžejní části. První část má hustou atmosféru, je tajemná a mrazivá. Druhá z částí nám již ukazuje oživlé monstrum a jeho běsnění. Film je vcelku jednoduchý a snadno pochopitelný pro diváky, ale zároveň nesmírně hluboký, když se nad jednotlivými scénami opravdu důkladně zamyslíme. Na dobu třicátých let dvacátého století je technicky na výši - opět vidíme vynikající práci se světlem a nasvícením. Není to typ filmu, který obsahuje mnoho takzvaných „lekaček“, vzbuzování hrůzy je spíše pomalé a tiché. Příběh není jen hororem o kolosálním netvorovi, ale i společenským dramatem o bolavé lidské tragédii.Základní kámen hororového žánru.

Klasika, která definovala hororový žánr a stvořila nesmrtelnou filmovou ikonu. Boris Karloff je hlavní důvod, proč film pořád funguje, jeho monstrum je tragické, lidské a nezapomenutelné. Atmosféra je goticky nádherná, práce se stíny je super a slavná laboratorní scéna má i dnes nějaké to kouzlo. Problém je zde, že to mělo dle mého názoru větší potenciál, kdyby to bylo trochu delší.