Utrpení Panny orleánské (1928)

Dnes jsem dal šanci filmu The Passion of Joan of Arc, který mě absolutně odrovnal, aniž by potřeboval říct jediné slovo. Carl Theodor Dreyer tu jde úplně na maximum. Žádný složitý příběh, žádné odvádění pozornosti, jen tváře, emoce a napětí, které se postupně stupňuje až k neúnosnosti. Renée Jeanne Falconetti předvádí výkon, který je dodnes téměř nepřekonatelný dle mého a to nemusela říct ani slovo. Její výraz, slzy, pohledy… všechno působí tak reálně, že máš chvílemi pocit, že sleduješ skutečné utrpení, ne film. Kamera ji sleduje v extrémních detailech a nutí tě dívat se přímo do očí bolesti i víry. Celý film je celou dobu nepříjemně upřímný. Nejde totiž o klasický historický příběh, ale spíš o psychologický a emocionální zážitek, který tě nenechá vydechnout ani chvíli. I po téměř sto letech to působí neuvěřitelně moderně a silně. 10/10

Na toto dielo som sa hrozne tešil z hľadiska jeho prechýrenosti ohľadom jeho údajného spoločenského významu v rámci kinematografie celkovo, a nielen tej. Vo výsledku ma to však vôbec neočarilo, a to napriek tomu, že som sa naozaj urputne snažil sústrediť na tú údajnú podstatu vyššieho štandardu, ktorá ma očividne nejakým zvláštnym spôsobom minula, pretože ma nielenže nedokázala absolútne očariť, ale ani žiadnym spôsobom uchvátiť. Jednak mám skôr čudný a nepríjemný dojem, než akokoľvek ohromený (teda odhliadnuc od nepochopiteľnosti toľkej velebnosti), a druhak zhrozený nad opačným efektom funkčnosti, ktorej som veril, že ma dostane na aspoň podobnej úrovni, akú si mala možnosť užiť väčšina recenzentov.

Některý filmy má člověk spjatý s různýma životníma událostma. A některý projekce jsou prostě a dobře speciální. Ať už to bylo promítání Čelistí při podvečerní plavbě na parníku na brněnským Pryglu, nebo projekce Utrpení Panny orleánské v budově Husova sboru v Brně za živého hudebního doprovodu na autoharfu, varhany a bicí, kterej zařídili Petra Hermanová a Jon Eirik Boska. Dechberoucí a intenzivní film a stejně tak úžasná hudební kulisa. Jo, a pak jsme šli s kamošem na pivo, docela se zpili, a ve tři hodiny ráno jsme na rozjezdech na Hlavňáku, při žraní gyrosu se smažákem (fakt), sledovali policajty v autě s houkačkama, kterak nahání mezi kolejama místní galerku.

20.2.2023Historický film, ikonické zpracování Johanky z Arku a jejího příběhu – Utrpení Panny orleánské. Jedna z prvních věcí, které si samozřejmě v obrazu/mizanscéně tohoto němého filmu můžeme povšimnout je mimika a výrazy hlavní postavy Johanky. Skoro ani nemrkne a i když se její výraz často naprostého utrpení málokdy změní, lze vidět a vnímat jiné pocity z jejich výrazů. Celou dobu jsem si já celkem prožívala utrpení když jsem to sledovala. Cítila jsem se tak nekomfortně, ale na druhou stranu nádherně. Další věc jsou výrazy soudců, které jsou snímány z podhledu, což dosti často vystihuje nějakou moc či sílu. Johanky výrazy jsou často naopak snímány z nadhledu, což vyjadřuje ten prostý opak a osamělost. Výrazy soudců působily tak zkresleně jak byly blízko kamery. Často působily dosti dynamicky vůči ostatním záběrům. Jeden detail za druhým. Byla též užita vinětace pro extra drama či dynamiku, která byla jaksi pohyblivá. Film je natočen v monochromu, což tomu dodává ještě větší dramatičnost. Samozřejmě to je severní němý film, a jako do dnes, severní filmy odjakživa působí melancholicky, stejně jako tento. Zpracování příběhu Johanky z Arku – Film jednoduše pojednává o jejím soudu a i upálení. Upálena za kacířství (postoje k církvi), čarodějnictví a oblékání jako muž.

Tento film doporučuju každému! Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, ale musím říct, že je to jeden z nejdůležitějších a nejlepších filmů všech dob, kdy po zhlédnutí můžeme získat vhled. Vidíme zde vševědoucí církev páchající zlo trest smrti oddané křesťance Janě z Arku, která má jinou vizi křesťanství než církev a má neutuchající víru ve svou vizi.