Pandořina skříňka (1929)

Originální německý snímek z konce němé éry o krásné dívce, která okouzluje muže i ženy a nevědomky způsobuje jejich zkázu. Louise Brooks podala vynikající výkon, kdy jsem z její Lulu měla pocit, jako bych pozorovala milé, jen trochu rozmazlené dítě. Upřímně všechny důležité postavy byly zahrané skvěle. Asi nejvíc se mi líbila ta otevřeně lesbická kamarádka, to bylo příjemné překvapení, a Alwa, který měl zajímavý šarm. Asi od poloviny se má pozornost začínala mírně vytrácet, ale konec se mi hodně líbil.

Prekvapivo výborne fungujúca dráma z nemej éry zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Ďalším príjemným prekvapením je skvelý príbeh, okorenený správnymi dávkami napätia, dobrodružných zvratov, podfarbený tragickými tónmi. Musím ešte vyzdvihnúť výbornú kameru, ktorá ponúka vskutku pôsobivé obrazy (nočný Londýn v hmle) a tiež výborné, neobvykle prirodzené herecké výkony (predovšetkým Louise Brooks ako Lulu).

Jednotlivé kapitoly jsou prakticky samostatnými povídkami a jejich kvalita celkem kolísá. Co nekolísá, je otřesný herecký projev hlavní představitelky, která se celou dobu pitvoří a servíruje divákům jeden diblíkovský pohled za druhým. Silnějším povahám předvádí i naprosto nemístný škleb, který se snaží vydávat za úsměv. Můžete namítnout, že takto se v éře němého filmu hrálo. Inu, nehrálo, i v tomto filmu jsou herci, kteří se snaží o civilní projev. A některým se to i daří. Příběh samotný je taková rozvleklá romantická pohádka, která je však zručně zrežírována. Jen bych asi poněkud rozporovala tu několik desítek sekund kouřící zbraň, kterou Lulu sprovodí ze světa svého muže. Přehnané pomalu jako herectví Brooksové. Ale závěr je velice povedený. Přiznávám, že bych se nezlobila, kdyby maniak přišel na scénu již v druhé kapitole.

Nebýt zbytečné, navíc úmorně dlouhé části v kasínu, byla by Pandořina skřínka dalším silným filmem této doby. V této podobě je to dílo jistě zajímavé, kterému by ale opravdu více střihu neuškodilo, naopak. Ještě kousek za soudní scénou je kvalita vysoká, jenže potom jako když utne a na další silnou část třeba počkat až do Londýna. Krom atmosféry výše zmíněných scén zaujme i Lulu v podání výborné Louise Brooks. A například i práce G. W. Pabsta s kamerou a vyprávěním skrze ni, mezititulků je totiž opravdu jen to nejnutnější minimum. 60%

(1001) Film se dost nevyváženě zmítá mezi strohou nekompromisností a rozvleklou naivitou. Jestli oni si ti muži nepředstavují ženy jako Hurvínek válku.
Až do soudního procesu je to nádherně a výmluvně nasnímané kruté divadlo, které by se docela určitě obešlo bez jakýchkoli mezititulků. Potom se žánr/podání
překlopí do jakési podivně překomplikované soap opery v undergroundovém kasínu, kde se toho sice docela dost "stane", ale kdyby celá pasáž ve filmu vůbec nebyla,
tak by to podle mě za jedno skoro nebylo poznat (co se týče dějové souslednosti) a za druhé by to byl zcela určitě výrazně lepší film. A závěrečná londýnská kapitola
je zase skvělá, zlá a působivá a výsostně filmovými postupy důstojně uzavírá to, s čím režisér začal v první části filmu. Takže myslím vlastně říkám, že filmové
řemeslo bylo odvedeno se ctí, ale nedošlo k dobrému převodu knižního dějového oblouku do filmového. "Je divný, že chlast člověk na dluh dostane, ale chleba ne."