Stávka (1925)

Film Strike je jedním z nejvýznamnějších filmů v historii kinematografie a dodnes působí jako neuvěřitelně odvážné a inovativní dílo. Už od prvních minut je jasné, že nejde o klasické vyprávění s jedním hrdinou. Ejzenštejn místo toho staví do centra dění celý kolektiv. Dělníky, jejichž boj proti nespravedlnosti se postupně mění ve stávku, která je postupně kvůli velké moci utlačována. Film je strukturovaný do 6 kapitol a každá z nich posouvá napětí dál a dál, až k naprosto zdrcujícímu finále. Největší síla filmu, ale spočívá v jeho formě. Ejzenštejn zde naplno rozvíjí danou formu filmu a tím jsou rychlé střihy, symbolika, emoce a je to v podstatě jiné než klasické vyprávění co známé. Legendární je například paralelní střih mezi masakrem dělníků a porážkou zvířat na jatkách, který působí i dnes neuvěřitelně silně a nepříjemně realisticky. Vizuálně je Strike fascinující. Práce s kompozicí, pohybem kamery i scény s davy byla na svou dobu určitě byla revoluční. Film zároveň funguje jako propaganda, ale i přes podtext si zachovává uměleckou hodnotu, která ho posouvá vysoko nad běžná díla. Strike není film pro každého. Jeho styl může být pro dnešního diváka náročný. Ale pokud se na něj naladíš, dostaneš jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků vůbec. Navíc toto byl první film od Ejzenštejna, což je naprosto fascinující, jak něco takového dokázal natočit ve 23 letech. Za mě naprostý základ filmové historie, který dodnes šokuje svou energií, odvahou a symbolikou.

Stávkaje významným filmem historie světové kinematografie, a to jak Ejzenštejnovým dialektickým způsobem montáže, tak Ejzenštejnovým "patetičnem", které vhodně zapadá do Ejzenštejnova pojetí filmu "kino-pěst". Dialektika je základní podstatou Marxovy historie společnosti, je tak příznačné, že se dialektika stala základní podstatou montáže "sovětské školy", v níž Ejzenštejn představoval jeden proud, celkem významný: z jednoho se stane protiklad, aby pak protiklady vytvořily celek, jednotu. Díky velmi krátkým intervalům záběrů je celek dynamický, je v neustálém v pohybu, a to nejen vpřed, ale rovněž cyklicky. Působivé jsou metafory a v podstatě "přímé" analogie, zejména se člověk stává terčem srovnávání se zvířecími atributy. Ejzenštejnovo "patetično" se staví především z karikatur a z "deformujících" úhlů pohledu, v nich se skrývá působící síla. Film je samozřejmě ideologický, ale tak, že ideologie sama je předkládána zcela "stylově" (pro dialektickou montáž), tj. teoreticky-uměleckým způsobem. Hrdinou tak není jednotlivec, ale kolektiv, tedy "pracovní síla", zapamatovatelnější jsou však ty postavy na straně "Kapitálu". Z postav: pro obvinění z krádeže ihned věšící se Jakov (Michajl Gomorov), provokatéry vysílající král zlodějů (Boris Jurcev), agilní "zvířecí" policejní špehové (Maxim Štrauch, Pjotr Malek a Leonid Aleksejev), velmi bitý revolucionář (Ivan Kljukvin), nebo ta nejagilnější z těch provokatérů krále zlodějů (Judith Glizer).Stávkaje intelektuálně revolučním filmem, který je dynamický, karikující, vášněmi vřící, zkrátka ideologicky úderný.

K politike:Thatchrová nemala pravdu. Nie sme na konci histórie a nikdy neviete, či aj Váš politický diskurz, či presvedčenie (nech už je akékoľvek), nebude "prežitý", či "odsúdeniahodný" a filmy z Vašej doby považované za lacné politické agitky. V tomto smere sa veľmi trefne vyjadruje maestro Švankmajer, keď prirovnáva komunistickú propagandu k súčasnému umeniu reklamy.K filmu:Funkčné a veľmi inovatívne rozprávanie, plné vizuálnych metafor a kamerových, či strihových gimmickov, no repetitívny a príliš návodný príbeh ma príliš nezaujal.

"Nevěřím na kino-oko", poznamenal jednou Ejzenštejn s odkazem na heslo svého kolegy a rivala Dzigy Vertova. "Já věřím na kino-pěst". Sice jsem se u "Stávky" chvílemi nudil, ale ve své době to musela být velká událost, a montáž a tempo je parádní. Závěr je hodně hustý - zabité dítě a podřezávání krávy na jatkách.

Jasný.. Na první dobrou se nabízí logická otázka: Proč tak vysoce hodnotit film, který je vlastně prachsprostou komunistickou propagandou? Odpověď: Protože je to naprosto geniálně, inovativně a dynamicky natočené. Protože v roce 1925 byl socialistický realismus ještě "na houbách" a avantgarda ještě nebyla sprosté slovo (naopak, byla výrazem pokrokovosti socialistické myšlenky). Jsou tady obrazy a postupy tak novátorské, odvážné, dramatické, groteskní a hravé, že se z toho místy tají dech i ostřílenému, modernímu cinefilovi. Je to napínavé, radikální, drzé a agresivní a jeden by (s cynickou slzou v oku) snad i pochopil proč ti bolševici tenkrát tu revoluci MUSELI! spáchat. :D