Fantom opery (1925)

Dnes je to na den přesně 100 let od uvedení Fantoma opery v kinech, tak jsem se na něj podíval. Jsou tu věci k pochválení - především výprava a masky a věci k odsouzení - pitomé chování spousty postav. Pro mě tři hvězdičky a jednou asi stačilo. Viděna verze s klavírním doprovodem, bez Christophera Lee a bez chlapa s lucernou na začátku.

V prvom rade Phantom of the Opera za zvyškom diel z Universal Monsters absolútne nezaostáva, a to, že je nemým je iba plus. V druhom rade je snímok veľmi solídne funkčným v rámci daného žánru stále, aj po 100 rokoch. Vôbec sa na ňom okrem kvality obrazu nepodpísla doba. Ponúka super cestu všetkým, čo by mal horor obsahovať. Má najmä skutočne vynikajúcu hudbu, ktorá je desivá už sama o sebe, kde táto príbeh pôsobivo sprevádza a dodáva mu výrazné čaro na efektivite. Milujem prvotiny UM a je krásne akú výživnú hodnotu pre obyčajného filmového nadšenca obsahujú. Jediné, čo mi prekáža je, že sú písmená na obraze viac než dej.

Hrozně bych to chtěl mít rád, ale je to prostě slabý. Je v tom cítit potenciál, má to pár zajímavých scén a obrazů, občas tam probleskne nějaká chytlavá atmosféra, ale jako celek je to dramaturgicky hrozně rozdrbané. Skoro polovinu filmu to křečovitě buduje nástup Fantoma, ten se konečně objeví, ale namísto toho aby to chytlo spád tak furt někdo někde někoho hledá, na někoho volá, někde bloudí, hrozně dramaticky se tváří.. S postavami se zde zachází naprosto ledabyle. Na začátku je představen nějaký soubor charakterů z nichž polovina vlastně není nějak zajímavá ani důležitá pro děj aby se třeba v poslední třetině odnikud vyloupli nějací detektivové s identitou Fantoma. A to nejsou věci co by se daly přičíst tomu, že je to starý, němý film. Takových starých, němých filmů které jsou špičkové je dost na to abych měl povědomí o tom jak mohl tenkrát film skutečně fungovat. Tohle funguje jen občas a spíš na půl plynu..

Fantom opery je zosobněním gotického románu se všemi jeho finesami, jako utajené prostory, mučírny, výpustě vody a tajemný antihrdina, který miluje krásnou naivní dívku, která ho však zradí a najde si krásného mladého muže. Ale zohyzděný fantom jménem Erik se nevzdává a bojuje do posledního dechu, i když ho pronásleduje rozzuřený dav. Bylo to velmi zábavné, temné a fantastické.

Donedávna som za nemé filmy považoval Laurela a Hardyho,Zrodenie národačiCestu na Mesiac. Až priŠtyroch jazdcoch apokalypsymi došlo, čo je to skutočne nemota. Pri poslednom menovanom som vydržal asi pol hodinu, ale Fantóm opery bol o niečom inom. Už ma neprekvapilo, že počas celého filmu nezaznie jediný tón, zvykol som si, že pokiaľ si počas filmu napríklad natierate chleba, niečo vám môže ujsť. Jedná sa o klasický film, ktorému sa v rámci prehľadu určite oplatí povenovať. Ikonické prostredie Parížskej opery, príbeh o nešťastnej láske (, ktorú, žiaľ, pocítil nie veľmi vyrovnaný človek), príbeh, do ktorého sa dá vžiť, aj keď ho nepočujete, s príjemnými hereckými výkonmi. Záver mi prišiel trochu odseknutý, bez nejakého hlbšieho filozofického podtextu. Ako prvý skutočne nemý film, ktorý som zvládol, si však štyri hviezdy zaslúži.