Na západní frontě klid (1930)

V rámci doby jasný blockbuster. Větší scény z bojiště za mě přišly až s Kubrickovými Stezkami slávy. Na západní frontě klid je samozřejmě TEN snímek se slavnou předlohou. Tedy divák už dopředu ví jak to celé dopadne. Nejvíce mě dostávaly scény se zapáleným učitelem, který svým proslovem dokáže naverbovat všechny ty nebohé kluky a poslat je šmahem do mlýnku na maso první světové války. PS: Viděl jsem verzi v němčině. Existuje i anglická? 70%

Tohle není žádná heroická óda na vojáčky s vlaječkou ve větru, tohle je pěst mezi oči. V roce 1930 natočit něco takhle syrovýho, nelítostnýho a otevřeně antimilitaristickýho? Klobouk dolů. Člověk by čekal, že v takhle starým filmu budou patetický řeči a černobílej pohled na svět, ale ne, tady tě to semele od začátku do konce. Celý je to vlastně o mladejch klucích, co šli umírat za iluze starý generace. Žádný hrdinství, jen bahno, smrt, šílenství a totální rozklad lidskosti. Kamera je na svou dobu fakt nečekaně dynamická a některý záběry (zákopy, útoky, deziluze) mají dodnes větší dopad než půlka moderních válečných filmů. Válka tu není efektní exploze a cool zpomalený záběry, ale klaustrofobickej mrazivej hnus, co tě žere zevnitř. A když si uvědomím, že tohle viděli diváci v době, kdy se nacisti teprve rozjížděli, začneš si vážit odvahy autorů ještě víc. - bez patosu, bez pozlátka. Jen syrová, depresivní realita. A přesně to z toho dělá jeden z nejzásadnějších protiválečnejch filmů vůbec. Navíc velmi věrohodný knižní předloze, což je taky velký bonus o proti novějším podání stejného příběhu.

Výborná adaptace Remarqeova románu Na západní frontě klid zprostředkovává nejen realistické scény ze zákopů a bojů, ale především pocitu zmaru nad ztracenými životy celé jedné třídy nedospělých kluků, které zfanatizuje učitel na gymnáziu. Když se hrdina vrací na chvilku domů, zjišťuje, že už tam pro něj místo není, protože všichni okolo ví, jak válku vyhrát, ale nikdo se ani nepokusí ho vyslechnout. Jeho frustrace je natolik silná, že se raději vrátí na frontu, kde ho sice čeká smrt, ale mezi svými. Neuvěřitelný film, který nezestárnul ani trochu.

Knížku mám rád a beru, že v roce 1930 ji převedli na plátno nejlépe, jak v dané době uměli. Bohužel ale způsob práce s hraním, obrazem i zvukem se přežil a nebavilo mě na to koukat. Oproti tomu více než 40 let stará verze je pořád aktuální. Nejhorší je asi ta Netflixovská verze z roku 2023, kde jsou sice super bitvy, ale myšlenky zmizely.

Nesmrteľné dielo Remarqua, ktoré sa dá čítať neustále dokola, tak pravdivé a vystihujúce nezmyseľnosť vojny. Toto protivojnové dielo som si najprv prečítal, než som sa pustil do jeho filmových podôb. Tento film som z trojice adaptácií videl ako posledný a nemohol som uveriť, že má takmer 100 rokov a zároveň je z nich nejlepší. Vysoko nadčasový snímok, nielen obsahom, to už je dané predlohou, ale i filmarinou samotnou, dialógmi, réžiou i kamerou. Film je verný svojej predlohe, prejdete si to s Paulom pekne od začiatku až po koniec, ktorý poznám už notoricky, ale vždy ma dostane. Kdo má chuť si pozrieť čiernobiely klasický snímok z počiatkov zvukovej kinematografie, toto je povinnosť, tento film totiž vôbec nezostárol.