V rytmu srdce (2021)

V rytmu srdce je příběh rodiny neslyších a jejich dcery Ruby, která jako jediný člen rodiny slyší. Jako jediný slyšící ale tak nějak musí zařizovat spoustu věcí pro zbytek rodiny a stojí na ní rodinný byznys okolo rybaření. Moc zajímavej film, Ruby je skvělá hlavní postava a moc mě bavilo vidět její cestu v nadání zpěvu přes který se dostala až na hudební školu. Mělo to takovej ten správnej vibe každodenního života, různých maličkostí a reálných problémů normálních lidí, fakt super změna.

Feel good movie, které chcete vidět v neděli odpoledne. Nikdo vás citově nevydírá a celou dobu jste příjemně dojatí nebo se smějete nad absurditou některých situací. Všechny hlavní postavy jsou fajn (za mě nejvíc svérázný tatínek), chápete jejich motivace a fandíte jim. V některých momentech si říkáte, že tohle byl chytrý nápad, jak ta konkrétní scéna byla napsaná. Více takových filmů.

CODA = Child of Deaf Adults (dítě neslyšících rodičů). Zároveň je toto slovo i termínem v hudbě, což je celkem příhodné. Příběhů o cestě za snem a vzepření se rodičům je možná mnoho, ale ne v těchto kulisách a s takto citlivým zpracováním. Ve scénách s hlucho(němou) rodinou většinou nezazní ani slovo a všechno je to jen o posunkové řeči a čtení mimiky z obličeje, a přesto to hraje emocemi a srší energií. Nutno docenit, že byli obsazeni skutečně neslyšící herci, což rozhodně není nic běžného, avšak byla jsem odzbrojena jejich výkony (Troy Kotsursi svého Oscara zasloužil). Film pak báječně dotváří svět hudby, který tvoří kontrast s němým prostředím a o to víc vnímáme propast mezi hlavní postavou a její rodinou. Provedení„You’re All I Need to Get By“a mnoho dalších písní vás chytne za srdce. AEmilia Jonesrozhodně upoutá pozornost jak herecky, tak pěvecky. Za mě tedy v mnoha ohledech výjimečný zážitek, který citlivě zpracovává téma zodpovědnosti vůči rodině i vůči sobě samému (zodpovědnost vůči naplnění vlastního poslání/snu).~(4,6★)~

Film má všechny atributy amerického filmu. Ten donekonečna omílaný americký sen, sílu rodiny i love story. Vůbec si nejsem jistá, zda by v Evropě takhle bodoval. Námětem mi hodně připomínal anglický trhák Billy Elliot (chudá rodina s absencí kulturních potřeb, očekávání vkládaná do nejmladšího potomka, který se ale jen tak nedá, a k tomu prozíravý pedagog.). Zatímco Billy Elliot ukázal rodinu v drsném sociálním kontextu, a dopředu tak nastavil trnitou cestu hlavního hrdiny, V rytmu srdce je postava Ruby, jako z rodiny jediné slyšící, stavěna do role člověka přímo zodpovědného za úspěch v rodinném byznysu. A to se mi jevilo jako přílišné tlačení na pilu. Pokud se dokázala rodina osvobodit od nákupčích, byla na tom jistě finančně o dost lépe, a mohla si tak dovolit tlumočníka. Přesto hodnotím film vysoko. Zaprvé herecké obsazení fungovalo jako celek naprosto úžasně. Skvělá (a mnou oblíbená) Marlee, skvělý Troy a naprosto boží Mexičan Eugenio Derbez. Ve všech rolích, v nichž jsem ho viděla, je tak šaškovsky dojímavý, expresivní v gestech i mimice, že ho jen těžko s někým můžu srovnat. A samozřejmě talenty hýřící Emilia Jones (to opravdu skočila z té skály ona?). Zadruhé chválím hudbu a výborně nazpívané písně. A zatřetí oceňuji, že neslyšící rodina je v tomto snímku i přes problémy v práci ukázána jako rodina držící pevně při sobě, jako subjekt, který dokáže přijmout sny Ruby, dokáže ji podpořit. Rodina hodná obdivu každého člověka, jenž (třebaže bez hendikepu) není schopen si takovou rodinu vybudovat. Jojo, tohle klišé má něco do sebe. Za mě 75%.

Od srdce pro srdcaře. Příběh o dospívající dívce, jejíž strastiplná cesta za svým snem je lemována trápeními uvnitř její vlastní rodiny. Velmi civilně a na úrovni podané, s dobrou emocionální hloubkou a silnými postavami. Navíc za doprovodu unikátní znakové řeči a možností nahlédnout do specifického světa handicapovaných. Sympatický počin bez zbytečného moralizování a přehnaného sentimentu, který pohladí po duši, ale nic legendárního se nekoná.