A co když je to láska? (1961)

Já bych o tom klidně mohl říct jen to, že jsem se s tím minul, jelikož jsem tomu prostě nedokázal uvěřit, ale to mi přijde jako zbabělé snadné odstřelení. V čem jsem teda měl problémy konkrétně? Asi hlavně v tom, že jsem čekal především zobrazení atmosféry života na sídlišti ještě v době jeho staveb, kdy už na jednom místě bydlela spousta lidí a hned vedle se stavěly další a další paneláky. Nejvíc to na mě fungovalo ve scénách brodění se blátivými stezkami nebo při přebíhání silnice neustále zaplněné ve všech směrech kamiony. Sice s drobnými problémy, ale i tak se mi ještě líbilo zobrazení komunity obyvatel jednoho paneláku jako takové "vesnice v jedné budově", jelikož to tak někde funguje dodnes a v daných místech se třeba drbe, když je někdo v problémech, tak to hned zjistí i ostatní... Takže ano, i když paneláky můžou působit jako soustava izolovaných bytů, stejně se v nich lidé mnohdy znají tak dobře, jako právě na vesnici. Jenže tady prim hrála milostná zápletka, navíc pořádně unylá a s připitomělým duem. Což jsem tušil, že zde bude jako hlavní dějová linka, ale taky jsem doufal, že bude na pozadí a prim místo toho bude hrát právě atmosféra prostředí. Stal se ale přesný opak a já tak sledoval spoustu dlouhých scén, ve kterých se ústřední dvojice seznamuje, odlučuje kvůli špatné pověsti (přičemž tady jeden útěk za školu spustí obří pozdvižení a fámy jak z nějaké echt zapadlé vesnice - a tomu jsem právě nedokázal uvěřit), pak nějak paralelně žije a je ovlivněná tím, co bylo a teď být nemůže... A mě ti dva iritovali, nálady měnili z vteřiny na vteřinu a zatímco Boris byl prostě po uši zamilovaný, Xeňa spíš všechny věci chápala po svém a úplně jinak, takže ani nevěděla, co vlastně chce. Nepřilnul jsem tedy k nikomu a spíš jsem neustále čekal, kdy ta plytká romantika konečně bude utlumena. Nebyla a fakt to na ní stálo, možná jako "krycí" žánr filmu pro mládež, ve kterém se mohly snáz ukazovat problémy sovětské společnosti, které by jinde cenzura už dávno vyhodila. V tom by mohl mít určité shodné prvky s pozdějším íránskými filmy o dětech, které o nich byly nakonec ze všech nejmíň, ale tady mi to nepřišlo zrovna vyvážené, pokud o to tedy byla snaha. V opačném případě to míjení bylo asi nevyhnutelné. Slabé 3*(24.09.2025)

Hvezda sovetske kinematografie, skvela Жанна Прохоренко zde hraje skolacku, ktera je asi zamilovana do spoluzaka. "Spravne smyslejici" spolecnost, vcetne jeji matky, ji to vsak rozmluvi a udela z ni "lepsiho" sovetskeho cloveka. Film je krasny a svym zpusobem smutny. O nic neslo, kluk s holkou si psali psanicka a jednou sli na vychazku, kde se letmo polibili. Za to se dockali perzekuce ze vsech stran. Mozna je film zamyslen jako tepani zkostnatele moralky dospelych, kteri nerozumeji/nechteji lasce prat. Ucitele, sousedi atd. Nevim. Film je pouze konverzacni, chce to dobrou rustinu. Nebo titulky. :)(21.01.2024)

Film je příběhem i vizuálně velmi poutavý. Co mne však překvapilo, tak to, že z jednoho hloupého milostného dopisu byl takový poprask, kvůli kterému měli být Boris a Xeňa dokonce vyloučeni. Je to asi dáno tehdejší dobou, neboť si nedovedu představit, že by tato situace mohla vzniknout v dnešní době.(23.01.2015)

Film zachycuje konec šedesátých let v Sovětském svazu, je o lásce mezi Xeňou a Borisem. Mají se rádi, píšou si dopisy a jednou nejdou do školy a vydají se na procházku do lesa. To způsobí ve městě velké pozdvižení a oba dva jsou málem vyloučeni ze školy. Na Xeňu se začne pohlížet jako na couru. Ta tuto "ostudu" nevydží. Schovává se doma, nejí, nespí. Začne se dokonce i vyhýbat Borisovi. Nakonec se otráví, ale nezemře. Celý příběh končí smutně. Xeňa se rozhodne definitivně opustit Borise a odjet na Novosibiř studovat vysokou školu.(31.05.2006)