Yojimbo (1961)

Je to sice klasika, ale mě to prostě moc nebere... Kurosawu jsem nikdy moc neuznával, u jeho filmů se nebavím. Téma tohoto filmu možná je naprosto tradiční až základní pro mnoho dalších filmů s "anti-hrdiny", kteří štvou dvě bandy šmejdů proti sobě, ale i když je to taková klasika, jak říkám, mě film příliš nebavil. Příliš dlouhý, málo akční, málo vtipu, vtip spíš naivní... souboje výborné, ale jsou snad jen tři... Spousta výborných herců... ale prostě... bohužel tohle jde mimo mě.../55%/

Letterboxd TOP500 Random Roulette - #164Yojimbo prichádza do malého mestečka ovládaného dvoma znepriatelenými gangmi. Rozhodne sa ich proti sebe zahrať, aby ich oboch oslabil a očistil mesto od ich vplyvu. Toto je môj druhý film odAkiry Kurosawy. Vo výsledku to bolo dobre zrežírované. Kostýmy boli pekne navrhnuté, soundtrack sa dobre počúval a aj dej ma väčšinu času bavil. Miestami som tam cítil nádych westernu. Hlavný hrdina mal dostatok charizmatu a hereckého umu, aby ma na obrazovke dostatočne dlho udržal. Prekvapivo ma to bavilo :)7.5/10

Po letech zvyšuji na neoddiskutovatelný a plný počet - je to vskutku mezník a čistý skvost a jak tu říká stub, bez něho by další kinematografie nejspíš vypadala jinak. Mifuneho dominantní nástup na finální zteč je dech beroucí.. Za sebe přidávám, že jsem si nezvykle výrazně užil hudební a zvukovou stránku filmu a roztomilý výkon Tatsuyi Nakadaie v pro něj ne úplně typické herecké poloze. A neobvykle mě tam fascinovala geometričnost nebo prostorová kompozice nebo jak to nazvat některých scén a obrazů, zajímavé momenty..

Kurosawou nejsem příliš políben, neb jsem se při posledním shlédnutíRudovousev kině v cinetece Nuevo León až příliš líbal jiným způsobem, s jeho tělesnou stráží, případně ochráncem (用心棒) jsem byl však namotivován napravit můj starý kinematografický rest jak ohledně tohoto režiséra, tak i tohoto filmu oblíbeného u fanoušků filmu, které respektuji. Po shlédnutí mohu konstatovat, že byl můj respekt vůči nim stvrzen japonskou krví, zároveň však nepůjde o můj šáleksaké, což však může být jednoduše napraveno bližším pohledem do japonské kultury. V Jódžimbovi neskutečně cením především nádhernou atmosféru poctivého historického filmu a ulic zkaženého japonského městečka (zde však hraje roli i očividný exotismus), labužnický pes na uvítanou je pak jen špička ledovce. Cením bojové schopnosti anonymního Sanjura, ačkoliv se jimi na můj vkus mírně šetřilo. Cením obecně to kulturně nekulturní prostředí, jednoduchý, ale bohatý děj, mnohé záběry, záporáka s revolverem, ohyzdně a neskutečně dobře vytipované herce, především pak charismatického protagonistu - ronina. Nemohu se však přenést přes nepřehlednost danou dávkováním cizokrajných jmen (culpa mea, nikoliv filmu) a nepřehledně ukázaný spor prezentovaný především tím, že dvě skupiny šeredů vyšly na náměstí a divně se na sebe koukali a šlus (culpa filmii, nikoliv nutně moje). Snad proto mě film pořádně chytil až na samotném konci.

Další z řady zásadních Kurosawových děl z prostředí samurajů. Tentokráte zasazený do období Meiji. Téměř všechny aspekty filmu jsou dovedené k dokonalosti. Protagonista je velkou neznámou po celou dobu filmu, takže divák je cíleně udržován v nejistotě, jak se zachová . Postupně se odhalují jeho morální kvality, které by sám ale chtěl možná více upozadit. Antagonisté jsou všichni, kteří malomyslně sklouzli do povrchnosti západní a kapitalistické kultury a bezmyšlenkovitě odhodili tradice a morálku. Kamera pracuje často ve velkých celcích zaměřených na hlavní ulici městečka s tím, že celý obraz je proostřený, až na pár výjimek. Ocenit je třeba především blocking jednotlivých prvků mis-en-scene, které hovoří jen samým svým rozmístěním v obraze. Zvuková stránka filmu je výrazná a především hudba v některých scénách přímo reaguje na dění na obraze. Nesmí chybět slavný Kurosawovský swipe-cut. Příběh jasně podává to, co chce a činí tak skrze velmi precizně budované obrazy. 95%