Ztracená milenka (1978)

Čím si zrovna prechádza postava Juliena Davennea, tomu podobne akurát čelím i ja osobne, a tak sa viem tým pádom do neho vcítiť, čo práve prežíva, a tak sa na tomto mieste, miesi realita s fikciou, čo tiež podtrhuje a zdôrazňuje i mimoriadne náročné spracovanie, ktoré François Truffaut stíha koordinovať hneď dvojnásobnými možnými smermi, a to konkrétne pred i za kamerou, ale ešte si film zaštítil scenáristicky aj produkčne. Totižto si zvolil dosť smutný, až melancholický štýl rozprávania, obalený do pochmúrno-depresívneho hávu, a tak teda dopredu všetkých divákov varujem, aby rozumne uvážili, či sa vôbec púšťať do pozerania takto ťažkého filmu, ktorý by vám mohol spôsobiť nejakú, prípadnú ujmu na zdraví...? Pokiaľ sa trebárs nachádzate v rovnakom rozpoložení, ako i protagonista Julien, tak to predsa skúste, i keď určite nebudete so všetkým súhlasiť, čo tento novinár praktizuje, no v opačnom prípade, by som to ostatným ("asi") neodporúčal, keďže by to tak nevedeli vnímať, ako sa na danú tému patrí...? Áno, film pojednáva o smrti, ktorou je mimochodom táto postava nadmieru posadnutá, až vytláča všetko ostatné, čo k životu následne prislúcha, kedy by som mu pravdepodobne, ako momentálne žijúci poradil, a zároveň ho i povzbudil, že trebaísť nejako ďalej, no zase na druhej strane ale netuším, či by ma chcel akokoľvek počúvať ? Zoznámenie sa so sympatickou Cecíliou Mandelovou, by mu vskutku mohlo vniesť viacej svetla do jeho terajšieho psychického stavu, čiže by sa nakoniec mohol spamätať ? Recenzent ponúka viacero otáznikov, kedy by sa mohlo zdať, že vďaka renovácii kaplnky, by som mohol nájsť vytúženú odpoveď. Totiž až v poslednej minúte, sa o tom rozhodne, t.j. vydržať do konca sa oplatí ?

Zelený pokoj, jedna z podob člověka při nadvládě Thanata a vytěsnění Érota, předkládá extravagantní uchopení pojmu věrná láska. Tato krajnější poloha si drží i své pevné morální zásady.Zelený pokojje přípravou na smrt a smíření se s ní. Zelený pokoj je existencionální romantismus a samotnému existencionalismu se vzdaluje.Zelený pokojje posedlost vlastní bolestí. Hlavní postavou thanatské ódy je novinář Julien Davenne (sám režisér François Truffaut), velmi obratný pisatel nekrologů. Smrt a věrnost obklopují celou jeho intimitu vnitřní i vnější. Systém zásad je ochranným valem, kterým obrnil svůj navždy raněný vnitřní svět. Strach odmítl nová citová pouta a vrhl se na pietní vzpomínku. V souvislosti se zkázonosnou silou světové války dostává obsese intimním Thanatem svůj pochopitelný význam. Hlavní ženskou postavou je Cecilia Mandel (velmi zajímavá Nathalie Baye), pracovnice aukční síně. Transcendentní prožitek je spojuje, význam a rozsah piety naopak rozděluje. Život, či smrt, láska, či truchlení? Z dalších rolí: vlídný šéfredaktor a Julienův nadřízený Bernard Humbert (Jean Dasté), Julienův hluchoněmý chráněnec Georges (Patrick Maléon), Julienova laskavá hospodyně paní Rambaud (Jeanne Lobre), zásadovým Julienem zavržený nejlepší kamarád Paul Massigny (Serge Rousseau), překvapený biskupův tajemník (Antoine Vitez), či Julienova manželka Julie (Laurence Ragon).Zelený pokojnečeká na rozhodnutí.Zelený pokojje přípravou na smrt.Zelený pokojje filozofickou rozpravou.Zelený pokojje strach před další bolestí. Život, smrt, čemu a v jaké formě dát přednost?

Tento Truffautov minimalistický počin si vzal na mušku tému, ktorá sa majstrovi akosi vymkla spod kontroly. Alebo lepši povedané ani ju poriadne neuchopil. Téma akou je uchovávanie hodnôt a spomienok na mŕtvych, či porovnávanie lásky medzi mŕtvymi a živými si vyžaduje niečo podstatne hlbšie. A aj keď film nenudí, lebo scenár a réžia pristupuje ku každej minúte filmu zodpovedne, tak v podstate nič prevratné neponúka.60%.

Vrchol Truffauta jako filmaře.

Spolu s Příběhem Adély H. asi nejhorší Truffautův film, námět je dobrý, ale příběh a myšlenka přestávají po chvilce zajímat, režisér se kochá ve svých / pro diváka neviditelných a nepřístupných / vzpomínkách a plakání. Drží se absurdní myšlenky /umocněné rukou mrtvé/, že mrtví v nás žijí dál.