Kapesné (1976)

Tento francouzský film ze 70. let mi byl donedávna zcela neznámý a jelikož je dostupný v CZ dabingu, rozhodl jsem se ho shlédnout. Nijak zvlášť mě ale nezaujal, už od počátku spíš nudil. Nejspíš je to tím, že film absolutně postrádá jakýkoliv příběh či nosnou dějovou linii, skládá se pouze z krátkých, na sebe nijak nenavazujících epizodek, které prožívají děti, jejich rodiče a učitelé. Hodinu a půl se děj nikam neposouvá, pouze těsně před koncem se dozvíme, že jeden z žáků je doma fyzicky týrán, což je na takovou stopáž žalostně málo. Navíc český dabing je naprosto příšerný a amatérský. Možná kdyby se dabingu ujala ČT, mohlo to laťku alespoň trochu zvednout, jenže to od kavárníků očekávat nelze, ti už dabují jen komerční braky. Nezávislé filmy vysílají pouze s titulky, aby jim zbyly prachy na vyprodukování každoročně nových anti-komunistických filmů na objednávku modrých strak. Velmi slabé 2 * a30%.

...O rodičoch a deťoch školopovinných, keď sa režisér prostredníctvom tohto mimoriadne „osobného filmu,” vracia do detských liet, konkrétne a najmä do školských lavíc, aby si proste zaspomínal na staré, dobré časy so samýmihuncútstvami, pričom si zároveň myslím, že zo všetkých postáv, vystupujúcich vo filme, má zrovna najbližšie k „intelektuáloviPatrickoviDesmouceauxovi”, t.j. k danému charakteru, ktorý má v skutočnosti, teda v reálnom živote, naprosto identické priezvisko, z čoho snáď automaticky srší neuveriteľná autenticita, keďže to v takomto duchu pokračuje i (na)ďalej... Dokonca by som ešte pridal i ďalšiu postavu v podobe „problémového jedinca”Juliena Leclouea, čo mi zase priam evokuje - určitú odvahu, ktorú si François Truffaut, následne pretavil do svojich celevočerných filmov. Podľa predchádzajúcich skutočností by sa práve teraz mohlo vskutku zdať, že dospeláci sú odsunutí na vedľajšiu koľaj, kedy by mohlo zdanie väčšinou klamať, ale niečo na tom pravdy predsa bude, pretože zvyčajne pôsobia, ako „dekorácie”, len akási výplň určitého priestoru, kde napríklad taký profák Jean-François Richet,  i napriek tejtofaktickej poznámke, jednoznačne mal niečo do seba. Najviac pozornosti sa ale dostáva hore spomenutým postavám a mnohým ďalším, pritom najzaujímavejším príbehom sa rysoval byťI-B-Aten Julienov, čo sa nakoniec aj potvrdilo, na čo sa treba zamerať, no možno s rozpačitým dodatkom na záver. Zo sledovania počinu, ktorý mi miestami pripadal, ako „dokumentárne ladený film”, mámnadštandardnepozitívne dojmy, lebo tomu skrátka nechýbala ani tá najmenšia úprimnosť, akú si vôbec dokážem, (ja) divák, predstaviť, a o to je to potom cennejšie, čo sa dnes už nevidí...

Ta nedějovost mi sice vadila (ačkoli teda na začátku něco začne a na konci to nějak skončí, ale nedá se o tom ani říct, že by to šlo odněkud někam...) a nějaké pevnější vedení jsem v tom taky postrádal, ale i přes to mě to dokázalo bavit a všemožně nápaditými scénami bavit - hlavně u těch, které by se jednoduše mohly zvrtnout v těžce depresivní drama, tam bych vtipnou a pozitivní pointu nečekal ani náhodou. Navíc je to celé dost milé a děti se tu chovají skutečně jako děti, ani ne přehnaně šíleně, ani ne přehnaně chytře, prostě fakt jako děti. A na tomhle realistickém vykreslení příběhu z života dětí a jejich rodičů to stojí především a také díky tomu Kapesné velmi dobře funguje. Řeč učitele v závěru při předání vysvědčení a vypuštění dětí do letních prázdnin to navíc krásně shrne a uzavře. Jen teda ta část o volebním právu mi přišla úplně mimo, ale záleží, jak moc ji Truffaut myslel vážně a jak moc jen jako nevinné zamyšlení. Spokojenost z mé strany tu ale určitě je a Truffaut mě opět nezklamal. Vůbec mě těší, že se za svoji kariéru pokoušel o tolik různých typů filmu a nejen, že do nich vždycky dal svůj osobitý styl, ale hlavně se mu tyhle "experimenty" skoro vždy vydařily nadprůměrně. I takhle se pozná skutečně dobrý a talentovaný režisér :-) 4*

Částečně autobiografická sbírkaanekdota příběhů o dětském světě. Lehce zabarvený, zábavný, přirozený a okouzlující příběh s mimořádně citlivým a detailním porozuměním a schopností vcítit se do pocitů dětí, kteří teprve objevují nástrahy a krásy okolního světa, a běžně zažívají osobní problémy, které máme tendenci přisuzovat pouze dospělým.

"Gregory udělal bum.. :D" Páni, některé střípky ze života malých i velkých děti provádějících všelijaké lotroviny, byly až stěží uvěřitelné... Přesto to bylo po většinu času vcelku zábavné. Navíc jsem si užíval moc příjemnou hudbu. Filmu podle mě trochu chybí nějaká pevnější dějová kostra, která by jej více držela pohromadě. Moc mi pak nesedla závěrečná část, kdy film náhle zvážněl. Zbytečně patetický mi pak přišel monolog učitele, v němž mj. hovoří o tom, jak je"život těžký ale krásný, proto na něm lpíme."Já bych tedy na těch smutnějších tónech v případě tohoto filmu zas tolik nelpěl....