Muž, který měl rád ženy (1977)

"Nechcešmilovaťaodmietašbyťmilovaný.Aleprostemiluješsamotnúmyšlienkulásky."Príbeh muža, ktorého neodolateľne priťahovali ženy a rovnako neodolateľne boli ženy priťahované k nemu. Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že jeho schopnosť získať v podstate ktorúkoľvek ženu, ktorá sa mu zapáči, by mu mohli podaktorí menej šťastní muži aj závidieť. Ako sa však postupne ukazuje, ide pre neho skôr o prekliatie, než dar - nepozná, čo je šťastie, či láska, takmer nikdy sa neusmieva a napokon sa mu to naháňanie sukní aj stáva osudným. Za najväčšie nedostatky filmu považujem to, že je poriadne uvravený (to vo filme nemám veľmi rád) a nesympatického hlavného predstaviteľa Charlesa Dennera (Bertrand Morane), ktorý na mňa ako veľký zvodca vôbec nepôsobí (povedal by som, že je vyslovene škaredý a nie som v tom názore osamotený). Medzi jeho ženami ma najviac zaujali Brigitte Fossey (Geneviève Bigey) ako vydavateľka s veľkými presvedčovacími schopnosťami (ani sa nechce veriť, že to je to malé rozkošné dievčatko zoZakázaných hier (1952)), Nathalie Baye (Martine Desdoits), známa aj z filmovAmerická noc (1973)aChyť ma, ak to dokážeš (2002)a pôvabná Sabine Glaser (Bernadette), ktorej to v uniforme náramne sekne. Čo sa samotného príbehu týka, po takej pomerne dlhej monotónnej fáze, kedy sa vystrieda množstvo žien (a ja sa často medzi nimi strácam), prichádza veľmi vydarený záver s peknými pointami. Tak či tak, môj obľúbenec François Truffaut má celé množstvo lepších filmov, ktoré si opätovne pozriem omnoho radšej, než tento "francúzskyVrchní, prchni!"."Je plná rozporov. Neviete, čo si o ňom myslieť. Je chorý, maniak, patologický prípad, sklamaný romantik?“ "Jetolenmuž!Jepravda,žeknihajeplnározporov.Alekeďžejeknihaorealite,jezrejmé,žetosúrozporyživota.“

„Všichni vaši přátelé jsou bývalé milenky. Kdyby ta pohovka mohla mluvit, vyjmenovala by telefonní seznam.“François Truffat zvolil nepochybně zajímavé téma. Charles Denner mu ústřední postavu skvěle odehrál a navrch své vyprávění ve filmu obdařil krásným hlubokým hlasem. Žel s postavou muže nemocně posedlého touhou svádět spoustu žen, které si vyhlídne, jsem měl docela problém a sledovat jeho nekonečné avantýry pokaždé s jinou ženou nebylo vždy pro mě snadno stravitelné. Ještě úvodní pátrání po jméně slečny dle poznávací značky vozu mě velmi bavilo. Hlavní problém nastal, když se děj posunul do cyklicky monotónního stereotypu. Menší zásah, kdy mě film konečně přikoval, se začal pro mě konat až s pasážemi, kdy se Bernard stává spisovatelem autobiografické knihy o svém životě. Linie kolem psaní, přepisování a pokusů o vydání knihy včetně nasledující známosti to pěkně oživila, začala dodávat příběhu nejeden osvěžující moment (ať už černobílé sekvence z dospívání nebo jedna z klíčových dramatických scén u doktora) a líbila se mi v její souvislosti i ona myšlenka přetavit barvité, leč rozporuplné životní zkušenosti v důstojnou stopu po svém životě. V poslední třetině, kdy tato linie dostává nejvíc prostoru, mě Truffautův snímek dost uhranul, ale silné 3 hvězdy jsou stejně maximum, které aktuálně dokážu zpracování příběhuMuže, který měl rád ženyve výsledku dát.[70%]

L’Homme qui aimait les femmesje názov knihy, ktorú napísal snáď najväčší zvodca žien od čias nechválne známych sukničkárov Giacoma Casanovy a Dona Juana, tentokrát menom Bertranda Moranea, ktorý sa o „nežnom pohlaví”, vyjadruje vskutku nadštandardnou citáciou, veď posúďte sami: „Ženské nohy sú kompasy, ktoré sa prechádzajú svetom krížom krážom a dávajú mu rovnováhu a harmóniu,” pritom hneď úvodná scéna predznamenáva mimoriadne smutnú udalosť, vzťahujúcu sa práve na „poslednú cestu” Bertranda Moranea. Momentálne sa síce nachádzam na konci cesty tohto protagonistu, keď som ďalej zvedavý nielen na to, čo jej predchádzalo, t.j. ako k tomu vlastne došlo, teda konkrétne za akých okolností, ale najmä ma obzvlášť zaujímal obsah tejto vizuálnej knižky (časť jeho života), ktorú som si mimochodom počas sledovania i dôkladne prečítal, keďže mi režisér ponúkol množstvo užitočných stránok samých retrospektív, vďaka čomu som sa postupne zoznamoval s týmto „sympatickým záletníkom”, ktorý obšťastnil toľko nevšedných žien, až sa obyčajnému človeku poriadne zatočí hlava, čo chce mať vzťah len s jedným partnerom, čiže pre potenciálne páry sa jedná o nevhodné spestrenie akéhokoľvek večera ?! No na druhej strane si zase myslím, že je film i napriek tomuto "handicapu" vhodným pre akékoľvek poblikum, keď si v ňom každý určite niečo nájde, a to pritom ani nezáleží na tom, či je divák akurát sám/sama, alebo zadaná, zasnúbená, vydatá, rozvedená, či povedzme i vdova a podobne aj v opačnom ponímaní, keďže všetky tieto vedľajšie, ženské postavy, sa vyznačujú najrôznejšími vlastnosťami, ktoré hlavná postava v podaní Charlesa Dennera dopredu netuší, a o to sú jeho reakcie zaujímavejšie, čomu tiež dopomáha i samotná forma, ktorú si Truffaut so svojim dvorným kameramanom Almendrosom zvolili, a súčasne dotiahli až do konca, čo je vôbec z môjho pohľadu značne radostný dôvod na samotné sledovanie a vychutnávanie si jednotlivých záberov medzitým. Herec podáva jednoznačne svoj najlepší výkon, čím mám na mysli, že si kradne film len pre seba, i keď je obklopený množstvom šarmantných francúzskych herečiek, trebárs Brigitte Fosseyová, Geneviève Fontanelová, Leslie Caronová, atď. Na základe predchádzajúcich skutočností, sa napokon vyrysovalo plné hodnotenie, ktoré si podľa mňa tento excelentný počin zaslúži.

Jak by vypadal McQueenůvStudnatočený o 4 dekády dříve? Asi nějak takhle. Truffaut natočil film, který by z dnešního pohledu získal jedno velké "me too". Narozdíl od syrovéhoStudutotiž posedlost sexem poetizuje. V 70. letech naprosto očekávaný a společensky přijatelný postup, který by dnes pravděpodobně neprošel. Na druhou stranu oceňuji, že Truffaut i přes nezpochybnitelnou adoraci objektivizace ženského těla nechává hlavního hrdinu při určitém úhlu pohledu trpět, akcentuje jeho nezdravou posedlost a filmu tak dodává vícevrstevnatý rozměr. 7/10

Muž, který měl rád ženy, to je mužská sebeironie a černohumorná komedie. Truffautova filmová estetika nepřipouští laciné podbízení, nastavený nadhled příjemně ovívá jižním větrem a pojem láska dostává zcela jiný definující rozměr. Vyjadřují se myšlenky, postoje, nálady. Především vnitřní citové rozpoložení svůdníka zprostředkovává strhující náhledy do stavů transu a nutkání, která pohání zuřivě vpřed a nikdy nedovolí zastavit. Zhmotnělá niterná posedlost nabízí emoce a psychoanalýze vystavená tajemná zákoutí lidského citového chvění, jejichž skutečnost se nesnáší s předsudkem. Ironizující nadhled zjemňuje pohyby těla i příběhu, nezbedně si pohrává, zanechává neklid a hlasitější vlnu posedlosti. Hlavní postavou montpellierské ódy záletníka je Bertrand Morane (dobrý Charles Denner, jako mladík Michel Marti), pracovník leteckého výzkumu. Milovník ženské krásy ve své formě lásky je téměř neustále zmítán neklidem duše. Spokojenost je jen chvilkovým stavem, hned pomine a cynický osud mu předhazuje nové a nové výzvy a specifika osobní identifikace, mravokárcům navzdory. Neschází elegantní freudovské zdůvodnění, extravagance lásky je všude kam se podíváš a nahlédneš. První důležitou ženskou postavou je Delphine Grezel (šarmantní Nelly Borgeaud), hysterické stvoření s potřebou eroticko-společenského nebezpečenství. Teatrální divokost je klíček k bohatství libida. Další důležitou ženskou postavou je Geneviève Bigey (zajímavá Brigitte Fossey), atraktivní editorka knižního nakladatelství. Vylíčenou atmosféru vítá v perspektivě profesní i osobní. V důrazné vznešenosti milostného dobytí a podlehnutí lze nalézt neopakovatelnou velkolepost života. Trojlístek uzavírá Véra (zajímavá Leslie Caron), první a osudová Bertrandova láska, která se vytratila v nedorozumění mládí a destrukci naléhavosti. Výraznější postavou je Hélène (příjemná Geneviève Fontanel), provozovatelka butiku se slabostí pro zajíčky. Z dalších rolí: vypátraná Martine Desdits (Nathalie Baye), velmi vstřícná zaměstnankyně autopůjčovny Bernadette (Sabine Glaser), recepční a bývalá servírka Liliane (Nella Barbier), Delphinin důvěřivý manžel (Marcel Berbert), knižní vydavatel Betany (Roger Leenhardt), mladá atraktivní chůva Uta (Anna Perrier), či Bertrandova přezíravá matka Christine Morane (Marie-Jeanne Montfajon). Hravé, ironické, svěží, zábavné. Za nejsilnější momenty považuji rozpolcené pocity muže, který chce v touze milovat všechny. Je to hledání ideálu, horečnatě neklidné až zběsilé. Posedlost hledání. Cíl byl minut na samotném počátku, ostatní je jen snaha o přiblížení se ideálu. V ironickém nadhledu je to stylové podání.