Poslední metro (1980)

Herecké umenie v čase nacizmu vo Francúzsku. Vynikajúce stvárnenie doby, proste sa točilo aj keď vonku zúrilo zlo. Cenzúra a antisemitizmus je všade, ale my to skúsime aj cez nejaký pasívny odpor.TruffautpoAmerickej nocidruhýkrát zabŕdol do zákulisia svojho remesla, ale tentokrát celkom inak. Parížska okupácia v útrobách divadelných dosiek, kde je svet iný, a predsa taký ovplyvnený vonkajškom.

Kdyby ti nabídli roli v Židu Süssovi, vzala bys to? / Jo, ale pro Francouzku tam není role.Truffaut se pokusil udělat pro divadlo něco podobného, jako udělal pro filmAmerickou nocí- s tím rozdílem, že o divadle nevytvořil divadelní hru, nýbrž (opět) film se silnými divadelními prvky.Metronabízí příslušníkovi národa, který má s okupacemi řadu zkušeností, příležitost porovnat reakce na potlačení suverenity. Je jaksi příznačné, že Francouzi doplňují odboj návštěvami divadelních představení. Navzdory žertům ohledně sklonů Francouzů urychleně kapitulovat, budí tato reakce respekt. Truffaut uspěl možná lépe, než když zkoumal nějakou dramatickou formu poprvé. Oděl film o divadle kostýmy a ohraničil kulisami a obsadil herci zřetelných divadelních kvalit. Snad kvůli Němcům v hledišti, možná kvůli tomu, že divadlo miloval spíš zpovzdálí než tělo-na-tělo jako kinematografii, není film taková legrace a naznačuje, že režisérovo srdce možná bylo/bilo jinde, než by se mohlo zdát.

François Truffault potřetí a zatím to bylo nejslabší. Filmy Fahrenheit i Americká noc měly originální pojetí, větší myšlenkovou hloubku a dokázaly mě lépe vtáhnout svou atmosférou. Co na nich chválím, mohl bych Poslednímu metru vyčítat. Vzhledem k zasazení děje do válečných let do Francie jsem očekával dramatičtější příběh, více vyhrocených situací, větší napětí a něco, co by ve mně zanechalo silnější vzpomínku. Hrůzy druhé světové války mi přišly v podání téhle divadelní party někdy jak v mlžném oparu. Jako by byla válka neskutečná, či šlo jen o nějakou hru. Hlavní protivník, v podobě německého divadelního kritika, byl nějaký protivný strýc, od kterého hrozila maximálně špatná recenze divadelního představení. Nepřesvědčil mě ani zbytek osazenstva, či spíše postavy filmu, protože samotné herecké výkony byly dobré. Bernard se chce jen každé ženské dostat do kalhot, Marion se sice strachuje o svého muže ve sklepě a bez viditelných emocí řídí divadlo, ale jinak má také své výstřelky a zbytek postav je nevýrazný. Fajn postavou byl jen divadelní údržbář (Maurice Risch – jeden z četníků), který stál nohama pevně na zemi (v období války si zajistil šunku :-)) a jako jediný dokázal i pobavit. Řemeslně to sice není špatný film, ale kvůli výše uvedeným výhradám, jsou to jen hodně slabé tři hvězdy.

"Stoji tu, že sú vo Vás dve ženy." "Možno, ale ani jedna z nich nemá chuť s Vami spať."Dráma z parížskeho divadelného prostredia počas nemeckej okupácie, zaradená do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Napriek krušnej dobe, v ktorej sa odohráva, má príjemne odľahčenú atmosféru, naplnenú typickým Truffautovým láskavým humorom (zábava proste musí byť aj v najťažších časoch). Páči sa mi, ako je to divadelné prostredie krásne využité, ako je skutočná dráma zručne zasadená do drámy divadelnej, ako pekne sa prelína divadlo a realita. Je tu viacero sympatických postáv, z ktorých každá zažíva svoj ľudský minipríbeh. Herecky dominujú výborný Gérard Depardieu a predovšetkým Catherine Deneuve, ktorá je doslova fantastická. Výborná je dejová línia so skrýšou pod divadlom (perfektný nápad so sledovaním predstavenia), no a úplne skvelý je záver filmu s prekvapivými zvratmi a s vtipnou komediálnou vložkou."Divadlo je rovnaké ako záchod, alebo cintorín. Keď tam musíš, tak tam musíš."

Poslední metrocoby Truffautův film z divadelního prostředí asi není tak ikonickou záležitostí oproti režisérově filmu o natáčení filmuAmerická noca to v rámci obsahu zejména spojením divadelního tématu se specifickou érou 2. světové války, nicméně nadchnout mě dokázal téměř stejně. Velice mě tu upoutal náhled do zákulisí divadla s osobitými vedlejšími postavami (např. v případě „lidového“ tlustého inspicienta), kdy zároveň vedle dění na jevišti v rámci zkoušek i představení ještě zažíváme neobvyklé zabydlení důležité divadelní osobnosti v zaprášeném sklepu, který se stává pro židovského režiséra a majitele divadla onímposledním metremzáchrany před nebezpečnou situaci holokaustu za nacistické okupace. Retro atmosféru válečné Paříže zvlál Truffaut za pomocí Deleruovy i dobové hudby též na jedničku a byť snímek přes závážné téma plyne dlouho v relativně pohodovějším duchu, v druhé polovině dokáže napětí stále více houstnout. Můžu tedy říct, že miPoslední metroběhem víc než dvou hodin nabídlo skutečně atraktivně nabité drama. Nejvíc mě dostalo zpracování závěrečných vyústění, jak zhuštěním několika dramatických prožitků na krátkém prostoru, tak jednou nečekanou mystifikací, kdy zdánlivě reálná scéna s odstupem času představuje (jak zjistíme až dodatečně) pouze nový sehraný jevištní akt. Catherine Deneuve mi opět potvrdila, že dokáže svou přítomnost na plátně nabýt stejně tak jako půvabnou krásou i skvělým výkonem (byť zdaleka ne každý z filmových počinů jí to takhle umožnil). U Gérarda Depardieu mi asi jako úspěch postačí, že mi tu ještě zamlada skoro vůbec nevadil, nakolik mě však výrazněji upoutali v nezvyklých režisérských postavách výborní Heinz Bennent a můj oblíbenec Jean Poiret.[90%]