Ukradené polibky (1968)

Kdysi na koleji jsme měli „kámoše“, říkali jsme mu Krmič. Proč? Protože si strašně rád si vymýšlel, možná ne, ale vypadalo to tak. Už během studují pracoval v prestižní firmě, dělal na projektech. Strašně mi připomínal hlavního hrdinu filmu, taky byl takový Krmič. Jinak co umí Truffault dokonale je odvyprávět krásně obyčejné příběhy obyčejných lidí.

Nevíte proč vás lidí nemají rádi? Najměte si soukromého detektiva a šikovného prodavače v jednom. Hlavně však nenápadně, takže s "výběrovým řízením". Až překvapivě komediální Antoine Doinel, dokonce tak nějak po formanovsku, takže stále v rozumných mezích kterým drama opravdu nechybí. Z děje je cítit i komplikovanější dětství, pomáhá tomu forma vyprávění, které působí jako pospojované z jednotlivých příběhů, s čímž je svou nestálostí a roztržitostí lehce v rovině i sám Antoine. Líbí se mi posun k barvě, příběhu neubírá na reálnosti a více sedne jeho lehce romantickému vyznění.

"Bolsomudelostrelectva." "Skvelé!Milujemveľkézbrane!"Príjemná komediálna romantická dráma s typicky ľudským Truffautovým rukopisom, ktorá zahreje pri srdci i vyvolá úsmev. Hlavný hrdina Antoine Doinel (Jean-Pierre Léaud) je síce poriadny trkvas (čo mi aj trochu bránilo, aby som sa s ním plne stotožnil), ale inak celkom sympaťák. Ale tie francúzske devy, ktoré sa okolo neho motali!"Je len jeden spôsob, ako sa naučiť anglicky: v posteli s Angličankou."

Takový pohodový filmeček. Od Françoise Truffauta jeden z těch, kterým jakoby slavný režisér ani nic hlubšího moc nesděloval, jen prostě bavil diváka na téměř klasický způsob, tedy příběhem se zajímavými postavami a někdy i nečekaným vyústěním... a mě ty trampoty jednoho mladého smolaře, který za krátkou dobu vystřídal tolik různých povolání, zapletl se s nejrůznějšími lidi včetně záhadného kouzelníka i úchylného slídila a přitom se přepotácel řadou zkušeností i trapasů, většinou hodně bavilo sledovat. Jen by mě možná více zajímalo, jak se Antoine po nezdarech v obchodě s obuví dostal z ničeho nic k opravování televizorů, dokonce jako soukromník s vlastním vozem, jak začal vůbec technice rozumět a čím si prošel, než mu vůz a nářadí vůbec svěřili... Ovšem náhled do profese soukromého detektiva a úřadu s detektivním podnikem je zde nesmírně zábavný a poutavý, hodně se mi líbila scéna s Michaelem Lonsdalem coby podivným klientem a také postava starého šéfa. O něco méně mě braly některé delší romantické scény, ale na poutavosti filmu a celkové atmosféře ani těmi Truffat naštěstí moc neubral. Celý film vyniká příjemný kouzlem, nenuceným humorem a přirozeným výkonem Jeana-Pierra Léauda. Spokojenost.[80%]

• Aj absolvovanie vojenskej služby by saAntoineovi Doinelovijednoznačne (za)počítalo do dôchodku, ale nakoľko bol ešte veľmi mladým, tak zatiaľ nad týmito všetkými súvislosťami doposiaľ poriadne nerozmýšľal, a tak sa radšej nechal, povedzme, úmyselne prepustiť z armády, a to možno iba kvôli tomu, aby mohol byť so svojou veľkou láskouChristinou Darbonovou?  A síce nebol žiadnym povaľačom, ktorému by sa nechcelo pracovať, no počas sledovania tohto filmu, som si mimochodom stihol všimnúť, že vystriedal niekoľko zamestnaní, čiže by sa najskôr mohlo zdať, že je buď len prelietavým vtákom, ktorý skrátka nikde dlho nevydržal, alebo si proste svoje povolania nevykonával podľa zamestnávateľových predstáv, a či dokonca jestvuje i tretia a pravdepodobnejšia možnosť, že predchádzajúce, obidve varianty, mali toho predsa viac spoločného, než by divák na prvý pohľad mohol vôbec pripustiť. V podstate, nebyť tej jeho priamej "vrtkavosti", tak by celá a nasledujúca línia vzťahov i udalostí, bola sotva takto strašne zaujímavou, ako zrovna v inakšom prípade, keďže jedna vec bola naviazaná na tú druhú, vďaka čomu som sa postupne presúval celým týmto špecifickým dianím, a to až rovno na samý koniec, kedy som bol vskutku dosť spokojným, čo mi nakoniec táto svižná "truffautovka" ponúkla. • Zrejme za to vďačím najmä samotnému obsadeniu, kedy hereckého predstaviteľa Jeana-Pierrea Léauda, je zakaždým naprosto fascinujúce sledovať, pretože mu prislúcha nálepka režisérovho „alter-ega”, tým pádom sa do filmu zamiešala i určitá autenticita, ktorá mi imponuje. Aj ostatní herci/herečky vo vedľajších úlohách, tomuto protagonistovi zväčša zručne sekundovali, tj toto kvarteto: André Falcon a Michael Lonsdale, a zase na opačnej strane Claude Jadeová a Delphine Seyrigová, čo bolo rovnako pozoruhodným zistením. •Samozrejme, že by si dané postavy bez kvalitného scenára ani neškrtli, k čomu sa tiež pridalo i spoľahlivé, režijné vedenie, kde som mal presne taký dojem, že tu nenachádzam príliš veľa prebytočných scén, čo ma čoraz viac utvrdzovalo iba v tom, že som bol súčasťou čohosi hodne vynaliezavého, na čo by sa rozhodne nemalo zabúdať.