Láska na útěku (1979)

Milé ukončení série pěti filmů, ale tento díl je přeci jen nejslabší. Těch vzpomínek a scének z předchozích snímků je celkem dost, obzvláště když jste si čtyřku a trojku pustili před pár dny... Povedl se příběh s poslepovanou fotografií, rovněž titulní píseň je nádherná. Fakt, že záběry hádky Antoina a té malířky jsou z filmu "Americká noc", je někde mezi genialitou a vykrádáním sám sebe...

Se závěrečným dílem pentalogie o Antoinovi to je složité. Na jednu stranu má nostalgickou atmosféru, opět skvělého Léauda, jeho konec dojme a všechny nové záběry jsou stále ten skvělý Truffautův styl jako z přechozích dílů, jenže na druhou stranu se pořád nedokážu smířit s tím, že Truffaut natočil clipshow. Ani nevím, jestli už v době vzniku filmu ten výraz existoval, když se proslavil až později v různých seriálech, coby epizoda sestříhaná převážně ze starých dílů. Právě i v seriálech ten formát působí nudně, jako zbytečná hromadná připomínka best of scén, která tam je jen proto, že tvůrci zrovna neměli nápady - a jen málokde s tím umí skutečně pracovat, ačkoli mě napadá jen epizoda The Final z Gumballa. Truffaut to ale pojal pouze vzpomínkově, bohužel ještě takovým způsobem, že staré záběry tvoří minimálně polovinu filmu. Každopádně ano, určitý punc velkoleposti to má, jen se pořád sám sebe ptám, proč zrovna takhle nesoroudě a s přehnaným množstvím flashbacků. Být to finále nějakého současného seriálu, rozhodně bych nebyl tak přívětivý... 3*

Slalom mezi krásnými dívkami? Sólo běh proti štafetě dívek? Na útěku není láska, a pokud ano, potom nemá kam utíkat a ze své podstaty ani nemůže. Jean-Pierre Léaud je jako vždy dokonalý, bohužel dokonalý pořád stejně. Antoine Doinel není zamilovaný, na něco takového má sotva čas. Vytvořit "časosběrný dokument" z Doinelových slalomových tyček považuji za nápad nejen dobrý a vtipný, ale také virtuozně poskládaný.

[3,5*]"Ten ničomník! Vyvoláva vo mne pocit viny retroaktívne."Piata, záverečná časť pentalógie o Antoinovi Doinelovi, ktorá je hlavne o bilancovaní jeho doterajšieho života. Do veľkej miery pozostáva zo samých spomienok (a ničoho iného), z ktorých mnohé sme videli v predchádzajúcich častiach už niekoľkokrát, takže občas to pôsobí dosť nasilu. Je to škoda, lebo to málo nového, čo sa tu udeje, je veľmi zaujímavé (a zaujímavá je aj Antoinovová nová láska Sabine a aj stretnutie s jeho prvou láskou Colette). Celkový dojem z filmu je stále veľmi dobrý (dôstojné zakončenie výbornej série), hoci je tu pocit miernej zmätenosti a nesúrodosti."Potrebuje manželku, milenku, malú sestru a pestúnku. Ja nedokážem plniť všetky tieto funkcie."

L'amour en fuiteje posledným, piatym príspevkom zo série o „fiktívnej postave” Antoineovi Doinelovi, pričom som ho doteraz videl len v celovečernom debuteLes Quatre cents coups, keď sa mirežisértúto „medzeru” snažil vykompenzovať častými a vkusnýmiflashbackmi, ktorými v podstate priamo rekapituloval konkrétne udalosti predtým, ale zároveň som sa tiež ocitol i v prítomnosti, kedy musela táto postava čeliť niekoľkým výzvam naraz, za ktorými trebať hľadať ženy, veď ako inak.Jednak sa práve rozvádza, so súčasnou priateľkou sa neustále iba háda, či na niekdajšiu starú lásku znovu naráža, a tak po spojení všetkých týchto prvkov dohromady, sa vskutku zaujímavá konštelácia medziľudských vzťahov vytvára, čo našťastie neostalo bez akejkoľvek odozvy z mojej strany, keďže som presvedčený o tom, že predstaviteľAntoina Doinela, čiže francúzsky herecJean-Pierre Léaud, sa pre zrovna túto, autobiografickú postavu, doslovanarodil, ináč povedané sa taktiež jedná i o režisérove „alter ego”. Prekonaťoriginálje síce naprosto nemožným cieľom, no i napriek tomu som ešte stále zvedavý i : najedenkrátky príbeh a nadvadlhometrážne, čo si určite nenechám len tak ujsť.