Země hojnosti (2004)

FINISH LINENejvětší evropský filmový milovník Ameriky Wim Wenders vidí, že se po 11. září děje něco nehezkého.
Strýčka Paula, pochroumaného oranžovým agentem ještě v době, kdy byl růžový, teroristický útok Al-Kaidy dorazil: Se svou otlučenou dodávkou, napěchovanou 'hitech' vybavením (kamera zaznamenávající na VHS, vysílačka s dosahem 20 mil a teleskopický obušek), brázdí jako kříženec Travise Bicklea a Bruno Ganze ulice a očumuje podezřelé existence v turbanech.
Stižený zvláštním druhem slepoty registruje všude místo úpadku, bídy, podfinancovaných služeb pro bezdomovce příznaky spiknutí proti Spojeným státům.
Wenders jako obvykle drží opratě režie volně, navozuje pocit a atmosféru. Obrazová poezie volného verše zůstává, ale mezi řádky ale místo pohodového celuloidového zevláctví (Alice ve městech,V běhu času), čteme digitálně chladné následky národního traumatu.
Beznadějné vyznění vyvažuje Leonard Cohen, Travis a trocha naděje v různými agenty nezasažené mládí.

Dojem se prakticky rovná dojmu z následujícího Wendersova filmu "Nechoď klepat na dveře" - při sledování to není na pět ani náhodou, pocit nedotaženosti nebo scénáře ušitého horkou jehlou je přítomný prakticky neustále. Nicméně.. je to film o Americe - a točený pro Američany. Myslím, že pro Evropana je tam řada věcí, kterým prostě nerozumí (nebo ne úplně, nebo jinak). Závěrečných třicet minut filmu (včetně vcelku silného a vrstevnatého vyznění) ale bohatě vynahradí oněch lehce chaotických a trochu nudných (jedna věc se opakuje neustále dokola) 90 minut. Ve vzpomínkách (a snad i trochu v představách) je ten film skvělý.

Film se nebojí ožehavých témat, což jsem od Wima Wenderse zvyklí, nesklouzává ovšem k povrchním moralitám. Země hojnosti je označována za drama, dramatických scén či situací je v ní ale jako šafránu. Wenders nebuduje napětí prvoplánovým způsobem, nevrší jednu napínavou scénu na druhou. Když to udělá, dostaví se pointa tak absurdní a zároveň pravdivá, až zamrazí. Dramatičnost filmu tak vyvěrá především ze střetu dvou životních postojů, jejichž nositelé jsou sice víc modelovými postavami než živými lidmi, současný svět plný strachu a obav jim ale dodává všeobecnou platnost...

Z cyklu "Lesk a bída USA" je to ta druhá epizoda a první polovina lehce dokazuje relativitu času, ani v druhé se, až na pár zajímavě nasnímaných detailů, nedočkáte zlepšení. Totálně jalový, mezikomunitně usmiřující snímek na objednávku, kde se v každičkém filmovém okénku nachází podprahové upozornění na jeho nezávislost, až dostanete chuť zchroupat kbelík popcornu a všechno to spláchnout půllitrem coly.

Toto Wendersovo vyjádření se k situaci v USA po 11.září 2001 tradičně nahrazuje akci a profláké ksichty, atmosférou,skvělou kamerou a hudbou. Příběh je v podstatě jen další z řady pohledů na současnou Ameriku,zdaleka už né tak sebejistého lodivoda a země kterou momentálně místo země zaslíbené, symbolizuje spíše egoismus,paranoia a pokrytectví. Wendersův pohled na věc mě neuráží i když se s ním nemůžu úplně ztotožnit. Film jako takový mě rozhodně nenudil,ale takových kvalit jako například Paříž Texas, z mého pohledu nedosáhl. Režisér měl prostě potřebu vyjádřit se k stále ještě aktuálnímu a diskutovanému tématu, a my s ním můžeme buď souhlasit ,nebo ne. Každopádně z filmařského hlediska je to minimálně nadprůměrné dílko.