Nechoď klepat na dveře (2005)

Hodně jsem se těšila na cokoli s Jessicou Lange a Fairuzou Balk. No, dostala jsem melancholického Wenderse a pokus o návrat k rodinnému životu jednoho herce filmových westernů. To celé zabalené v něžném a velmi pomalém až magickém realismu. Interakce mezi Lange a Shepardem je o to zajímavější, že v té době byli partnery i v civilu.

Vyčpělá mumie je středem zájmu všech dívek a žen, dobrá... Zpočátku mi přišel plný příslibů příběh zkrachovalého desperáta, ovšem v polovině jsem si řekl, že už by to mohlo konečně o něčem být... no, bylo: dědek našel syna, trošku se (i s mamčou) dohadovali, postrkovali, a to celé za mého svižného přetáčení... nakonec nedokoukáno.

It was shot right around here, wasn't it? / Right here. Yep. / Must have been really exciting. / For about five minutes. And then "real life" came back and took its place. / I think I like the movies better. / Than what? / Than real life.SPOILERYNechoď klepat na dveřešlo do kin ve stejném roce jako JarmuschovyZlomené květiny. Zatímco postarší vyšeptaný IT odborník Billa Murraye pátrá po jediném potomkovi u většího počtu potenciálních matek, vyšeptaný filmový kovboj Sam Shepard objevuje na cestě za jedinou ženou překvapivě více potomků. K tomu náladu podobného vlastní i cizí znechucení maskulinitou, jíž donedávna všichni oslavovali mimo jiné v jeho westernech. Zapletení se v zapadákově jménem Butte (aby to bylo naprosto jasné, kdybyste si neráčili všimnout) připomíná iDoktora Hollywooda, pixarovská Auta (včetně úctyhodných veteránů, čoudících 12 gpm), jakož i další filmy oslavujících prostřednictvím hrdinů 'většího' světa kouzlo toho, co se ve Státech považuje za venkov (sídla okolo 50 000 obyvatel). Hlavní přidanou hodnotou je ovšemže Wenders, laskající zamilovaným evropským okem nejprovařenější emerické motivy tak panicky nestoudně, jak by si to žádný domorodý tvůrce nedovolil. Nevtíravě snivá toulavá kamera Wima Wenderse svléká pro ostřejší konfuzi starého a nového Západu koní, kasin a neonů vše, i tu děravou berlínskou punčochu - a ta místa zčistajasna vypadají opravdověji než tomu bývá v amerických filmech. Kam se poděla úžasná Sarah Polley?Germany loves new Jessie James.

Shepard je sice frajer co napsal smysluplný příběh, který i herecky celou dobu táhne, ale mám takový pocit, že Wendersovi to tentokrát všechno tak úplně nezapadlo do jednoho celku.. Vtipné či naprosto magické momenty střídají scény krajně iritující (především drtivá většina výstupů Howardova syna) a já jako divák zůstávám na konci rozpolcen, nalomen ale neuspokojen..

Kdybych nikdy neviděl nic od Wenderse, tak bych možná těch slabých 5* i dal, ale takhle ne. Je znát, že za tím stojí Wenders - skoro to nenudí, rychle to utíká, má to lidský příběh, který se dobře vyvíjí, postavy to má napsané perfektně, je zde dobře vybraná hudba a hlavně je tady naprosto skvělá kamera, která filmu dodává poetičnost a i tady Wenders naprosto dokonale chápe poetiku mraků. On ten příběh samotný je i celkem silný a líbil se mi. Ale když to srovnám s filmy jako Až na konec světa, Lisabonský příběh nebo (a to teda především) Paříž, Texas, tak to na ně prostě nemá. Hlavně teda Nechoď klepat na dveře se snaží být něčím podobným, jako bylo Paříž, Texas, ten film to totiž dost připomene. Ale jeho sílu to nemá. Taky mi vadilo to, že se nedozvíme některé důležité věci, třeba vůbec nevím, kdo byla ta máma té blondýny a jestli ten Howard vůbec byl její otec nebo ne. I tak se jedná o dost dobré drama s několika skvělými scénámi, které nenudí ani na moment a rozhodně stojí za to ji vidět. 4*