Tokyo-GA (1985)

Prvá zhruba polovica filmu, kde veľakrát Wim Wenders ukazuje ulice z taxíka alebo dlhé scény prechádzajúcich vlakov a pritom sám z pozície rozprávača opisuje svoje vnemy, ma nudila. Svojim štýlom mi to pripomínalo video priemerného turistu. Aspoň tam však boli zaujímavosti z kultúry vtedajšieho Japonska. Ale povedal som si, že ešte chvíľu počkám, keďže tento dokument má vysoké hodnotenia. A spravil som dobre. Potom už boli zaujímavejšie scény. Japonská mládež na vlne amerického rockanrollu. Na konci prišla najzaujímavejšia pasáž, kde dlhoročný kameraman pre režiséra Oza opisuje jeho spôsob práce: nastavenie kamery pre jednotlivé zábery, pešie pochody pri hľadaní lokality na filmovanie, vyhýbanie sa exteriérovým záberom okrem vlakov a pod. Toto bol veľmi zaujímavý pohľad na tvorbu tohto režiséra. Je vidieť, že Wenders je jeho veľkým obdivovateľom, a tiež milovníkom Japonska. Za mňa tak 3.5*, štyri by boli, nebyť tej nudnej pasáže.(13.03.2024)

Beru zpátky, že Wendersovi dokumenty moc nejdou - tohle se mu totiž povedlo hodně. Mrzí mě, že DVD nemá pořádné anglické titulky a tak jsem drtivou většinu filmu musel dát z odposlechu, ale dalo se to. Tak jako tak se mu tenhle dokument povedl. Jednak je něm znát Wendersova fascinace Ozuovou tvorbou a tady vlastně v Tokiu pátrá po jeho typických lokacích a uskuteční dva rozhovory, jeden s Ozuovým kameramanem, druhý zase s jedním z jeho "dvorních" herců. Oba ty rozhovory jsou plné zajímavých informací, oba mají své kouzlo a oba dokáží zaujmout. Objeví se tu i Herzog, ale ten je tu tak na minutu (možná dvě), řekne si svoje a už se v dokumentu neobjeví. I tak ta část s ním to ale dokáže oživit. Každopádně ten dokument překvapivě není jen o Ozuovi, ale věnuje se taky Tokiu a životu v něm jako takovém. Wenders se snaží ukázat jeho krásu, poetiku a jinakost a zároveň ukazuje, že i do něj zasáhla amerikanizace (KFC, rocknroll). Celý ten film je plný fascinujících obrazů a scén, z nichž nejvíc mě upoutala ta scéna příprav různých jídel. A navíc je to celé natočené ve Wendersově typickém stylu - jako poetická road movie a navíc se skvělou hudbou. A to už si já blbec myslel, že ničemu od Wenderse nedám plný počet, když už mám za sebou většinu jeho tvorby... No, rád jsem se mýlil. Vytkl bych tomu snad jen to přehnané oslavování Ozua jako takového, protože tu Wenders neohlídal svoji fascinaci jím a jeho tvorbou a tak tu ve finále Ozu působí trochu jako nadčlověk. Jinak ale snad nemám moc co vytýkat. A myslím si, že Tokyo-GA docením víc až budu mít od Ozua něco nakoukáno, protože jsem od něj zatím viděl jen jeden film (Chuť zeleného čaje v misce rýže - a překvapivě i na něj jsem tu objevil odkaz, a překvapivě velmi věrný "předloze"). A taky když k tomu budu mít pořádné titulky, protože takhle mi určitě něco uniklo. Aspoň mám co objevovat při druhém zhlédnutí :-) Slabých 5*(13.02.2021)

Wenders se nikdy netajil svým obdivem k japonským filmový veličinám. Jeho největším vzorem byl patrně Yasujiro Ozu se svými vrcholnými díly, mezi které bezesporu patří Tokyo Story. Po více než třiceti letech od jeho natočení (a více než dvaceti od smrti YO) se WW vydává do Tokya hledat stopy světa, který známe z mistrových filmů a tímto originálním způsobem mu vzdává hold. Co najde (nebo spíše nenajde?) samozřejmě nebudu vyzrazovat. Pokud jde o hosty: Chishu Ryu reflektuje minulost s láskou i střízlivostí, jeho projev je skromný a vyrovnaný, Herzog oproti tomu působí, jakoby si chvíli předtím "přepudroval nos".(26.10.2010)

ocenenia :MFF Cannes 1985 -uvedené v sekcii "Un certain regard"(13.02.2013)