Sůl Země (2014)

*Fotografie → zprostředkovatel empatické komunikace s lidmi, Něco víc, než jen poselství o složitýchspolečenských problémech*Sebastião Salgadobyl jistým přísným kritikem nařčen z fetišizace a racionalizace utrpení, protože fotil pouze černobíle, čím umělecké pojetí nabylo vrchu nad autenticitou. Nejsem odbornice, ale to, co jsem viděla, odpovídá spíše tvrzení, že jeho práce přesahuje samotné dějiny. //Wim Wenders,outsider, obdivovatel jeho kumštu, potlačil silné ego, spojil se s přístupem syna umělce,Julianem Ribeiro Salgadoem, který měl rovněž záměr natočit film o celoživotním díle otce a výsledkem jeNěco, co by nedokázal ani jeden z nich natočit sám; společně se jim podařilo vytvořit hluboce promyšlenou studii umělecké tvorby proslulého fotodokumentaristy. // Na seznámení doporučuji podívat se doSerra Pelady: tři různí autoři, stejné místo, totožné téma (implicitní nátlak).

Jako profesionálního fotografa mě Salgadova životní odysea uchvátila. A když tento dokument prožijete tak se zamyslíte nad tím, že nemáme právo žít když se k sobě takto chováme. A v šoku nevěříte že mozek jako nejvyšší forma živé hmoty u druhu homo sapiens dokáže vymyslet takovou brutální genocidu sám nad sebou.

Veľmi zapamätateľný dokument, ktorý svojim obsahom uchváti nejedného diváka. Dokument, pri ktorom sa okrem úchvatných fotografických materiálov dozviete aj mnoho informácií a mnoho z nich dostanete do vienka prudko emočným spôsobom. Inšpiratívny príbeh s hlboko ekologickým podtextom a odkazom, ktorý by nemal nechať chladného ani jedného z nás. Salgado je dôkaz toho, že kde je vôľa, tam je cesta. 80 %

Zabudnite na symfóniu krásy sveta, toto je veľmi drsný portrét o portrétoch brazílskeho fotografa Salgada. Spočiatku sa dozvedáme veci z jeho životopisu, ale už pri nich cítiť politické podhubie, ktoré tiež formovalo jeho kariéru aj životné kroky. No a po pár desiatkach minút nasledujú kapitoly venované konkrétnej téme zachytenej na fotkách. A tie prinášajú pohľad na utrpenie ľudstva v jeho jednotlivostiach, ale vo svojom sumári ako v celku. Wendersovmu filmu nemám čo vyčítať, avšak jeho subjektívny čas mi pripadal podstatne dlhší než 110 minút.

Dechberoucí storry o chlapovi co viděl a zachytil nejkrásnější katastrofy, nejohavnější tragédie, nekompromisní demonstrace tužeb, vůle i nových nadějí. Wenders netlačí na pilu, nechává ten příběh přirozeně odvyprávět tak aby to podstatné vybublalo na povrch samo bez zbytečného moralizování a prvoplánových sentimentalit.