Americký přítel (1977)

"I would like to be your friend. But friendship isn't possible." "That makes me feel very comfortable."Kriminálna dráma s podmanivou atmosférou, zaradená do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Od iným slávnym filmov Wima Wendersa. ktoré som dosiaľ videl, sa tento dosť odlišuje - nie je taký poetický, má riadny dej, dokonca veľmi strhujúci a nie je ani taký artový, ale pôsobí pomerne komerčným dojmom. To mu ale neuberá vôbec na kvalitách. Spočiatku je film viac psychologického rázu a viac pripomína iné režisérove filmy - v typicky pomalom tempe postupne spoznávame hlavného hrdinu Jonathana Zimmermanna (skvelý Bruno Ganz), ktorého sužujú vážne problémy (zdravotného a finančného charakteru). Okrem neho spoznáme aj ďalšiu dôležitú postavu, Toma Ripleyho (rovnako skvelý Dennis Hopper), jeho "amerického priateľa". Od istého momentu sa film preklopí do čistokrvného thrilleru so skvelou gradáciou napätia. Úžasné v tomto smere sú najmä scény v metre a vo vlaku a uchvátilo ma aj to záverečné "vysporiadanie sa", ktoré mi tou šialenosťou pripomenulo Tarantina. Záverom ešte spomeniem znepokojivú hudbu, ktorá veľmi vhodne dotvára atmosféru a tiež výbornú kameru Robbyho Müllera.     "You throw a gangster out of a train going 80 miles an hour, then you throw a second one. How much time passes between the two events, if the train doesn't change speed?"

Chce to mít mozek narozdíl od značné části nynější produkce, aby člověk Americkému příteli porozuměl. Je v něm po páru věci, co se zde ztěžka definuje: realita a symbolická realita. Smrt je zde bezpředmětná skutečnost, tak jako jsou jí  zbytečná slova. Kamera tak trochu noirová, tak trochu hřejivá, tak trochu pitevně. Tandem Ganz-Hopper tvoří přátelství založené na Jonathanově obecné (nikoli předsmrtné) vlídnosti a vstřícnosti, na kterémžto základě usedá to američanovo předznamenané (obdivnou) touhou se seznámit -jež ústí v dle mého taktéž zoufale útočnou pomluvu. Na konci -přece proti- sobě stojí dva zádumčiví muži téměř oboustraně si imponující svou protikladností od přízemí až po poslední patro ovšem spojeni stejným suterénem. Celý film je podle mne o jedné velké chlapsko-klukovské hře jak se vyrovnat -s životem, jak ho žiji, proč, že končí. A jehož jsou vraždy součástí, které se jeví jako pararelní světy, podivné odbočky do jiného prostoru, činy obsahově bezobsažné, zato povrchově excentrující. Obecně vzato toho tedy film tolik nevysvětluje pokud se ptáte, až jsou na místě pochybnosti o účelu.......a suma sumárum má americký přítel velmi zvláštní akcent.

Film vyvolávající spoustu otázek, které však zůstanou nezodpovězeny. Jaká byla hlavní myšlenka? O co vůbec šlo? Co ten malíř? A kdo byl vůbec ten Tom Ripley ve výborném podání D. Hoppera? Odpověď ani na jednu z těchto otázek jsem nenalezl. Nicméně i tak mě tato prapodivná, notně depresivní mysterióznost uhranula. U Wima Wenderse si dělám hvězdičku.

Celkem divácky vděčný Wendersův film, s jasným dějem, který ale nepostrádá Wendersovu typickou pomalou (ale podmanivou) atmosféru. Ten film se mi líbil, přišel mi i celkem dobře vedený, je skvěle natočený a rozhodně jsem si při něm nenudil. Každopádně mě to nechytlo natolik, abych dal plný počet a od Wenderse jsem zvyklý na jiný druh filmů, i tak si ale s krimi žánrem poradil dobře a 4* Americkému příteli dám rád. Ale Wenders má i lepší filmy.

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám.