Chacun son cinéma (2007)

Kinematografii spojenou s budovami kin oslavující film, který se kvůli formě spojení 34 krátkometrážních filmů těžko hodnotí. Každý z nich má úplně jiný styl, atmosféru a sdělující myšlenku, kterou se všechny svým autorským způsobem vyjadřují k současnému stavu moderního filmu (s velmi nostalgickým nádechem.) Proto alespoň z části dává smysl jejich spojení. / Nejpovedenější povídky -- Lars Von Trier, Bille August, Jean-Pierre a Luc Dardenne, Elia Suleiman, David Cronenberg, Walter Salles, Kaige Chen, Ken Loach, Joel a Ethan Coen...

Každému jeho kinoje programním filmem k oslavě šedesátého výročí filmového festivalu v Cannes. Za účasti mnoha filmových tvůrců, s jedním cílem, a podle toho to také vypadá. Z největší části se z toho stala oslava filmu jako takového v jeho nejpřirozenějším prostředí, tj. v kinosálech spíše ještě tradičnějšího typu či typu vesnického, putovního. Povětšinou v ironičtějším, rozvernějším, hravějším rytmu. Poměrně často se zde cituje JL Godard. Hlavním způsobem podání je sentiment, nostalgická vzpomínka. Sentimentální sentiment zde podává Řek TheodorosAngelopoulos(Tři minuty) v aluzi na Marcella M. v kině ve svémVčelaři, Mexičan AlejandroGonzález Iñárritu(Anna) tím cituplným vydíráním, Izraelec AmosGitai(Dibbuk z Haify) v té připomínce teroristického nebezpečí všedního dne, Egypťan JúsufŠahín(47 let poté) poděkováním Cannes a sobě samému, Francouz ClaudeLelouch(Kino Boulevard) v dojemné připomínce dětství a rodičů a Peršan AbbasKiarostami(Kde je můj Romeo?) se silnými emočními dopady ze sledování filmu. Stylizovanější sentiment na kino a film ve svéráznějších prostředích přihodili Japonec TakešiKitano(Jeden krásný den) o návštěvě kina japonského farmáře, Rus AndrejKončalovskij(Ve tmě) s Felliniho filmem pro biletářku, ČíňanéSiao-sien Čou(Dům elektrické princezny) analogickým kontrastem,Kar-wai Wong(Abych ti to dal, cestoval jsem 9 000  km) vzpomínkou lásky aJimou Žang(Sledování filmu) čínským venkovem, Fin AkiKaurismäki(Slévárna) svým finským koloritem, MalajecMing-liang Cai(Je to sen) malajskou imaginací, Chilan RaoulRuiz(Dar) indiánskou modifikací kina, Izraelec EliaSuleiman(Irtebak) svou deklamací besedy s režisérem po promítání a Amíci GusVan Sant(První polibek) s tím dokonalým splynutím imaginace s realitou a bratřiCoeni(Světová kinematografie) oslavou filmu po "texasku". Na výraznější ironické aranžmá spolehli belgičtí bratřiDardenneové(Ve tmě) s "pastí" na zloděje, Novozélanďanka JaneCampion(Beruška) s hmyzí šou, Dán Lars vonTrier(Povolání) odstraněním vyrušovatele, Polák RomanPolański(Erotické filmy) zlomyslnou anekdotou, Portugalec Manoel deOliveira(Jedinečné setkání) s anekdotou a s Michelem Piccolim jako Chruščovem, Kanaďan DavidCronenberg(U sebevraždy posledního Žida na světě v posledním kině na světě) cynickou jízlivostí, Angličan KenLoach(Šťastný konec) drzou jízlivostí, Ital NanniMoretti(Deník diváka) svou zpovědí a Amík DavidLynch(Absurdní) s prolínáním dimenzí. Aktuálnější aspekty života připomínají Armén AtomEgoyan(Dvojnásobný účet Artauda) i Francouz OlivierAssayas(Znovuzrození). Humanistické poselství podává Dán BilleAugust(Poslední seznamovací show) stylověji, Němec WimWenders(Válka v míru) humanitárněji a ČíňanKaige Čen(Vesnice Žanksiou) sentimentálněji. Oslavu v rytmu přihodil jak Amík MichaelCimino(Překlad není potřeba), tak i Brazilec WalterSalles(8 944  km od Cannes). A Francouz RaymondDepardon(Letní kino), splnil, jak se jeví, svou dokumentaristickou povinnost.Každému jeho kino, převládá nadhled, spád, radostnější, uvolněnější nálada. Příjemná a hravá oslava filmu.

Poslední nabídka minulého roku v rámci Willyho VRK byla tato sbírka krátkometrážních kousků, coby oslava 60. výročí Filmového festivalu v Cannes. Světoví tvůrci „spojili své síly a um“ a vzniklo z toho 33 tří minutových kousků + epilog. Některé z nich byli docela slušné a měli i nějakou tu zajímavou myšlenku, jiné za moc pozornosti nestáli. Některé nabídnou zajímavou atmosféru, jiné vtipnost, tvůrčí myšlenky, sny, špetku erotického jiskření, jiné téměř nic zajímavého. Kvalita byla kus od kusu diametrálně odlišná, já ocenil i trochu pohledu do různých kultur. Od některých známých jmen se čekal více kreativity, jiní nezklamali, v některých došlo i na trochu toho násilí, Polansky – Lynch - von Trier zaujali asi nejvíc, muchlovačka v kině a pán „s lístkem z balkónu“ pobavili nejvíce. Škoda, že některé neměli téměř žádnou hodnotu a i celkem nudili…Takže ve finálním hodnocení i já dávám to průměrné.

Povídkové filmy moc nevyhledávám. V krátkém čase se většinou nedá pořádně rozvinout myšlenka, děj, či příběh, což je pak na škodu věci. Když už se nějaká povídka povede, mrzí mě potom, že to nebylo delší. :-) Každopádně tomuhle počinu, který oslavoval šedesát let festivalu v Cannes a podílelo se na něm velké množství známých režisérů, jsem šanci dal. Hodnotí se to těžce a z mého pohledu to jinde než v průměru skončit nemůže. Některé kraťasy byly skvělé, některé dobré, většina jen průměrných a několik bych klidně vypustil. Při tom vysokém počtu povídek, jsem některé z hlavy vypustil ještě před skončením filmu. Místy to taky vypadalo jako dokument o kinech v různých částech světa, což je sice přínosné, ale někdy nudné. No a občas mě štvaly delší titulky, povídka dvě minuty a titulky jednu… chtělo to prostříhat. :-) Kdo rád sleduje podobné kraťasy, může mu to sednout více. Sám každopádně raději doporučím komentář Willyho Kufalta než samotný film. Dle něj se pak rozhodněte, jestli se má cenu na to dívat. ;-)

„V kině když zhasnou, oči se rozsvítí, diváci žasnou, chyceni do sítí.“ Mnohapatrový filmový dort, naplněný tu lahodným krémem, tu pálivými feferonkami a v některých patrech jen mdlým „čímsi“ bez chuti a vůně. Kvalita kolísá od Lynchova„Dejte mi tři minuty a já se vám dostanu do hlavy,“až po některé počiny„dejte mi tři minuty a já vás znudím a otrávím podobně jako když točím svůj 90minutový suchopárný film.“A protože u některých režisérů jsem málem i já šmátrat v aktovce po Trierově tesařském kladivu, neodvažuji se Kino jako celek příliš doporučovat. Kdo však má zájem vyzobat si z 34 kraťasů ty „své“ režiséry, tady jsem rozepsal časy.[][]Zahajuje režisérRaymond Depardonv čase od 00:01:30, následujeTakeši Kitano00:05:30,Théo Angelopoulos00:09:00,Andrej Končalovskij00:12:30,Nanni Moretti00:16:20,Siao-sien Chou00:19:55,Jean-Pierre Dardenne,Luc Dardenne00:23:30,David Lynch00:26:30,Alejandro González Iñárritu00:28:55,Yimou Zhang00:33:15,Amos Gitai00:36:40,Jane Campion00:39:50,Atom Egoyan00:43:10,Aki Kaurismäki00:46:30,Olivier Assayas00:50:00,Youssef Chahine00:53:55,Tsai Ming-liang00:57:30,Lars von Trier01:01:00,Raoul Ruiz01:04:10,Claude Lelouch01:07:45,Gus Van Sant01:11:05,Roman Polański01:13:55,Michael Cimino01:16:55,David Cronenberg01:20:15,Wong Kar-Wai01:24:15,Abbas Kiarostami01:28:05,Bille August01:31:15,Elia Suleiman01:34:45,Manoel de Oliveira01:38:55,Walter Salles01:42:20,Wim Wenders01:45:50,Kaige Chen01:49:25,Ken Loach01:52:25,Joel Coen,Ethan Coen01:56:00, epilog 01:59:15.[][]Dojmy z jednotlivých kraťasů Kinav recenzi zachytilnejpodrobněji Willy Kufalt, kterému tímto děkuji za tip.