Tak daleko, tak blízko! (1993)

Tenhle film je o lidskosti. Wim Wenders tu rozvíjí motivy jako z prvního dílu, ale dává jim temnější a bolestnější podobu. Andělé už nejsou jen pozorovateli, ale svět je vtahuje dovnitř a seznamuje s realitou, která není už tak poetická, ale krutá. Film je hluboce existenciální, melancholický a poetický, aniž by ztratil svou atmosféru. Kontrast mezi černobílým, takže andělským pohledem a barevným lidským světem má stále ohromnou sílu a emoce plynou přirozeně z ticha a hudby. Wenders se nebojí pomalosti, protože ví, že právě v nich je ta pravda. Faraway, So Close! je film o pádu, vině a touze znovu najít smysl života a ne jen skrze odpovědi, ale skrze prožitek. Není snadný, není dojemný, ale pokud se mu otevřeš, odmění tě jedním z nejlidštějších filmových zážitků co můžeš ve filmografii zažít. Naprostý vrchol Wendersovy poetiky a dokážu nyní říct, že je dokonce lepší než Wings of Desire.

Pokračovanie filmu,Nebo nad Berlínom, sa mi páčilo trochu menej. Bolo tu viacej akcie a menej poetiky. Práve poetika robí tieto dva filmy tým, čím sú. Aj tu zaznela kopa pekných myšlienok o zmysle života, ktoré možno niekoho obťažovali, mne sa však páčili. Milo ma prekvapilaNastasja Kinskiv úlohe anjela. Raphaelu snáď ani nemusela hrať, jej zjav hovoril za všetko. Trochu ma mrzel Cassiel, ktorý sa na rozdiel od Damiela, ako človek  nevedel začleniť do spoločnosti. Tak či tak, som rada, že toto pokračovanie vzniklo.

V roce 1987 natočil Wim Wenders film Nebe nad Berlínem a sklidil za něj povětšinou jen chválu. Nápadem, atmosférou a především svým filozofickým přesahem si úspěch rozhodně zasloužil. Sice to není žádný mainstreamový trhák, ale své publikum si našel a překročil občas i hranice artových diváků. O šest let později natočil režisér pokračování - Tak daleko, tak blízko! K mému překvapení šlo o divácky přístupnější film. Méně černobílého obrazu, méně (filozofických) myšlenek a naopak více děje, rozhovorů a obecně svižnějšího „příběhu“. Ten se prakticky opakuje dle prvního dílu. Anděl naslouchající lidem má neodolatelnou touhu s lidmi vše prožívat a tak… neodolá a zkusí si to. Jeho pokusy mě velmi bavilo pozorovat. Stejně jako osudy lidí, které předtím jen pozoroval on a nyní si s nimi může dokonce promluvit. Mimo jiné mě také fascinovala směsice všech různých jazyků, které se ve filmu objevily. Čtyři postavy u jednoho stolu mluví čtyřmi různými jazyky. Dotaz v italštině, odpověď v němčině, dotaz na jinou osobu ve francouzštině, odpověď v angličtině… bylo úchvatné a zábavné to sledovat. Wim Wenders do filmu opět dostal historicko-společenský přesah, kdy lidé často vzpomínají na druhou světovou válku, na fašismus a vyrovnávají se se současnou změnou, kterou celý Berlín intenzivně prožívá… pádem Berlínské zdi. Také to ve filmu mělo své místo a i díky tomu dávám opět silné čtyři hvězdy a doporučení k tomu. K dnešnímu dni hodnotila tenhle film méně než desetina diváků oproti prvnímu filmu Nebe nad Berlínem, což je škoda. Za pozornost určitě stojí.

To nejlepší z filmu je spíše odvarem z předchozího Nebe nad Berlínem. Tentokrát i druhý z andělů zatouží být člověkem, ale nějak podivně se v tom životě plácá. Samotný příběh je dost bizarní a nesourodá slátanina andělů a andělky Nastassji, artistů a trapných mafiánů. A do toho tenhle Gorbačov, Lou Reed a pokušitel Dafoe. Nakonec to vypadá, že padouch nebo hrdina jsou všichni jedna rodina. Pořád to má něco do sebe, ale "Nebe" už to není. Dvakrát do téže řeky prostě nevstoupíš.

Plný počet nemůžu dát už jenom z důvodu, že je to vlastně zbytečné pokračování, ale není to jediný důvod. Je z toho znát, že 2 a půl hodiny je trochu přepálená stopáž a ta atmosféra není tak poetická, filozofická a zasněná, jako u jedničky. Atmosféru to pořád má tak jako tak, třeba první půl hodina byla jak z Nebe nad Berlínem, ale jak pak začne jít víc o příběh než o cokoli jiného, je to pořád dobré, ale už to není ono (ačkoli ve finále se to vrátí k tomu, co se rozehrálo na začátku). Zase na druhou stranu, ten příběh mě zaujal a přišel mi i (až na pár drobností) dobře vymyšlený, takže i tak se jedná o solidní film. Rozhodně se to Wendersovi povedlo, i po filmařské a herecké stránce a i na mě Tak daleko, tak blízko zapůsobit dokázalo, ale jak už zde někteří uživatelé píšou - Nebe nad Berlínem je jen jedno. Silné 4*