Vlaky se vracejí (1958)

Skončila válka a vojáci se vrací z bojů do svých domovů. Jedním z nich je i Fjodor, který se na jedné zastávce vojenského vlaku setká s chlapcem sirotkem, kterého vezmou s sebou, jelikož by rád jel za svojí domnělou tetou na Sibiř. Když se pak mají rozloučit, Fjodor se rozhodne, že chlapce, také Fjodora, nenechá samotného napospas osudu a vezme ho s sebou do rodného města, aby žil s ním. Doma ho čeká velké zklamání - jeho dům byl pobořen za válečných bojů, ale Fjodor odmítne pomoc kamarádů a dá se do znovuvybudování stavby, v čemž mu zdatně pomáhá i "jeho" chlapec.- Čas běží, je rok 1947 a Fjodor starší se zamiluje a přivede si domů nevěstu. Pro své velké nové štěstí ale často zapomíná na chlapce, který to těžce nese. Dramatický závěr vše vyřeší, všichni tři poznají, že patří k sobě a konečně se stanou pravou rodinou. Silný příběh s výbornými výkony všech hlavních představitelů, hlavně mladičkého Fjodora, kterého skvěle zahrál Kolja Čursin.Film je pozoruhodný i po stránce vizuální, s výtečnou kamerou. A tak mu nakonec dávám plný počet hvězdiček.(13.12.2019)

Chucijevův film Vlaky se vracejí sice zpracovává často používané téma návratu vojáka z války a jeho opětovného se zařazování do společnosti. Vypráví o natolik silném a působivém spojení mezi vracejícím se vojákem a sirotkem, kterého se voják po válce ujme, že je marginální přemýšlet o tom, jak moc se příběh podobá Chaplinovu Kidovi. Pomalý film se nese v sympaticky umírněném duchu bez hysterických scén a i vypjaté momenty jsou podány s mrazivým klidem. Marlen Chucijev se podobně jako ve filmu Jaro v Zarečné ulici soustředil nejen na ústřední hrdiny, ale i na jejich sociální zařazení a na to, jak je vnímají ostatní, a tak se hned na několika místech objevují situace, kdy hrdinové projdou a úplně neznámí lidé je mají tendence komentovat (a sdělují nám informace, které budou později důležité). Vlaky se vracejí je ale mnohem méně schematický a překvapivě prostý i budovatelského motivu charakterově ryzích dělníků.(12.06.2006)