Krvavý trůn (1957)

Ta první scéna v Pavučinovém lese je geniální, ale jinak je skoro celý film dost o ničem. Práce se symbolikou, pověrami, mystikou a historií je slušná, ale vzniká spíše prázdná a nudná než hutně magická atmosféra... Taková Markéta Lazarová v jednom nemocničním pokoji kam občas přijde sestřička zkontrolovat, zda ještě dejchá. * kino Ponrepo, 35 mm

Za všetkým hľadaj ženu alebo nikto nedokáže tak oblbnúť muža ako žena (a ruská propaganda). Krásna ukážka, ako nasadzuje žena manželovi postupne do hlavy chrobáky a presviedča ho, že každý ho chce zradiť a zbaviť sa ho, tak že ich má predbehnúť a zbaviť sa ich skôr. Manipulácia funguje dokonale, no je tu ešte karma, ktorá dobehne každého. Ďalší výborný Kurosawov historický epos so skvelým Mifunem.

Throne of Bloodma príjemne prekvapil. Na prvý pohľad sa to síce nezdá, no je to celkom - miestami až desivé - temné fantasy. Hoci zo začiatku pôsobí ako veľkolepá vojnová dráma, po strete s duchom v kúzelnom lese, ktorý vyveští hlavným postavám budúcnosť, sa príbeh mení na psychologickú sondu počas ktorej prichádza hlavná postava,podpychovanásvojou manželkou, o zdravý rozum. Nechýba morálne poučenie na konci. Vyzdvyhol by som parádnu prácu s kamerou v scénkach v lese a herecký výkon Kurosawovho dvoreného hercaTošira Mifuneho.

Kurosawovy samurajské adaptace Shakespeara mi hodně sedí. Ony totiž spojují něco, co se na první pohled může zdát neslučitelné, ale nakonec to do sebe zapadne víc než kdejaká přesná adaptace. Trochu jsem se bál, abych to nedokoukal jen ze setrvačnosti, ale stačily první záběry a naprosto mě to vtáhlo. Nestojí to totiž jen na síle narativu (který silně a vrstevnatě vypráví o posedlosti mocí a manipulaci) a jeho vedení, ale také na perfektním rámování záběrů, které je snad v každém naprosto precizní, nádherné, krásně hravé s plány a liniemi a rozhodně i velice chytré, se spoustou významů v nich skrytých (třeba to "šípové vězení"). Do toho nádherná práce s mlhou, jezdeckými záběry a využitým hudby a prostor Pavučinového hradu a lesa díky tomu naplňuje významu svého názvu. Všechny tyto scény mají nesmírně silnou atmosféru, stejně jako veškeré nadpřirozené, kde i ticho je perfektně načasované. Popravdě nevím, jestli mě nějaká adaptace Macbetha bude schopná nadchnout víc. Jen herecky mi to občas přišlo poněkud přehnané (i přes to, že už jsem si na to u Japonců zvykl), ale časem to možná víc hodím za hlavu a změním hodnocení na plný počet. Silné 4*

Shakespeare po japonsku. Atmosfericky zdařilá jízda plná deště, mlhy a zlých duchů.  Formálně dá mnohdy vzpomenout i na horor.  Ačkoliv ve filmu není de facto žádná skutečná akční scéna, tak akce je víc než dost. Víc než Mifune mě nakonec bavila jeho žena Asadži v podání Isuzu Yamady, ta byla totiž přímo démonická.  Až monstrózně strašidelný konec  rovněž potěšil.