V přístavu (1954)

Zřejmě první americký film, který byl přímým politickým činem. Finále lze chápat jako nejdůležitější boxerský zápas Terryho kariéry - kdyby nevstal, byl by mrtvý... Slovo "pigeon" neoznačuje v angličtině jen holuba, ale také zrádce - věta "A pigeon for a pigeon" tak nemůže být v dabingu plně doceněna. Slovo "pigeon" se často používalo při výsleších před McCarthyho Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti. Tam Kazan, krátkou dobu člen komunistické strany, uvedl některá jména a stal se zrádcem. Oscarový úspěch filmu tak pro něho jistě znamenal velké zadostiučinění.

V přístavuje hrdinskou filmovou písní na americký "neorealistický" způsob. Samozřejmě tím Kazan také dostal příležitost ke ztotožnění se a k odpovědi na téma zrádce po své zkušenosti s Výborem pro neamerickou činnost. Kazan filmem otevírá závažné společenské téma: tj. neomalené praktiky s dělnickou vrstvou. Jde na to se stísněností atmosféry a prostředí a s přerodem hrdiny, jenž se musí nejdříve povznést nad své dosavadní životní zkušenosti, aby se hrdinou stal. Mlčení sice může být odznakem loajality, avšak jeho podstatou je zejména strach o vlastní bytí. Ta nedůvěra k institucím státu je dána především historickou zkušeností, tj. v provázání moci politické s mocí ekonomickou. Moderním hrdinou z lidu, jenž zároveň symbolizuje jejich povznesení, je tady Terry Malloy (Marlon Brando), bývalý boxer, vychovaný "vlídností" dětského domova. To nejtěžší, co musí vykonat, je najít svou důstojnost člověka. A jako rozený bojovník neuhýbá. K výraznějším postavám patří také sestra zavražděného přístavního dělníka s jistou rozpolceností citů Edie Doyle (Eva Marie Saint) a poměry v přístavu rozčilený kněz farnosti Pete Barry (Karl Malden). Z dalších rolí: zastrašující vládce místního přístavu Michael J. Skelly alias Johnny Friendly (Lee J. Cobb), jeho pravá ruka a Terryho starší bratr k tomu Charley (Rod Steiger), potrestaný vypovídatel před vyšetřující komisí z řad dělníků Timothy J. Dugan (Pat Henning), na životní tvrdost již uvyklý Ediein otec (John F. Hamilton), či Terryho "zradou" zklamaný jeho malý obdivovatel Tommy Collins (Thomas Handley). FilmV přístavuje hollywoodsky uhlazeným sociálně kritickým "neorealismem" s novým "obyčejnějším" hrdinou. Pochází z lidu, jejž zastupuje v jeho procesu emancipace. Svou stísněnější, noirovější atmosférou vládne.

Prozření Terryho Malloye je samozřejmě tím nejzásadnějším, ale přesto mě ještě více bavil neúnavný bojovník Otec Barry. Kněz, který by se neztratil ani v Peaky Blinders, ostatně dění a atmosféra v docích k nim nemá daleko. A právě ta atmosféra, vystižení doby, také těžké nejen pracovní situace dělníků, je další zásadní složkou filmu. Výborně tak funguje i samotné pozadí příběhů tří bojovníků. Z nich samozřejmě nadchne Marlon Brando, jehož sice nalomí už vyústění úvodní scény, přesto tam velké sympatie nejsou a to až do závěru. Dá se říci že gradují společně s příběhem, přes holuby, sbližování s Edie (kde jsem zprvu také doufal v rychlý konec), až k rozhovoru s bratrem v taxíku. O to více jeho proměna funguje, o to více funguje závěrečná scéna. Není to však jen o Brandovi, výborná je i Eva Marie Saint, ale jak už jsem zmínil, jeho více než rovnocenným partnerem je Karl Malden, ten s přehledem ovládne každou svoji scénu. Co se atmosféry týče, své udělá i netradičně temnější hudba Leonarda Bernsteina, nebo právě prostředí doků chytře využívající kamera Borise Kaufmana. Třeba ten závěr!

On the Waterfront je vo svojej podstate jednoduchým príbehom, v ktorom sa hlavný hrdina postaví zlu. Jeho postava však nie je čiernobiela, práve naopak, Terrymu dlhý čas trvá, kým sa v ňom ozve svedomie prebudené láskou. Film zaujímavo pracuje so symbolikou (pigeon for pigeon) a biblickými motívmi (záver si zrejme môžeme vyložiť ako Kristovu krížovú cestu). Jeho hlavným ťahúnom je však hlavne skvelý Marlon Brando s postavou zlého chlapca, u ktorého na záver zvíťazí morálka a dobro. Napriek roku natáčania majú viaceré scény silný emotívny náboj, k čomu dopomáha aj výborná hudobná stránka.

Přístav jako vězení, kde vládne nemilosrdný místní boss silou a kdo se mu postaví, špatně skončí. Práskače je přeci nutné likvidovat už v zárodku, ne? Svědomí, morálka, láska, víra, … nic z toho není důležité. Hlavní jsou prachy a moc. Z téhle bezvýchodné (celo)životní situace není úniku. Mladý hrdina Terry (velmi přesvědčivý Marlon Brando) se o tom z počátku ani nesnaží. To, že je něco špatně, mu začne docházet postupně a oči mu začne otevírat až kráska Edie, která je jeho úplným protikladem. Nesourodý mladý pár to nemá lehké, proti hrubé síle tahá za kratší konec provazu a moc jim nedokáže pomoci ani kněz a jeho výrazné promluvy a kázání. Elia Kazan dokázal vzít tenhle námět a ve výtečně budované atmosféře rozehrát vztahové drama, které diváka dokáže vtáhnout a nepustit. Vše je podpořeno výborným obsazením, včetně těch nejmenších rolí, když například gorily hlavního bosse vypadají skutečně jako gorily. :-) Možná jsou některé charaktery vykresleny až moc jednoznačně, možná jsou některé scény až moc naivní... čert ale vem další možná. Byl to kvalitní snímek se zajímavými myšlenkami a s přesahem, který je v podstatě aktuální i dnes. Osm Oscarů se může zdát moc, zvlášť v silné konkurenci roku 1955, nicméně za vidění film určitě stojí.